Mrňous a čarodějnice (1980)

Kdopak to bdí? Kdo to spí?

Pokud jste někdy pochy­bo­va­li o slo­vu kult, kte­ré je spo­jo­vá­no s někte­rý­mi fil­my růz­ných žánrů, tak věř­te, že ten­to krát­ko­me­tráž­ní ani­mo­va­ný sní­mek pat­ří mezi kul­tov­ní pohád­ky na kte­ré se neza­po­me­ne ani v důcho­du. Scénář k němu napsa­la spi­so­va­tel­ka Barbara K. Walker, kte­rá se necha­la inspi­ro­vat jed­nou nejme­no­va­nou cizí pohád­kou. Americká pro­duk­ce spo­leč­ně s čes­ký­mi kole­gy doká­za­la nato­čit oprav­do­vý kle­not, kte­rý sice trvá pou­ze nece­lou čtvrt­ho­di­nu, ale nena­jde na něm sko­ro žád­nou chy­bu. Nejčastěji je samot­ný pří­běh při­rov­ná­ván k jiné pohád­ce, kte­rou zná­me pod názvem Jeníček a Mařenka či Perníková cha­loup­ka.

Režie: Gene Deitch
Rok výro­by: 1980
Délka: 14 min
Země: USA / Česká repub­li­ka
Alternativní název: Teeny-Tiny and the Witch Woman

Hlas:
Marie Rosůlková

Děj sním­ku je veli­ce jed­no­du­chý a pocho­pí ho i ti nejmen­ší divá­ci. Rozhodně bych ovšem nedo­po­ru­čo­val pouš­tět dětem mlad­ším pěti let, aby z toho neu­tr­pě­li snad něja­ké to trau­ma. V malin­ké ves­nič­ce žije chudá rodi­na, kte­rá má tři syny. Velkého, pro­střed­ní­ho a mrňou­se. Chlapci si ze své­ho nejmlad­ší­ho brat­říč­ka pořád uta­hu­jí, ale mu to ani moc neva­dí, pro­to­že má všech­ny rád. Matka je kaž­dý den varu­je před tím, aby si cho­di­li hrát do lesa. Podle legen­dy tam prý žije čaro­děj­ni­ce, kte­rá zabí­jí malé děti a z jejich kos­tí si sta­ví plot kolem své cha­loup­ky. A jak už to tak bývá chlap­ci nepo­slech­nou, v lese zablou­dí a set­ka­jí se s čaro­děj­ni­cí. Jak to pad­ne zjis­tí­te, když se na to podí­vá­te. Nečekejte však, že jde jen o dal­ší pohád­ku na dobrou noc!

Stejně jako samot­ný pří­běh je i ani­ma­ce veli­ce jed­no­du­chá, ale v dět­ských očích napros­to doko­na­lá. Ztvárnění jed­not­li­vých postav a pře­de­vším samot­né čaro­děj­ni­ce v dět­ských očích vzbu­dí neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek a nejed­nu neza­hmou­ře­nou noc. Ilustrátoři si pěk­ně pohrá­li i se samot­ným pro­stře­dím a pře­de­vším se stra­ši­del­ným lesem, kte­rý spo­leč­ně s tajem­nou hud­bou doká­že navo­dit hod­ně stra­ši­del­nou atmo­sfé­ru. Nadpřirozeno zde nepřed­sta­vu­je jen samot­ná ježi­ba­ba, ale i tři kou­zel­né před­mě­ty: mýdlo, jeh­la a krát­ký nůž, kte­ré v celém pří­bě­hu hra­jí rov­něž vel­mi důle­ži­tou roli. Nejpůsobivější scé­nou je beze­spo­ru pro­ná­sle­do­vá­ní dětí čaro­děj­ni­cí hlu­bo­kým lesem a její děsi­vé pařá­ty.

V nepo­sled­ní řadě nesmím opo­me­nout ani na výprav­ný hlas Marie Rosůlkové, kte­rý nás dopro­vá­zel po celou dobu až dokon­ce a stal se nepo­stra­da­tel­nou sou­čás­tí. Její geni­ál­ní před­nes nikdy neza­po­me­nu a nedo­ká­žu si ani před­sta­vit, že by se toho zhos­til někdo jiný. Její pod­ma­ni­vý hlas vás totiž doslo­va uhra­ne a hltá­te kaž­dou její dal­ší větu. Hlavně díky ní se na Mrňouse a čaro­děj­ni­ci pros­tě nedá nikdy zapo­me­nout.

Hodnocení:
80%