Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Mike Sardina (Hugh Jackman) se živí ztělesňováním mnohonásobně úspěšnějších interpretů a zpíváním jejich písniček na různých zábavných show. Stejným způsobem si snaží vydělávat životem neustále omlacovaná Claire (Kate Hudson). Když se ti dva potkají, je z toho láska jako trám, dosavadním trpkým zkušenostem navzdory. A jelikož jim to navzdory okolnostem začne v osobním životě dost dobře fungovat, rozhodnou se spojit i profesně. Založí kapelu, která hraje výhradně muziku slavného zpěváka Neila Diamonda, jehož „Sweet Caroline“ patří k písničkám z kategorie nesmrtelných. S Diamondovým repertoárem obrážejí štace po celé Americe a brzy se ocitnou na samém pokraji slávy. Jenže štěstěna je mrcha vrtkavá a dobře ví, že nejlíp se k zemi sráží ten, kdo je právě v rozletu. A tihle dva jsou, pokud jde o rány osudu, něco jako hromosvod. Výhodou člověka, který dopadl na dno, je však to, když se při vstávání může o někoho opřít. Jako Mike a Claire...
Ve filmu Smutný song sice zazní spousty písní Neila Diamonda, o biopic tohoto kanadského zpěváka se ovšem nejedná. Film se místo toho zaměřuje na příběh Mikea a Claire Sardinových, s originálním názvem Song Sung Blue se v podstatě jedná o hranou předělávku stejnojmenného dokumentu, který se zaměřil na to, jak se tato dvojice dala dohromady a začala zpívat převážně písně právě Neila Diamonda. Mikea Sardinu hraje pěvecky nadaný Hugh Jackman, Claire poté Kate Hudson, která si již za roli došla pro nominaci na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v komediálním či muzikálovém filmu. Režie a scénáře se poté chopil Craig Brewer, který má již se životopisnými filmy zkušenosti díky snímku Jmenuju se Dolemite s Eddiem Murphym. Smutný song má ovšem nejen díky svému názvu ke komedii docela daleko.
Mike i Claire se ve filmu setkávají v momentě, kdy se zdánlivě nejvíce navzájem potřebují. On je bývalý voják a již několik let abstinující alkoholik, který si sice přivydělává jako napodobitel úspěšných interpretů, chybí mu ovšem pocit naplnění. Ona je matka samoživitelka, která sotva dokáže vyjít; na rozdíl od Mikea ji naopak trápily problémy se závislostí na prášcích. Když se tak dvojice setká a kromě fyzické přitažlivosti propadne i svým hudebním talentům, jedná se o začátek zdánlivé idyly, kterou si ani jeden nedokázal představit. Rychle se vezmou, děti Claire začnou Mikea brzy označovat za vlastního otce, dvojice Lightning & Thunder navíc postupně začíná být stále populárnější. A pak se vše zlomí.
Nejvíce ideální pro všechny bude, aby si před zhlédnutím filmu předem nic nezjišťovali o ústřední dvojici, pokud o nich dosud neslyšeli. Když už to totiž vypadá, že má film jasně vytyčený směr, ze kterého nechce uhýbat, zhruba v polovině přijde razantní odklon o 180 stupňů. A začne být tím typem filmu, který jasně cílí na divácký sentiment. A i když se tomu těžko věří, ty nejšílenější části jejich příběhu nejsou dílem filmového scénáře, ale vycházejí ze skutečných zážitků Sardinových. I když poté nedochází k zásadním odklonům a filmoví Sardinovi si tak procházejí podobnými strastmi jako ti skuteční, film ani ve zdánlivě nejtragičtějších pasážích neztrácí nádech feel-good filmu. Svým způsobem je to příběh o outsiderech, kterým se v jedné věci konečně začne dařit… aby je jiné naopak opět postavily na kolena. Svým způsobem jde o mix pohodového filmu s poměrně silným nádechem tragédie. O to větší ránu na sonar pak zvládnou dodat některé stěžejní události v momentech, kdy s nimi divák předem nepočítá.
Mike umí občas být poměrně horkokrevný paličák, který jako fanoušek Neila Diamonda nesnese představu, že všichni chtějí slyšet jeho nejslavnější píseň Sweet Caroline, a nikoliv jeho jiné, méně známé hity. Claire se naopak snaží dosáhnout úspěchu, aby se konečně mohla dočkat snu, po kterém tak dlouho toužila. Vztah ústřední dvojice se neobešel bez konfliktů, pořád mezi nimi ovšem panovalo silné pouto. Jde navíc o příběh o tom, jak si dva lidé ve středním věku plní svůj životní sen, pozitivní poselství filmu tak nemůže být výraznější. Triumfem je ovšem především casting Jackmana a Hudson. Nejen díky jejich hudebnímu nadání a výtečné vzájemné chemii, ale také díky tomu, že oba podávají silné herecké výkony — dost možná jedny z nejsilnějších v rámci svých kariér.
Melancholie Smutný song pravděpodobně popisuje nejlépe. Je to přesně ten velmi sladký hollywoodský trhák, který budou všichni odpůrci těchto limonád automaticky nenávidět, zatímco jejich milovníci mu naopak velmi pravděpodobně propadnou. Emoce v něm nicméně fungují. A to i za pomoci vizuálu, který v podání Brewera rozhodně nepůsobí tuctově; minimálně se mu daří vystihnout atmosféru hudebních vystoupení i velmi komplikovaných psychických stavů. Svým způsobem Smutný song působí jako film, který se už dnes netočí, především i proto, že nejenže jsou hlavními postavami lidé ve středním věku, ale snímek celkově cílí na starší publikum. Je ovšem především zábavný. A to i v momentech, kdy by být zábavný neměl, ale smutný. Svým způsobem tak dává smysl načasování, kdy se (minimálně v Americe) film podívá do kin během vánočních svátků — ideální film pro celou rodinu je to z vícero důvodů. A i vzhledem k aktuálnímu stavu jsou Vánoce snad jediným obdobím, kdy film jako Smutný song může ještě naplnit kina.
I přes zdánlivě přepálených 131 minut má film povedené tempo, především díky šikovnému střihu. Dá se snadno pochopit, že dle synopse mnohým nemusí Smutný song přijít jako kandidát na extra zajímavý film; o to překvapivější pro mnohé může být samotný výsledek. I díky zábavným vedlejším postavám (Jim Belushi jako manažer Tom), úsměvným epizodkám (první vystoupení ústřední dvojice v motorkářském baru) a nakonec i těm vážnějším linkám. Některé z nich ve filmu možná nejsou tak důležité a vyšumí natolik rychle, že je film ani nemusel pokrývat, svým způsobem ovšem pořád podtrhují tragikomedii tohoto srdcervoucího příběhu. Jen je nutné chvíli přetrpět přeslazenou první třetinu, která chce především vypovídat o zdánlivě pohádkovém příběhu a vykreslovat, jak se v branži napodobitelů slavných umělců snadno budují pouta (skvělý Michael Imperioli ve vedlejší roli Marka, který napodobuje zpěváka Buddyho Hollyho). Málokterá přeslazená jistota ovšem dokáže překvapit tak výrazným emocionálním tahem na branku a dodat filmu kouzlo i v momentech, kdy o něj zdánlivě přichází. Jestli tohle nestačí na černého koně vánoční sezony, těžko říct, co vlastně ano.
Smutný song je film, který stojí na kontrastech. Je sladký i krutý, hřejivý i bolestivý, zábavný i tíživý. Využívá osvědčené hollywoodské postupy, místy balancuje na hraně sentimentu, ale díky skutečnému příběhu, silným emocím a především výtečným výkonům Hugha Jackmana a Kate Hudson si dokáže svou upřímnost obhájit. Nejde o biopic Neila Diamonda, nýbrž o hořkosladkou tragikomedii o lidech, kteří si svůj sen začnou plnit až ve chvíli, kdy by ho mnozí dávno vzdali. I přes přeslazený rozjezd dokáže film překvapit intenzitou emocionálních zvratů a funguje i tam, kde by se dalo čekat selhání. Smutný song je typem filmu, který dnes v kinech vídáme čím dál méně — cílí na starší publikum, sází na lidskost místo cynismu a připomíná, že i ty nejsmutnější písně mohou znít nadějně. Právě proto dává smysl jeho vánoční uvedení. Je to ideální kandidát na nenápadného černého koně vánoční filmové sezony...
(4,91 z 5)