Bílý sob: zkáza všech lovců, tedy alespoň podle jedné staré Laponské pověsti. Nicméně se tento snímek dočkal ocenění i na MFF v Karlových Varech. |
Laponsko: daleko za polárním kruhem leží uprostřed zasněžených kopců a ledem pokrytých plání malá vesnice. Většina z místních obyvatel se živí jako lovci sobů, které využívají i k tradičním soutěžím, jako je třeba sobí spřežení. Při jednom takovém závodě se do sebe zakouká mladý lovec Aslak a pohledná Pirita. Brzy následuje svatba a oba touží po krásném a ničím nerušeném životě. Jenže Piritu začne brzy tento život trochu nudit a tak navštíví zdejšího šamana, který jí ukáže cestu jak očarovat každého muže v dohledu. Za všechno se však musí něčím zaplatit a Piritina čarovná moc si začne vybírat svou krutou daň. Pokaždé když se dívka do někoho zakouká, tak se promění v bílého soba, postrach všech lovců. Muže naláká do pasti a následně zabije. Záhadná úmrtí několika lovců způsobí ve vesnici velké pozdvižení a lov může začít…
Český název: Bílý sob
Režie: Erik Blomberg
Rok výroby: 1952
Délka: 75. min
Země: Finsko
Hrají:
Mirjami Kuosmanen …………………..(Pirita / Maarita)
Kalervo Nissilä ……………………….( Aslak)
Arvo Lehesmaa ………………………( Tsalkku-Nilla)
…a další
Režisér a scénárista v jedné osobě Blomberg se nechal inspirovat k natočení svého filmu prastarou Laponskou pověstí. Skandinávské země jsou jich plné a tak není divu, že čas od času přejde nějaká na filmová plátna. Pouhých šest týdnů trvalo natočení tohoto kousku, ale za svou snahu a píli byl celý štáb po zásluze odměněn. Získal několik prestižních ocenění (např. Golden Globe (Zlatý globus) za nejlepší zahraniční (cizojazyčný) film, nebo na mezinárodních filmových festivalech v Cannes či Karlových Varech, kde byl v roce 1954 poprvé promítán u nás.
Mám rád severskou tvorbu a především jejich nádhernou krajinu. Právě ono kouzelné prostředí nehostinného severu Finska mě zaujalo nejvíce. Všudypřítomný sníh a led kam až lidské oko dohlédne je skvělou příležitostí natočit i něco víc, než jen „ale i přesto krásné“ přírodopisné dokumenty. Laponsko se táhne napříč celým skandinávským územím za polárním kruhem a zasahuje kromě Finska také do Švédska a Norska. Podnebí je subarktické s řídkou vegetací, s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Na sever od polárního kruhu panuje během zimní sezony polární noc a během letní sezony naopak polární den, jevy jenž bych chtěl někdy v životě zakusit na vlastní kůži. Každá z těchto zemí má kromě svých pověstí a bájí rovněž řadu zajímavých tradic. Zde máme šanci shlédnout velmi zajímavý závod v sobím spřežení, který může v klidu konkurovat koňským dostihům.
Vraťme se ale zpátky k samotnému filmu, který nám kromě nádherné krajiny nabídl i docela zajímavý děj. Snímek povětšinu času vůbec nepřipomíná hororový film, ale spíše jakousi obdobu drama, kdy v první polovině sledujeme zamilovanou dvojici, kterak si užívá života po svatbě. Mirjami Kuosmanen byla opravdu kus pohledné ženské a tak není divu, že se po její filmové postavě otáčel nejen mužský kolega. Samotná Pirita však není tipem domácí puťky, která by seděla u plotny a čekala na návrat svého milovaného. Moc dobře si uvědomuje svůj půvab a pokusí se jej zúročit. I zde však platí, že zahrávat si s magií se nevyplácí. Zvláště když jsou k ní seveřané dost nedůvěřiví. Její touha po očarování každého muže se jí šeredně vymstí a její prokletí jí stáhne rovnou do samotného pekla…
Film nám zde kromě šamanské magie, jenž promění u posvátného místa (hrobu) sobů Piritu v to co sama chce, nabídne i její odvrácenou tvář. Většinou nikdo nedostane nic zadarmo a tak i zde má mince dvě strany. Tou odvrácenou tváří je myšlena proměna Pirity v bílého soba, kterého možná někteří považují za symbol čistoty, ale tady je tomu právě naopak. Krásná dívka však musí představovat krásné zvíře, jenž je schopné uhranout svou oběť, nalákat jí do pasti a zabít. Nečekejte zde však žádného nasupeného soba, který rozdupe hlavu nebožáka napadrť. Finové totiž mají rádi pestrost a tak do toho všeho ještě přimíchají vampyrismus. Ano skutečně naší hrdince narostou dva tesáky a…
Valkoinen peura je sám osobě velice zajímavým filmem, který si svá ocenění určitě zaslouží. Netuším však, zda vás dokáže natolik zaujmout jako mne, abyste byli schopni ho jako já ohodnotit nadprůměrně. Erik Blomberg však odvedl pořádný kus práce a já si nemůžu stěžovat.
Hodnocení:
70%
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější komentáře