Starship Troopers 2: Hero of the Federation (2004)

Na jed­né ze vzdá­le­ných pla­net se dosta­ne sku­pin­ka vojá­ků Federace do oprav­du sví­zel­né situ­a­ce. Je obklo­pe­na mno­hem vět­ším počtem brou­ků, kte­rým není schop­ná se hvězd­ná pěcho­ta ubrá­nit. Generál Shepherd se pro­to roz­hod­ne opus­tit bojiš­tě a svým lidem dá pří­kaz, aby našli úto­čiš­tě ve sta­ré základ­ně. Sám s hrst­kou nej­věr­něj­ších poté kry­je jejich ústup. Vojáci pod vede­ním Dilla se opev­ní v úkry­tu a vyčká­va­jí pří­cho­du ostat­ních. Ti se sku­teč­ně obje­ví, ale od té chví­le se začnou dít na základ­ně div­né věci. Nejenom že musí čelit neu­stá­lým úto­kům brou­ků, ale za veli­ce podiv­ných okol­nos­tí začnou vojá­ci jeden po dru­hém umí­rat. Stojí snad za tím odpad­lík Feferace Dax, kte­rý se na základ­ně do dneš­ní­ho dne ukrý­val, nebo brou­ci při­šli na dosud neob­je­ve­ný způ­sob, jak se zba­vit svých lid­ských pro­tiv­ní­ků?

Český název: Hvězdná pěcho­ta 2: Hrdinové Federace

Režie: Phil Tippett

Rok výro­by: 2004

Délka: 92 min

Země: USA

Hrají:

Richard Burgi...(V.J. Dax)

Colleen Porch...(Lei Sahara)

Ed Lauter...(Jack Gordon Shepherd)

Kelly Carlson...(Charlie Soda)

Sandrine Holt...(Jill Sandee)

Ed Quinn...(Joe Griff)

...a dal­ší

První Hvězdná pěcho­ta se dočka­la nejen něko­li­ka pres­tiž­ních oce­ně­ní, ale i doce­la vel­ké divác­ké příz­ně. Přestože nejsem pří­liš vel­kým pří­z­niv­cem ani jed­nič­ky, musím uznat, že jde o vůbec nej­lep­ší díl celé série. Obě násle­du­jí­cí pokra­čo­vá­ní jsou totiž napros­to zby­teč­né a dvoj­ka je jed­na vel­ká tragé­die. Tvůrci zce­la vypus­ti­li pod­sta­tu a směr­ni­ci jed­nič­ky a šli na to „hez­ky“ pěk­ně po svém,

za což byli fanouš­ci Hvězdné pěcho­ty, odmě­ně­ni odpad­ní podí­va­nou nej­vět­ší­ho kalib­ru. O čemž se pře­svěd­čí­me již v samot­ném úvo­du.

Speciální efek­ty jsou snad o dvě tří­dy hor­ší, než tomu bylo u jed­nič­ky a když k tomu při­po­čí­tá­me i veli­ce špat­né herec­ké výko­ny a tra­gic­kou kva­li­tu scé­ná­ře – bylo doslo­va vyma­lo­vá­no. Zatímco u prv­ní Hvězdné pěcho­ty se dalo ješ­tě pole­mi­zo­vat ale­spoň s pěk­nou vizu­ál­ní strán­kou někte­rých objek­tů a sce­né­rie, tak zdej­ší kuli­sy byly jed­na vel­ká kata­stro­fa. Samotný pří­běh měl sice urči­tou myš­len­ku, ale neschop­nost scé­náris­ty a pře­de­vším reži­sé­ra z toho udě­la­ly jeden vel­ký cha­os a zma­tek, kte­rý nejsem schop­ný ani při tro­še dob­ré vůle akcep­to­vat.

Chvílemi jsem se v tom­to guláši dokon­ce ztrá­cel, což se mi moc čas­to nestá­vá ani u pro­pra­co­va­ných psy­cho­lo­gic­kých fil­mech. Ztvárnění digi­tál­ních brou­ků neby­la taky žád­ná slá­va a tak jedi­né na co se dalo dívat, byly nahé scé­ny Kelly Carlson. Zbytek her­ců před­ve­dl pod­prů­měr­né výko­ny a to se tu při­tom obje­vi­lo něko­lik doce­la zná­mých tvá­ří. Richard Burgi si však to nej­lep­ší nechá­val pro své­ho Ochránce a tak ani z jeho stra­ny to nebyl žád­ný vel­ký zázrak. Zbytek se už jen sve­zl na vlně pod­prů­mě­ru a někte­ří byli dokon­ce doslo­va tragič­tí. Úplný závěr fil­mu už byl jen oprav­du úsměv­nou a hlav­ně pře­mrš­tě­nou podí­va­nou, kte­rou už zno­vu vidět nepo­tře­bu­ji.

Hodnocení:

20%