Načítám počet zobrazení...
 |
| „JÁMA HLUBOKÁ A TEMNÁ“... |
Během japonské občanské války žije uprostřed vysoké pampové trávy dvojice hladovějících žen, které netrpělivě očekávají návrat syna/manžela. Jejich jediným způsobem obživy je vraždění osamocených, nebo raněných vojáků, které následně okradou o šaty a zbroj. Těla následně vhodí do hluboké jámy a kořist prodají překupníkovi. Jednoho dne se nečekaně vrátí jejich soused Hachi, který zběhl. Ten jim poví krutou pravdu, že jejich milovaný se již nikdy do rodné chýše nevrátí. Mezi oběma ženami brzy vypuknou rozbroje, protože mladá snacha (nyní vdova) nechce zůstat sama a začne se tajně s Hachim scházet každou noc. To však nehodlá její tchýně trpět a rozhodne se udělat cokoliv, aby jejich románek překazila.
Režie: Kaneto Shindo
Rok výroby: 1964
Délka: 103. min
Země: Japonsko
Hrají:
Nobuko Otowa ……………….(tchýně)
Jitsuko Yoshimura ……………(snacha)
Kei Sato ………………………( Hachi)
Taiji Tonoyama ………………( Ushi)
Jukichi Uno …………………..( Samuraj - General)
…a další
Příběh je založen na staré budhistické pověsti, které se ovšem film drží jen okrajově. Ve své době však vzbudil film hodně rozporuplné reakce a v některých zemích byl dokonce zakázán. Přestože je tento snímek často označován jako horor, jde spíše o jakousi obdobu psychologického dramatu, ale své čestné místo si určitě najde i zde. K jeho vytvoření nebyl potřeba nějak zvláště závratný rozpočet, protože se povětšinu času odehrává pouze na několika lokalitách v přírodě a hlavní úlohu zde hrají pouze tři postavy. Ti ostatní zde byli jen do počtu a nikterak důležití.
Asi nejvíce mě zaujal samotný začátek a zjištění, jakpak to se obě ženy živí v době nedostatku. Vychytralé ženy neznají slovo soucit a díky přírodním podmínkám (vysoké trávě) zabíjejí každého na potkání. Nešlo ani tak o to, jak je zabili, ale co s těly následně dělaly. Místy mi přejel i mráz po zádech, zvláště když stařena nahodila ten svůj kamenný obličej. Právě v těchto pasážích atmosféra neskutečně gradovala a to i díky přílivu mrazícího napětí. K scenérii před námi jsme nepotřebovali ani žádné dialogy. Na co slova, když činy hovoří za vše. On byl celkově film dost skoupý na slovo. Ta největší psycho podívaná však měla teprve přijít na řadu.
Prostřední pasáž se pak změnila v jakési romantické drama, kdy se začnou mladé ženě zapalovat lýtka a ochotně podrží nadrženému sousedovi. Což o to Jitsuko Yoshimura je pěkná ženská, ale já se začal lehce nudit. Bylo sice zábavné sledovat lehkomyslné Hachiho chování, ale nejvíc se mi líbila postupná proměna tchýně. Tahle bába se rovněž nebála odhalit a jak sama naznačila, taky jí pěkně svrběla. Její nejdůležitější chvíle a zároveň i zlatý hřeb večera, však měli teprve přijít.
Jakmile se totiž na scéně objeví ona toužebně očekávaná démonická maska, nabyde atmosféra opět na síle. Grandiózní finále je pak sladkou odměnou všem, jenž se vydrželi dívat až dokonce. Já však pevně věřím, že to nikomu nedělalo žádný větší problém. Surovost, žárlivost, nelítostnost a závist to je ten nejlepší koktejl. Vůbec nevadí, že nejde o čistokrevný horor, protože jeho náplň a celkové poselství je mnohem zajímavější, nežli nějaký béčkový slasher.
Hodnocení:
80%
Podívejte se na hodnocení Onibaba na Kinoboxu.
