Intrusos en Manasés (2008)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Julia pra­cu­je jako repor­tér­ka pro časo­pis zabý­va­jí­cí se para­nor­mál­ní­mi jevy. Poté co se sta­ne svěd­kem sebe­vraž­dy ženy a její malé dcer­ky, se psy­chic­ky zhrou­tí, pro­to­že si dává za vinu, že tomu nedo­ká­za­la zabrá­nit. Svou prá­ci totiž bere s vel­kou rezer­vou a moc na nad­při­ro­ze­né síly nevě­ří. Nyní však dostá­vá od své­ho šéfa novou prá­ci, kte­rá má být pro čte­ná­ře „hoto­vou bom­bou“. Společně dal­ší­mi tře­mi kole­gy se má vydat do malé­ho léta opuš­tě­né­ho měs­teč­ka Manasés, kde v roce 1945 doslo­va přes noc zmi­ze­li všich­ni oby­va­te­lé a od té doby je již nikdy nikdo nevi­děl. Navíc by to moh­lo mít spo­ji­tost s pádem němec­ké­ho leta­dla, kte­ré údaj­ně našlo v Jižní Americe vzác­ný arte­fakt – hůl, kte­rá doká­za­la spl­nit jed­no přá­ní. Jde jen o báchor­ku, nebo se sku­teč­ně na tom­to bohem zapo­me­nu­tém mís­tě sta­lo něco nad­při­ro­ze­né­ho?…

Český název: Bohem zapo­me­nu­té měs­to

Režie: Juan Carlos Claver

Režie: 2008

Délka: 86 min

Země: Španělsko

Alternativní název: God’s Forgotten Town

Hrají:

Belén López...(Julia)

Armando del Río...(Roberto)

Miguel Ángel Muñoz...(Ruben)

Marina Gatell...(Syra)

...a dal­ší

Sám pat­řím mezi ty, jenž mají špa­něl­skou tvor­bu oprav­du rád, tak­že jsem si samo­zřej­mě nehod­lal ujít pří­le­ži­tost, podí­vat se na dal­ší tam­ní film. Samotný hrubý obsah fil­mu nevy­pa­dal vůbec špat­ně, dokon­ce sli­bo­val zají­ma­vou duchař­skou záplet­ku. Leč již po prv­ních minu­tách mi bylo jas­né, že tady asi pří­liš záživ­ný film sle­do­vat nebu­du. Nemohl jsem si pomo­ci, ale styl natá­če­ní se mi vůbec nelí­bil. Připadal jsem si jako při sle­do­vá­ní něja­ké tele­no­ve­ly a tomu odpo­ví­da­li i herec­ké výko­ny vět­ši­ny akté­rů, či samot­ná kva­li­ta dia­lo­gů.

Ono cel­ko­vě by se dalo pole­mi­zo­vat, zda si radě­ji neměl někdo scé­ná­řem vytřít zad­ni­ci, ješ­tě před tím než padla prv­ní klap­ka, pro­to­že Juan Claver abso­lut­ně nedo­ká­zal vyu­žít ani polo­vi­nu poten­ci­á­lu, kte­rý se v něm skrý­val. Nevím, mož­ná to byl jen můj dojem, ale já jsem od vět­ši­ny her­ců postrá­dal jaké­ko­liv emo­ce – ať už se hod­la­ly samy zabít, nebo se něče­ho lek­li, či se je někdo chys­tal zabít (snad kro­mě hlav­ní hrdin­ky). Přitom námět jako tako­vý v sobě sku­teč­ně skrý­val sluš­nou dáv­ku mys­te­ri­oz­na. Čím samo­zřej­mě nej­víc trpě­la navo­ze­ná atmo­sfé­ra. Objevilo se tu sice něko­lik „leka­cích“ scén, jen­že jich bylo žalost­ně málo.

Film by se dal roz­dě­lit na dvě polo­vi­ny. Zatímco ta prv­ní se dá ješ­tě pře­kous­nout a to pře­de­vším díky pasá­ži po pří­jez­du naší čtve­ři­ce a jejich prů­zku­mu měs­teč­ka, tak ta dru­há už byla doce­la nepo­ži­va­tel­ná. On ten ritu­ál s holí by se dal i pře­kous­nout, jen kdy­by si na něm dali tvůr­ci více zále­žet a hlav­ně z toho neu­dě­la­li tako­vou šaš­kár­nu. Docela by mě totiž zají­ma­la „pří­stup­nost“, pro­to­že tohle můžou v tele­vi­zi klid­ně pouš­tět i v dopo­led­ních hodi­nách a nikdo nad tím nehne ani brvou. Tedy pokud by se na to vůbec někdo hod­lal dívat. Takže bohu­žel nebu­du ten­to film hod­no­tit moc klad­ně, pro­to­že osob­ně jsem nebyl vůbec spo­ko­je­ný. Dalo se tu nara­zit na něko­lik svět­lej­ších oka­mži­ků, ale těch bylo oprav­du jen mini­mál­ní množ­ství. Tudíž to vidím na pod­prů­měr, kte­rý zno­vu vidět už nepo­tře­bu­ji. 

Hodnocení:

30% 

Podívejte se na hod­no­ce­ní Intruso na Kinoboxu.