Kingukongu tai Gojira (1962)

rp 4896 3.jpg

Souboj dvou gigan­tic­kých mon­ster, jenž ve své době pobláz­ni­ly celý svět.

Americká ponor­ka nara­zí do podiv­ně svě­tél­ku­jí­cí kry a nevě­dom­ky tak uvol­ní z ledo­vé­ho zaje­tí Gojiru, kte­rá zde byla na kon­ci pře­de­šlé­ho dílu uvěz­ně­na. Za svou neroz­váž­nost zapla­tí posád­ka živo­tem. Hladové mon­strum tak zno­vu zatou­ží po čer­stvém mase a vydá se smě­rem k japon­ské­mu pobře­ží. V tu samou chví­li se jis­tá tele­viz­ní spo­leč­nost dozví­dá o podiv­ném tvo­ro­vi, kte­rý je na jed­nom z tro­pic­kých ost­ro­vů domo­rod­ci uctí­ván jako bůh ost­ro­va. Na mís­to vyšle dva repor­té­ry, aby podiv­né­ho lido­o­pa chyt­li a dovez­li do Tokia. Sledovanost tele­vi­ze by tak rapid­ně stoup­la, což by samo­zřej­mě při­nes­lo množ­ství peněz do jejich kapes. Se štěs­tím se jim ho doo­prav­dy poda­ří pola­pit, ale během pře­vo­zu se King Kong pro­bu­dí a dosta­ne se na svo­bo­du. A tak se sta­ne, že se ke bře­hům Japonska dosta­nou zhru­ba ve stej­nou dobu dvě obrov­ská mon­stra, kte­ré začnou oka­mži­tě ničit vše, co jim sto­jí v ces­tě. Armáda se poku­sí oba tvo­ry eli­mi­no­vat veš­ke­rý­mi pro­střed­ky, kte­ré má k dis­po­zi­ci leč mar­ně. Posledním zou­fa­lým poku­sem se poku­sí obě mon­stra posta­vit pro­ti sobě, aby se ve vzá­jem­ném sou­bo­ji zni­či­li navzá­jem.

Český název: King Kong vs. Godzilla
Režie: Ishiro Honda
Rok výro­by: 1962
Délka: 98 min
Země: Japonsko/USA
Alternativní název: King Kong vs. Godzilla

Hrají:
Tadao Takashima ... (Osamu Sakurai)
Kenji Sahara ... (Kazuo Fujita)
Yu Fujiki ... (Kinsaburo Furue)
Ichiro Arishima ... (Mr. Tako)
Mie Hama ... (Fumiko Sakurai)
... a dal­ší

Tak a máme zde tře­tí díl o legen­dár­ní tvo­ro­vi, kte­rý své­ho času pobláz­nil nejen japon­ské divá­ky, ale i zby­tek kul­ti­vo­va­né­ho svě­ta. Pokud tedy nepo­čí­tá­me pře­dě­láv­ku (1956) původ­ní­ho fil­mu pro ame­ric­ké pub­li­kum, kte­rá to všech­no odstar­to­va­la. Bylo jen otáz­kou času než se reži­sér Honda roz­hod­ne do své­ho dal­ší­ho fil­mu obsa­dit obě svě­tozná­má mon­stra ( tedy Gojiru a King Konga). Ze začát­ku máme šan­ci sle­do­vat osu­du obou tvo­rů oddě­le­ně a díky tomu si může­me vychut­ná­vat dvo­ji­tou „dáv­ku zába­vy“. Proč zába­vy? Jelikož tvůr­ci již ten­to díl poja­li spí­še humor­ně a divá­kům se sna­ží ser­ví­ro­vat jed­nu komic­kou chvil­ku za dru­hou. Pro asij­ské pub­li­kum jis­tě pří­jem­ná podí­va­ná, ale pro vět­ši­nu ostat­ních již zas až tak moc ne. Vážnost před­cho­zích dílů totiž byla prá­vě tím, co všich­ni na Godzille milo­va­li, stej­ně jako ono posel­ství jenž sebou nes­la (viz hroz­ba jader­ných zbra­ní, atd…).

Samotné tri­ky se od minu­la moc nezmě­ni­li, tak­že zde máme opět šan­ci sle­do­vat make­ty či chcete-li mode­ly vla­ků, tan­ků, aut a papun­de­klo­vých baráč­ků. Podobně na tom jsou i samot­né kos­týmy obou pří­šer, kte­ré si na sebe her­ci navlék­li. Jejich směš­ná vizáž jis­tě niko­ho nevy­stra­ší, ale spí­še roze­smě­je, stej­ně jako jejich pohy­by. Při vzá­jem­ném sou­bo­ji si však nic neda­ru­jí a přes­to­že čas od času zapo­me­nou na své hlav­ní před­nos­ti, je jejich závě­reč­ná bit­ka jed­ním z nej­lep­ších momen­tů, jenž jsou zde k vidě­ní. Ani v těch­to chví­lích neza­po­mně­li tvůr­ci odleh­čit váž­nost situ­a­ce a divá­ci tak mají šan­ci shléd­nout celou řadu humor­ných chvi­lek.

Milovníci kla­sic­ké­ho King Konga si jis­tě všim­nou, že Honda pou­žil někte­ré pasá­že i zde. Akorát je opět neo­po­mněl nato­čit ve svém duchu. Tím pádem se opět vytra­ti­la již zmi­ňo­va­ná váž­nost a dosta­vi­lo se „komic­ké“ klišé. Někdy to už ovšem se svým smys­lem pro humor pře­há­něl a tak není divu, že se ten­to film setkal i s nepří­liš licho­ti­vým hod­no­ce­ním mno­ha kri­ti­ků a divá­ků. Ne všich­ni totiž sne­sou tako­vé množ­ství japon­ské­ho suché­ho humo­ru najed­nou. I já se řadím k těm, jenž měli z fil­mu roz­po­ru­pl­né poci­ty.

Kupříkladu mno­zí pova­žu­jí za úžas­nou chví­li boj Konga s cho­bot­ni­cí, ale já na tom nic moc svě­to­bor­né­ho nevi­děl. Na plát­ně pro­mí­ta­ný tvor byl na prv­ní pohled roze­zna­tel­ný, pořád se opa­ko­va­li ty samé zábě­ry a jedi­ný moment, kdy jsem se zasmál, byl ten, když si Kong nasa­dil hla­vo­nož­ce na hla­vu. Podobně jsem to cítil i při repor­té­rech z tele­vi­ze a jejich šéfo­vi. Jejich mar­ná sna­ha hodit něja­kou hláš­ku na mě moc nefun­go­va­la. Přesto všech­no budu hod­no­tit ten­to film prů­měr­ným hod­no­ce­ním. Na teh­dej­ší dobu to ješ­tě pořád bylo v mezích při­ja­tel­nos­ti, a jak šel čas s Gojirou dál, tak zača­lo při­bý­vat mno­hem hor­ších fil­mů. Rozhodně měl reži­sér ubrat na humo­ru, kte­rý mís­ty zas až tak vtip­ný nebyl.

Hodnocení:
60%