Strandvaskaren (2004)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodně roz­po­ru­pl­ný skan­di­náv­ský film od tvůr­ce horo­ro­vé­ho kous­ku 1408 -Mikaela Håfströma.

Studentka Sara si vybra­la pro svo­jí esej oprav­du ože­ha­vé téma. Jde o míst­ní legen­du, nebo lépe řeče­no o pří­pad, kte­rý se ode­hrál přes­ně před sto lety. Tehdy jeden míst­ní sed­lák zabil kosou tři stu­den­ty Hellestadské ško­ly a násled­ně se uto­pil v jeze­ře. Od té doby se prý občas v oko­lí obje­ví jeho duch. Sara při svém pát­rá­ní nalez­ne něko­lik veli­ce zají­ma­vých nových důka­zů, kte­ré chce ve své ese­ji pou­žít. To by však zna­me­na­lo pošra­mo­tit pověst jed­né vliv­né rodi­ny, kte­rá boha­tě spon­zo­ru­je jejich ško­lu. Jak se však záhy uká­že, tohle by byl jen vel­mi malý pro­blém opro­ti tomu, jenž se za chví­li roz­pou­tá. Brzy po pří­jez­du dvou nových stu­den­tů Lea a Felixe dojde k podiv­né­mu zmi­ze­ní něko­li­ka stu­den­tů a škol­ní­ho per­so­ná­lu. Něco děsi­vé­ho a záhad­né­ho se potu­lu­je po oko­lí a je roz­hod­nu­to roz­pou­tat krva­vé žně!

Český název: Duch jeze­ra
Alternativní název: Drowning Ghost
Režie: Mikael Håfström
Rok výro­by: 2004
Délka: 100 minut
Země: Švédsko

Hrají:
Rebecka Hemse ... (Sara)
Jesper Salén ... (Felix)
Jenny Ulving ... (Therese)
Peter Eggers ... (Leo)
Daniel Larsson ... (Måns)
Rebecca Ferguson ... (Amanda)
... a dal­ší

Režiséra toho­to fil­mu asi není potře­ba moc před­sta­vo­vat. Mikael Håfström pat­ří mezi nej­ob­lí­be­něj­ší skan­di­náv­ské reži­sé­ry, vět­ši­na jeho fil­mů se těší veli­ké obli­bě a to nejen v jeho mateř­ské zemi. Především pak horo­ro­vý kou­sek 1408 a vyni­ka­jí­cí dra­ma Ondskan nomi­no­va­né na Oscara. Většina jeho fil­mů se může pyš­nit veli­ce zvlášt­ním poje­tím, kte­ré doslo­va posa­dí divá­ka na pr**l. Jeho nadá­ní pro vytvo­ře­ní neza­po­me­nu­tel­né­ho zážit­ku je veli­ce půso­bi­vé, nicmé­ně i mis­tr tesař se někdy utne a stvo­ří něco hroz­né­ho. Právě ten­to film je toho zdár­ným pří­kla­dem, pro­to­že přes­to­že má scé­nář veli­ce slib­ný poten­ci­ál, tvůr­ci z něj nedo­ká­za­li vytě­žit co mož­ná nej­víc a u divá­ků pro­pad­li na plné čáře.

Po del­ší době se mi dostal do rukou opět film, kte­rý mě doce­la roz­ho­dil a odná­ším si z něj veli­ce roz­po­ru­pl­né poci­ty. Při jeho vytvá­ře­ní se scé­náris­to­vi a reži­sé­ro­vi v jed­né oso­bě honi­ly hla­vou nej­roz­ma­ni­těj­ší před­sta­vy, kte­ré sice na prv­ní pohled vypa­da­jí veli­ce zají­ma­vě, ale ve finál­ní fázi je nedo­ká­zal dát pořád­ně dohro­ma­dy. Divákovi je ve fil­mu nabíd­nu­to něko­lik samo­vol­ných alter­na­tiv, jakým smě­rem by se měl film ubí­rat, jen­že jak poz­dě­ji zjis­tí, šlo jen o snůš­ku dez­in­for­ma­cí a sle­pých uli­ček, z nichž se nevy­hra­bal ani autor sám. Přitom kaž­dá z prvot­ních mož­nos­tí vypa­da­la sama o sobě veli­ce zají­ma­vě, jen­že šlo pře­de­vším pou­ze o to, aby se divá­ci naml­sa­li a hlav­ně uto­pi­li ve vlast­ních před­sta­vách. Na jed­nu stra­nu se film sna­ží na divá­ka zapů­so­bit svou mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­rou, kte­rá se tu a tam obje­ví, což mělo mít za násle­dek při­rov­ná­ní sním­ku k ducha­ři­ně, jen­že násled­ně se vše začne odví­jet v duchu béč­ko­vých sla­she­rů ala tee­nager­ské vyvraž­ďo­vač­ky. Nic z toho však neby­lo pořád­ně dota­že­no do kon­ce. Celé mi to při­šlo, že je film vlast­ně roz­dě­le­ný na dvě polo­vi­ny, z nichž kaž­dá je úpl­ně o něčem jiném. Zatímco ta prv­ní se mi líbi­la po všech strán­kách, ta dru­há už byl jen sla­bý odvar.

Atmosféra fil­mu sku­teč­ně gra­do­va­la nej­víc v prv­ní polo­vi­ně, kdy pod lehce mys­te­ri­óz­ním náde­chem a sle­pé víře, že by snad moh­lo jít o dal­ší dobrou ducha­ři­nu typu 1408, divák s napě­tím sle­du­je, kamže se to děj vlast­ně pohne. Tvůrci nám pod­str­čí něko­lik faleš­ných stop, na kte­ré se vět­ši­na při­le­pí jako vosa na bon­bon, jen­že v zápě­tí od nich dosta­ne­me pořád­né žiha­dlo. Druhá půl­ka se už nese v duchu typic­ké­ho sla­she­ru, kdy tajem­ný vrah zabí­jí (vět­ši­nou ve tmě) své obě­ti, divák samo­zřej­mě sko­ro nic neu­vi­dí, pro­to­že špat­né pod­sví­ce­ní a pře­de­vším tvůr­čí záměr rych­le všech­no utnout otrav­ným stři­hem nic moc neu­ká­že. V tuto chví­li vám vlast­ně zbu­de už jen hádat vra­ha, pro­to­že o zby­tek ilu­zí vás už dáv­no auto­ři při­pra­vi­li. Jediné čím se sna­ží všech­no vyžeh­lit je hudeb­ní dopro­vod, kte­rý mají skan­di­náv­ci vět­ši­nou veli­ce dob­rý a ani ten­to­krát tomu neby­lo jinak. Bohužel to je tak jedi­né, co se dá pořád­ně pochvá­lit.

Nesmím samo­zřej­mě opo­me­nout ani atrak­tiv­ní dám­ské osa­zen­stvo, kte­ré ač se sna­ži­lo seč moh­lo, moc pres­tiž fil­mu nezved­lo. Ani žád­ná lech­ti­věj­ší scén­ka se tu neob­je­vi­la (když nepo­čí­tám ten hnus ze ředi­tel­ny), kte­rá by nám zlep­ši­la nála­du. Hlavní roli dosta­la pro mne doce­la nezná­má hereč­ka Rebecka Hemže, kte­rá mě však doce­la mile pře­kva­pi­la. Horší to už bylo s asi nej­zná­měj­ší tvá­ří mezi her­ci, a to Jesperem Salénem, kte­ré­ho jsem měl mož­nost vidět už ve výše zmi­ňo­va­ném fil­mu Ondskan.

Film Strandvaskaren je dle mého film dvou tvá­ří a pře­de­vším dvou zce­la odliš­ných polo­vin. Zatímco ta prv­ní doká­že divá­ka zaujmout svým mys­te­ri­óz­ním náde­chem a pře­de­vším poje­tím, v němž divák může zapo­jit svou divo­kou před­sta­vi­vost, tak v té dru­hé ztra­tí veš­ke­ré ilu­ze a doce­la se nudí. Falešná ilu­ze, jenž tvůr­ci doká­za­li vytvo­řit se rázem změ­ní v tvr­dou rea­li­tu, že šlo jen o oby­čej­ný klam a pod­prů­měr­ný sla­sher už niko­ho nevy­trh­ne. Takto zpac­ka­ný film však není žád­nou rea­li­tou a o to víc mě mrzí, že je pod tím pode­psán Mikael Håfström. Kvůli roz­po­ru­pl­ným poci­tům nemůžu dát ani prů­měr­né ohod­no­ce­ní, pro­to­že tohle už mís­ty zavá­ně­lo i odpad­ní pří­chu­tí.

Hodnocení:
40%