Smile (2022)

rp Smile 2022.jpg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Úsměv sem, úsměv tam…před kým se já to dnes oddě­lám…

Psychiatrička Rose se ujme nové paci­ent­ky Laury, kte­rá tvr­dí, že jí jde o život. Sama se sta­la svěd­kem sebe­vraž­dy své­ho pro­fe­so­ra a od té chví­le jí prý pro­ná­sle­du­je zlo­věst­ná enti­ta. Načeš se jí, na obli­če­ji obje­ví ďábel­ský úsměv a poté se před zra­ky Rose pod­ře­že. Ta od té chví­le pro­pa­dá depre­sím, trá­pí jí děsi­vé noč­ní můry a začne mít hrů­zostraš­né vidi­ny. Nikdo jí nevě­ří a vše při­su­zu­jí tomu, že sama Laura byla svěd­kem sebe­vraž­dy své mat­ky a nyní v ní tra­gic­ká udá­lost opět pro­bu­di­la psy­chic­ké úzkos­ti a pro­blémy. Rose však tuší, že v tom je něco jiné­ho, něco co jí jde po krku a poté co se sama pus­tí do pát­rá­ní, zjis­tí, že za podiv­ných okol­nos­tí spácha­lo něko­lik svěd­ků sebe­vraž­dy sami sérii sebe­vražd. Čas se krá­tí a usmě­va­vá smrt může číhat kde­ko­liv…

Český název: Úsměv

Režie: Parker Finn

Rok výro­by: 2022

Délka: 117 min

Země: USA

Hrají:

Sosie Bacon...(Rose Cotter)

Kyle Gallner...(Joel)

Gillian Zinser...(Holly)

Kal Penn...(Dr. Morgan Desai)

Jessie T. Usher...(Trevor)

Caitlin Stasey...(Laura Weaver)

...a dal­ší

Ještě před puš­tě­ním toho­to fil­mu, jsem shlé­dl krát­ko­me­tráž­ní kou­sek Laura Hasn’t Slept (2020) od stej­né­ho reži­sé­ra. V něm se hlav­ní hrdin­kou sta­la prá­vě ona stu­dent­ka Laura, kte­rá poté v ordi­na­ci násled­ně spácha­la sebe­vraž­du a odstar­to­va­la děj toho­to fil­mu. A musím říct, že má před­tu­cha byla správ­ná. Nějak mě neo­kouz­lil ani sní­mek a poslé­ze ani celo­ve­čer­ní film. Parker Finn je vidi­tel­ně fan­dou asij­ských horo­rů a ledasco si vypůj­čil i do svých výtvo­rů. Což však ješ­tě nezna­me­ná, že i stej­nou kva­li­tu. Ačkoliv měl film v názvu úsměv a ten se sku­teč­ně vykouz­lil na tvá­řích něko­li­ka postav, já u jeho sle­do­vá­ní roz­hod­ně více­krát zíval nudou.

Nechci jen hanit, pro­to­že se zde obje­vi­lo hned něko­lik pasá­ží (scén) při kte­rých se poda­ři­lo navo­dit zají­ma­vou psy­cho atmo­sfé­ru, ale vět­ši­na rádo­by leka­cích scén byla sak­ra před­ví­da­tel­ných, někte­ré čás­ti byly nesku­teč­ně nezá­živ­ně nata­ho­vá­ny a u jiných jsem si říkal (tak tohle jsem už něko­li­krát viděl jin­de). Navíc jsem měl pro­blém i s hlav­ní hrdin­kou. Hlavně tedy s výbě­rem samot­né před­sta­vi­tel­ky. Sosie Bacon moc krá­sy ani talen­tu po svých rodi­čích nepo­bra­la a navíc mě ani fyzic­ky nepři­ta­ho­va­la (nemám moc v obli­bě děv­ča­ta, co mají poma­lu stej­ně vel­ké prsa jako já).

Přitom záplet­ka jako tako­vá byla roz­hod­ně zají­ma­vá, stej­ně jako pát­rá­ní po před­cho­zích sebe­vra­zích. Určitě by tomu neuško­di­la krat­ší dél­ka, pro­pra­co­va­něj­ší scé­nář a úsměv na tvá­ři by mi vyča­ro­va­lo i lépe pro­ve­de­né gore. Takhle z toho byl jen kyse­lý škleb nad pro­mar­ně­ným poten­ci­á­lem, kte­rý se tu nabí­zel. Pár svět­lých oka­mži­ků by se tu našlo, ale víc jak oby­čej­ný prů­měr tomu nedám. To ať se na mě nikdo nezlo­bí. Pokud ten­to film řada lidí ozna­ču­je za jeden z nej­lep­ších fil­mů roku, tak to jsem rád, že jsem jich dosud moc nevi­děl. Na vět­ši­nu „novi­nek“ se vždy radě­ji dívám až s vel­kým odstu­pem. A vidi­tel­ně tomu nepo­moh­la ani ta vel­ká medi­ál­ní masáž, před samot­nou pre­mi­é­rou.

Hodnocení:

50%