Children of the Corn 666: Isaac’s Return (1999)

rp thumbCoverMain.jpeg

Isaac je zpět! Rozhodnutý pokra­čo­vat tam, kde skon­čil.

Hannah se po letech vra­cí do rod­né­ho Gatlinu, aby zde našla svou pra­vou mat­ku, kte­rá ji dala ihned po jejím naro­ze­ní k adop­ci. Během ces­ty však zaži­je podiv­né setká­ní, kte­ré je jen před­zvěs­tí a tako­vým varo­vá­ním před vel­kým prů­švi­hem do kte­ré­ho se řítí. Aniž by to tuši­la její pří­jezd byl už dáv­no před­ur­čen Tím, co cho­dí mezi řád­ky, kte­rý s ní má vlast­ní plá­ny. Ve měs­tě žije jen hrst­ka oby­va­tel ( původ­ních Gatlinských dětí) a jejich dospí­va­jí­cích děti, kte­ří se při­pra­vu­jí na vel­ký návrat pro­ro­ka, kte­rý to všech­no začal. Je jím sám Isaac, kte­rý leží již deva­te­náct let v koma­tu, skry­tý v míst­ní nemoc­ni­ci, kde jej stře­ží jeho při­slu­ho­va­či. Právě pří­jezd Hannah jej opět pro­bu­dí k živo­tu a on je roz­hod­nu­tý pokra­čo­vat ve svém posel­ství. Prvorozená dce­ra a syn původ­ních Gatlinských dětí se musí spo­jit a stvo­řit tak nové­ho vůd­ce pro dal­ší gene­ra­ci Kukuřičných dětí. A prá­vě Hannah je jedi­ná, kdo se mu může vze­přít a navždy ho poslat do pekel, kde prá­vem pat­ří. Jenže je dosta­teč­ně sil­ná, aby vzdo­ro­va­la síle, kte­rá je mno­hem moc­něj­ší?

Český název: Kukuřičné děti 6: Návrat Izáka
Režie: Kari Skogland
Rok výro­by: 1999
Délka: 82 min
Země: USA

Hrají:
Natalie Ramsey ... (Hannah Martin)
John Franklin ... (Isaac Chroner)
Paul Popowich ... (Gabriel)
Nancy Allen ... (Rachel Colby)
Stacy Keach ... (Dr. Michaels)
... a dal­ší

Měl to být come­back jako hrom a vět­ši­na fanouš­ků této ságy byla nadr­že­ná jako hyd­rant, ale násled­ně řada z nich muse­la spolk­nout hoř­kou pilul­ku a smí­řit se s fak­tem, že původ­ní Children of the Corn jsou jedi­ným dílem, kte­rý si zaslou­ží pří­z­vis­ko kul­tov­ní a jeho násle­dov­ní­ci se řítí do hlu­bin pod­prů­mě­ru. Našlo se mezi nimi něko­lik výji­mek, ale ten­to díl mezi ně roz­hod­ně nepat­ří. Především šlo tvůr­cům jen o to vytřís­kat co nej­víc peněz a oprášit zašlou slá­vu Johna Franklina, pro kte­ré­ho byla posta­va Isaaca jeho život­ní rolí. Tento chla­pík měl tu „drzost“, že se poku­sil fušo­vat do scé­ná­ře a mini­mál­ně polo­vi­nu má na svě­do­mí on. No a na kva­li­tě to bylo znát hned na prv­ní pohled. Navíc když do reži­sér­ské­ho křes­la used­la Kari Skogland bylo jas­né, že ani o nic výji­meč­né­ho jít nemů­že. Tato reži­sér­ka za svou dosa­vad­ní kari­é­ru nato­či­la asi dvě desít­ky fil­mů a něko­lik seri­á­lů, ale o žád­né divy svě­ta nejde. Stephen King musel dostat žalu­deč­ní vře­dy po shléd­nu­tí zmr­ve­ní jeho pra­cí. Zajímalo by mne jest­li si něja­ký díl po jed­nič­ce rád pouš­tí zno­vu a zno­vu.

U Kukuřičných dětí jsme si už zvyk­li na všech­no a tak byl Isaacův návrat mot­lit­bou pro všech­ny. Snad kaž­dý fan­da téhle ságy si jej v jed­nič­ce zami­lo­val a dodnes mu vrta­lo v hla­vě co se s ním moh­lo v kuku­řič­ných lánech stát. Jenže objas­ně­ní této záha­dy, kte­rou nám při­nes­li tvůr­ci šes­té­ho dílu vyvra­cí coko­liv co bylo k vidě­ní v před­cho­zích dílech. Když pomi­nu podiv­né Gatlinské cedu­le a jiný vzhled měs­ta, tedy to se zrov­na moc porov­nat nedá, pro­to­že děj se sou­stře­dí pře­de­vším na nemoc­ni­ci, kte­rá tu nikdy dří­ve neby­la, ale na deva­te­náct let se sta­la pro­ro­ko­vým úto­čiš­těm dočká­me se dal­ších klišé a nelo­gic­kých infor­ma­cí. Přišlo mi, že tvůr­ci asi nikdy pořád­ně nevi­dě­li ostat­ní díly (hlav­ně jed­nič­ku a dvoj­ku).

I samot­ná Isaacova pro­mě­na byla spí­še k hor­ší­mu. Nejenom že se na něm pode­psa­li při­bý­va­jí­cí roky, ale ztra­til i kouz­lo své dět­ské cha­risma. Franklin se sna­žil ve svém scé­ná­ři hod­ně při­tvr­dit, ale na pla­ce se mu to moc neda­ři­lo pro­dat. Navíc se obklo­pil hod­ně podiv­nou ban­dou ama­té­rů, kte­ří mi při­šli, že herec­tví tepr­ve stu­du­jí. Musím však při­znat, že se mezi nimi našlo i něko­lik výji­mek, jako tře­ba hlav­ní hrdin­ka Natalie Ramsey. Právě tahle mla­dá hereč­ka byla doza­jis­ta ozdo­bou fil­mu a Franklina do jis­té míry i před­či­la. Je však potře­ba říct, že tato dvo­ji­ce byla asi to nej­lep­ší co nám šest­ka moh­la nabíd­nout.

Přitom ze začát­ku se zdá­lo, že by to moh­la být doce­la jíz­da bohu­žel někde v půli ces­ty zařa­di­li zpá­teč­ku a už se to nezmě­ni­lo. Samotná atmo­sfé­ra měla lehce mys­te­ri­óz­ní nádech, kte­rý v urči­tých sek­ven­cích sluš­ně gra­do­val, jen­že jako máv­nu­tím kou­zel­né­ho prout­ku byl zase vta­hu. Možná to bylo i tím, že tenhle díl se sna­žil divá­ko­vi vnu­tit i spous­tu citá­tů a frá­zí z bib­le což mě zača­lo po čase dost nudit a vlast­ně to ve mně zane­cha­lo i jaký­si pocit zne­chu­ce­ní, kte­rý se mě už držel až do kon­ce. Navíc když Isaac začal vyklá­dat ty pohád­ky o prvo­ro­ze­ných při­pa­dal jsem si jako u poslou­chá­ní jeho­vis­tů.

Film má však i něko­lik kla­dů na kte­ré nechci v žád­ném pří­pa­dě zapo­me­nout. Jak už jsem podotkl výše tvůr­ci se sna­ži­li pře­de­vším opět při­tvr­dit a tak i zde se dočká­me doce­la sluš­né­ho počtu mrtvých. Dokonce uvi­dí­me i pěk­nou sebe­vraž­du pádem na kosu. Dalším plu­sem bylo moder­něj­ší poje­tí návy­ků Gatlinských dětí, kte­ří už nejsou jen těmi far­mář­ský­mi dět­mi se srpy v rukou, ale pro­há­ně­jí se na motor­kách, pijí alko­hol a uží­va­jí sexu. S tímhle pro­blém nemám a roz­hod­ně to pova­žu­ji za oži­ve­ní děje. Nic méně by se pře­ce jenom měli ctít něja­ké ty tra­di­ce a ale­spoň kuku­řič­né lány moh­li tvůr­ci vyu­žít víc než jen k pár scén­kám ve tmě.

Když jsem film popr­vé shlé­dl byl jsem roz­hod­nu­tý dát co nejmen­ší hod­no­ce­ní, pro­to­že až na pár scén a momen­tů se mi šest­ka zase až tak moc nelí­bi­la. Jenže to jsem ješ­tě netu­šil co při­jde v sed­mič­ce a tak jsem rázem pře­hod­no­til svůj původ­ní úmy­sl a pus­til si sní­mek zno­vu.

Hodnocení:
Během toho jsem si uvě­do­mil kam až tahle série doká­za­la spad­nout a po sla­bé dvoj­ce, směš­né troj­ce a nepo­cho­pi­tel­né pět­ce jsem byl vlast­ně rád, že jsem mohl zno­vu vidět Isaaca a i když už to neby­lo ono dám pře­ce jenom 50%, pro­to­že tohle byl páno­vé i dámy posled­ní záchvěv Kukuřičných dětí a to co násle­do­va­lo potom byla pří­mo kata­stro­fa.