Caged (2021)

Samotka ve věze­ní doká­že pěk­ně pocu­chat ner­vy i psy­chi­ku nejed­no­mu drs­ňá­ko­vi…

Doktor Reid je shle­dán vin­ným ze smr­ti své man­žel­ky a poslán do věze­ní. Ač tvr­dí, že je nevin­ný a chce podat odvo­lá­ní, nikdo mu nevě­ří. Navíc se stá­vá obě­tí drs­né a pomstych­ti­vé žen­ské dozor­ky­ně, kte­rá mu zajis­tí 90 dní na samot­ce. Harlow se zpr­vu sna­ží adap­to­vat a bojo­vat za svou nevi­nu i přes všech­na pří­ko­ří, ale postu­pem času se na něm začí­ná izo­la­ce a samo­ta pode­pi­so­vat a to pře­de­vším dušev­ně a psy­chic­ky. Začne mít děsi­vé vidi­ny a noč­ní můry, pro­ná­sle­du­jí ho vnitř­ní démo­ni i mrt­vá man­žel­ka a sám začne pochy­bo­vat o tom, co se sku­teč­ně sta­lo. Dokáže ješ­tě vůbec roze­znat rea­li­tu a zacho­vat si zbyt­ky zdra­vé­ho rozu­mu?

Režie: Aaron Fjellman

Rok výro­by: 2021

Délka: 81 min

Země: USA / Velká Británie

Alternativní název: The S.H.U.

Hrají:

Edi Gathegi...(Dr. Harlow Reid)

Angela Sarafyan...(Amber Reid)

Melora Hardin...(dozorkyně Sacks)

Tony Amendola...(ředitel Warden Perez)

James Jagger...(Zeke)

...a dal­ší

Osobně mi je cel­kem jed­no kdo má jakou bar­vu kůže, jaké­ho je nábo­žen­ské­ho vyzná­ní, nebo sexu­ál­ní ori­en­ta­ce – pokud se ke mně cho­vá nor­mál­ně a nějak mě neo­hro­žu­je nebo neo­tra­vu­je. Poslední dobou ale začí­nám být doslo­va aler­gic­ký na svě­to­vý boom v podo­bě BLM, nebo gen­de­ro­vé vyvá­že­nos­ti a sna­ze se tyto věci pro­cpat už i do fil­mů. Caged se sna­ží pou­ká­zat na nespra­ved­li­vý soud­ní a vězeň­ský sys­tém a já netvr­dím, že všich­ni kdo se dosta­nou do věze­ní, tam kon­čí prá­vem a stej­ně tak i na psy­chic­ký dopad věz­ňů – nu spous­ta z nich si za to může sama. Každopádně sám bych se za mří­že nikdy dostat nechtěl a věřím, že samot­ka s vámi pořád­ně zacvi­čí.

Samotný pří­běh měl pár svět­lých chvi­lek, kte­ré urči­tě doká­ží zaujmout, ale jako celek to moc dob­ře nedo­padlo. Představitel hlav­ní­ho hrdi­ny (no zde spí­še jen posta­vy) Edi Gathegi je už cel­kem ostří­le­ný herec a doká­zal podat vcel­ku sluš­ný výkon (tedy ale­spoň co mu dovo­lil scé­nář), bohu­žel to sám nemohl utáh­nout. Ostatní posta­vy tu jsou jen do počtu (nebudu-li počí­tat tu žen­skou mrchu s jizvou přes ksicht, kte­ré jsem přál nehez­ký osud). Zpočátku bylo zají­ma­vé sle­do­vat postup­nou pro­mě­nu psy­chic­ké­ho roz­po­lo­že­ní naše­ho dok­to­ra, někte­ré jeho halu­ci­na­ce či noč­ní můry byly i jakž­takž pěk­ně zpra­co­va­né (byl cítit i pokus navo­dit ponu­rou atmo­sfé­ru), jenomže spous­ta těch­to scén se pořád opa­ko­va­la a po čase to zača­lo nudit.

Nezkušený reži­sér Aaron Fjellman nám chtěl pomo­ci spous­tou fla­shbac­ků a postup­ně nám uká­zat, jak to doo­prav­dy bylo – což mu při­čí­tám k dob­ru, jenomže po něja­kém čase se začal zase jen opa­ko­vat a ve finá­le šlo jen o zby­teč­né nata­ho­vá­ní děje, jehož tem­po postup­ně opa­da­lo. Potěšila ale­spoň pří­tom­nost Tonyho Amendoly, kte­ré­ho si pama­tu­ji z Hvězdné brá­ny. Film samot­ný měl uve­de­ní již v břez­nu roku 2020 na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Pasadeně, ale ofi­ci­ál­ně si odbyl pre­mi­é­ru až v led­nu 2021.

Caged doká­že zaujmout něko­li­ka slib­ný­mi halu­ci­no­gen­ní­mi scé­na­mi, ale jako celek moc dob­ře nefun­go­val a mís­ty i dost nudil. V tom­to pří­pa­dě to pros­tě nevi­dím ani na prů­měr­né ohod­no­ce­ní.

Hodnocení:

40%