Kritiky.cz > Horory > Valkoinen peura (1952)
Horory

Valkoinen peura (1952)

— 24. dubna 2012 0 comment
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Bílý sob: zká­za všech lov­ců, tedy ale­spoň pod­le jed­né sta­ré Laponské pověs­ti. Nicméně se ten­to sní­mek dočkal oce­ně­ní i na MFF v Karlových Varech.

Laponsko: dale­ko za polár­ním kru­hem leží upro­střed zasně­že­ných kop­ců a ledem pokry­tých plá­ní malá ves­ni­ce. Většina z míst­ních oby­va­tel se živí jako lov­ci sobů, kte­ré vyu­ží­va­jí i k tra­dič­ním sou­tě­žím, jako je tře­ba sobí spře­že­ní. Při jed­nom tako­vém závo­dě se do sebe zakou­ká mla­dý lovec Aslak a pohled­ná Pirita. Brzy násle­du­je svat­ba a oba tou­ží po krás­ném a ničím neru­še­ném živo­tě. Jenže Piritu začne brzy ten­to život tro­chu nudit a tak navští­ví zdej­ší­ho šama­na, kte­rý jí uká­že ces­tu jak oča­ro­vat kaž­dé­ho muže v dohle­du. Za všech­no se však musí něčím zapla­tit a Piritina čarov­ná moc si začne vybí­rat svou kru­tou daň. Pokaždé když se dív­ka do něko­ho zakou­ká, tak se pro­mě­ní v bílé­ho soba, postrach všech lov­ců. Muže nalá­ká do pas­ti a násled­ně zabi­je. Záhadná úmr­tí něko­li­ka lov­ců způ­so­bí ve ves­ni­ci vel­ké pozdvi­že­ní a lov může začít…

Český název: Bílý sob
Režie: Erik Blomberg
Rok výro­by: 1952
Délka: 75. min
Země: Finsko
Hrají:
Mirjami Kuosmanen …………………..(Pirita / Maarita)
Kalervo Nissilä ……………………….( Aslak)
Arvo Lehesmaa ………………………( Tsalkku-Nilla)
…a dal­ší

Režisér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě Blomberg se nechal inspi­ro­vat k nato­če­ní své­ho fil­mu pra­sta­rou Laponskou pověs­tí. Skandinávské země jsou jich plné a tak není divu, že čas od času pře­jde něja­ká na fil­mo­vá plát­na. Pouhých šest týd­nů trva­lo nato­če­ní toho­to kous­ku, ale za svou sna­hu a píli byl celý štáb po záslu­ze odmě­něn. Získal něko­lik pres­tiž­ních oce­ně­ní (např. Golden Globe (Zlatý glo­bus) za nej­lep­ší zahra­nič­ní (cizo­ja­zyč­ný) film, nebo na mezi­ná­rod­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lech v Cannes či Karlových Varech, kde byl v roce 1954 popr­vé pro­mí­tán u nás.
Mám rád sever­skou tvor­bu a pře­de­vším jejich nád­her­nou kra­ji­nu. Právě ono kou­zel­né pro­stře­dí nehos­tin­né­ho seve­ru Finska mě zau­ja­lo nej­ví­ce. Všudypřítomný sníh a led kam až lid­ské oko dohléd­ne je skvě­lou pří­le­ži­tos­tí nato­čit i něco víc, než jen „ale i přes­to krás­né“ pří­ro­do­pis­né doku­men­ty. Laponsko se táh­ne napříč celým skan­di­náv­ským úze­mím za polár­ním kru­hem a zasa­hu­je kro­mě Finska také do Švédska a Norska. Podnebí je subark­tic­ké s říd­kou vege­ta­cí, s výjim­kou hus­tě zales­ně­né již­ní čás­ti. Na sever od polár­ní­ho kru­hu panu­je během zim­ní sezo­ny polár­ní noc a během let­ní sezo­ny nao­pak polár­ní den, jevy jenž bych chtěl někdy v živo­tě zaku­sit na vlast­ní kůži. Každá z těch­to zemí má kro­mě svých pověs­tí a bájí rov­něž řadu zají­ma­vých tra­dic. Zde máme šan­ci shléd­nout vel­mi zají­ma­vý závod v sobím spře­že­ní, kte­rý může v kli­du kon­ku­ro­vat koň­ským dosti­hům.
Vraťme se ale zpát­ky k samot­né­mu fil­mu, kte­rý nám kro­mě nád­her­né kra­ji­ny nabí­dl i doce­la zají­ma­vý děj. Snímek povět­ši­nu času vůbec nepři­po­mí­ná horo­ro­vý film, ale spí­še jakousi obdo­bu dra­ma, kdy v prv­ní polo­vi­ně sle­du­je­me zami­lo­va­nou dvo­ji­ci, kterak si uží­vá živo­ta po svat­bě. Mirjami Kuosmanen byla oprav­du kus pohled­né žen­ské a tak není divu, že se po její fil­mo­vé posta­vě otá­čel nejen muž­ský kole­ga. Samotná Pirita však není tipem domá­cí puť­ky, kte­rá by sedě­la u plot­ny a čeka­la na návrat své­ho milo­va­né­ho. Moc dob­ře si uvě­do­mu­je svůj půvab a poku­sí se jej zúro­čit. I zde však pla­tí, že zahrá­vat si s magií se nevy­plá­cí. Zvláště když jsou k ní seve­řa­né dost nedů­vě­ři­ví. Její tou­ha po oča­ro­vá­ní kaž­dé­ho muže se jí šered­ně vymstí a její pro­kle­tí jí stáh­ne rov­nou do samot­né­ho pek­la…
Film nám zde kro­mě šaman­ské magie, jenž pro­mě­ní u posvát­né­ho mís­ta (hro­bu) sobů Piritu v to co sama chce, nabíd­ne i její odvrá­ce­nou tvář. Většinou nikdo nedo­sta­ne nic zadar­mo a tak i zde má min­ce dvě stra­ny. Tou odvrá­ce­nou tvá­ří je myš­le­na pro­mě­na Pirity v bílé­ho soba, kte­ré­ho mož­ná někte­ří pova­žu­jí za sym­bol čis­to­ty, ale tady je tomu prá­vě nao­pak. Krásná dív­ka však musí před­sta­vo­vat krás­né zví­ře, jenž je schop­né uhra­nout svou oběť, nalá­kat jí do pas­ti a zabít. Nečekejte zde však žád­né­ho nasu­pe­né­ho soba, kte­rý roz­du­pe hla­vu nebo­žá­ka napadrť. Finové totiž mají rádi pes­t­rost a tak do toho vše­ho ješ­tě při­mí­cha­jí vam­py­ris­mus. Ano sku­teč­ně naší hrdin­ce naros­tou dva tesá­ky a…
Valkoinen peu­ra je sám oso­bě veli­ce zají­ma­vým fil­mem, kte­rý si svá oce­ně­ní urči­tě zaslou­ží. Netuším však, zda vás doká­že nato­lik zaujmout jako mne, abys­te byli schop­ni ho jako já ohod­no­tit nad­prů­měr­ně. Erik Blomberg však odve­dl pořád­ný kus prá­ce a já si nemůžu stě­žo­vat.

Hodnocení:
70%

Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 4,05967 s | počet dotazů: 265 | paměť: 62710 KB. | 21.12.2024 - 14:09:14