Disappointments Room, The (2016)

Architektka Dana se spo­leč­ně se svým man­že­lem a synem pře­stě­hu­je na ven­kov. Našli si zde sta­rý dům, kte­rý se roz­hod­la zre­kon­stru­o­vat. Snad koneč­ně našli mís­to, kde se poku­sí obno­vit pošra­mo­ce­né rodin­né vzta­hy a hlav­ně se musí dát do pořád­ku po psy­chic­ké strán­ce. Nedávná smrt jejich malé dcer­ky jí totiž hlu­bo­ce zasáh­la. Psychicky nesta­bil­ní žena však záhy zjiš­ťu­je, že s domem není vše v pořád­ku. Slyší podiv­né zvu­ky, trá­pí jí děsi­vé noč­ní můry a vidí duchy. Její muž jí samo­zřej­mě nevě­ří a co víc, úpl­nou náho­dou obje­ví klíč od poko­je v pod­kro­ví, kte­rý v minu­los­ti slou­žil k „ukry­tí“ nevhod­ných dětí. Jsou však ducho­vé sku­teč­ní, nebo jde jen o její cho­rou před­sta­vi­vost?…

Režie: D.J. Caruso

Rok výro­by: 2016

Délka: 92 min

Země: USA

Hrají:

Kate Beckinsale...(Dana Barrow)

Mel Raido...(David Barrow)

Duncan Joiner...(Lucas Barrow)

Lucas Till...(Ben)

Michaela Conlin...(Jules)

...a dal­ší

Přítomnost sexy upír­ky Kate Beckinsale byla hlav­ním důvo­dem, proč jsem si tuto ducha­ři­nu vůbec pouš­těl. Většinou totiž nepa­t­řím k těm, kte­ří se ženou za kaž­dou novin­kou a nechá­vám je něja­ký čas ule­žet. Nikterak jsem si dopře­du o tom­to fil­mu nezjiš­ťo­val žád­né infor­ma­ce, ani jsem si neče­tl žád­né recen­ze či komen­tá­ře. Prostě jsem se hod­lal nechat pře­kva­pit. Jméno reži­sé­ra Carusa mi taky není nezná­mé a už jsem od něj pár fil­mů viděl. Takže jsem dou­fal, že i ten­to­krát mě bude čekat zají­ma­vá podí­va­ná. No řek­ně­me sluš­ně, že se tak nesta­lo.

Mnohokrát ohra­ná záplet­ka by mi ješ­tě tolik neva­di­la, jen kdy­bych se u toho nenu­dil jako pra­se. Málem jsem se u toho uzí­val k smr­ti a nebýt něko­li­ka zají­ma­vých momen­tů ve dru­hé půli, asi by se tak i sta­lo. Prvních pat­náct minut se abso­lut­ně nic nedě­lo a já začal ner­vóz­ně poku­ko­vat po časo­mí­ře. Nejenom že mě nesku­teč­ně iri­to­val blon­ďa­tý pře­liv hlav­ní hereč­ky, ale kro­mě zašus­tě­ní v křo­ví se nic nedě­lo ani dal­ší čtvrt­ho­di­nu a to už bylo něco na mě. Bohužel ani Kate v ruč­ní­ku či bílém tíl­ku na mě ten­to­krát tolik nepů­so­bi­la a já měl pros­tě sto chu­tí to vypnout. Tohle že má být ducha­ři­na???

Naštěstí se pak na scé­ně obje­vi­lo něko­lik rádo­by leka­cích momen­tů a noč­ních můr, což mě lehce pro­bu­di­lo z letar­gie. Nebýt však toho čer­né­ho psa, tak by tyto pasá­že za moc nestá­ly. Předvídatelné bubu­bu na mě už moc vel­ký dojem nedě­lá a já pros­tě pořád postrá­dal potřeb­nou atmo­sfé­ru a napě­tí. To se tu sice na pár krát­kých chvil obje­vi­lo, ale žád­ná vel­ká slá­va to roz­hod­ně neby­la. Ke kon­ci fil­mu jsem sice pocí­til mír­né zlep­še­ní, ale to už pošra­mo­ce­ný špat­ný pocit a dojem z pře­de­šlých minut neza­chrá­ni­lo. Tento film je pros­tě pod­prů­měr­nou zále­ži­tos­tí, kte­rá nesto­jí za vět­ší pozor­nost.

Hodnocení:

30%