Duel (1971)

Obchodník David Mann jede na důle­ži­tou schůzku a myš­len­ka­mi je už u své man­žel­ky. Na poušt­ní dvou­prou­do­vé sil­ni­ci však dojde k nepří­jem­né­mu setká­ní, kte­ré jej navždy pozna­me­ná. Poklidnou jízdu mu totiž zne­pří­jem­ní řidič zre­zi­vě­lé cis­ter­ny. David nehod­lá čichat odpu­di­vé výpa­ry z výfu­ku zdán­li­vě poma­lé­ho truc­ku a tak se roz­hod­ne jej před­jet. Jenomže nemá ani tuše­ní, že za jeho volan­tem sedí řidič psy­cho­pat, kte­rý jej v oka­mži­ku začne vytla­čo­vat ze sil­ni­ce. Počáteční šok se však změ­ní v nefal­šo­va­ný strach o holý život, pro­to­že jeho sok si s ním začne pohrá­vat jako kočka s myší. Pokaždé když už to vypa­dá, že mu David ujel, nebo se ho zba­vil, se ve zpět­ném zrcát­ku obje­ví zre­zi­vě­lý Peterbilt 281 a agre­si­vi­ta se začne stup­ňo­vat. Je jas­né, že řidič cis­ter­ny je roz­hod­nu­tý, ho zabít...

Režie: Steven Spielberg

Rok výro­by: 1971

Délka: 90 min

Země: USA

Hrají:

Dennis Weaver...(David Mann)

Carey Loftin...(The Truck Driver)

...a dal­ší

Každý musel nějak začí­nat a ani u slav­né­ho Stevena Spielberga tomu neby­lo jinak. Od ama­tér­ských krát­ko­me­tráž­ních sním­ků se pře­su­nul ke spo­lu reží­ro­vá­ní tele­viz­ních seri­á­lů, až se nako­nec roz­ho­dl točit fil­my. Ještě před slav­ný­mi Čelistmi se do pod­vě­do­mí divá­ků zapsal prá­vě tím­to kous­kem. S roz­poč­tem nece­lé­ho půl mili­o­nu ame­ric­kých dola­rů (někde je uve­de­no 450 000, někde 350 000) a scé­ná­řem od Richarda Mathesona (kte­rý údaj­ně něco podob­né­ho pro­žil na vlast­ní kůži), polo­žil zákla­dy Road movie thrille­rům, kte­ré se v násle­du­jí­cích letech roz­mno­ži­li jako hou­by po deš­ti. Asi je všem jas­né, že se tady nejed­ná o čis­to­krev­ný horor, ale spí­še thriller/drama s mys­te­ri­oz­ním náde­chem.

Původně se film točil pro tele­viz­ní úče­ly, ale v Evropě se nako­nec obje­vil i v kinech. Spielberg mě však nepře­stá­vá pře­kva­po­vat. Natočil spous­tu výbor­ných fil­mů, nato­čil i ty méně dob­ré, ale ten­to film ve mně zane­chal hod­ně roz­po­ru­pl­né poci­ty. Díky kte­rým přes­ně nevím, do kte­ré kate­go­rie ho zařa­dit. Co se týká nápa­du, tak ten se mi líbí moc, ale jeho pro­ve­de­ní už troš­ku mís­ty pokul­há­vá. Podařilo se tu v někte­rých mís­tech vytvo­řit oprav­du pove­de­nou atmo­sfé­ru (ony samy o sobě jsou někte­ré ame­ric­ké dál­ni­ce, sil­ni­ce dost stra­ši­del­né), nechy­bí ani napě­tí, ale obje­vi­lo se tu i dost momen­tů (prv­ků), při kte­rých jsem si musel zaťu­kat na čelo a ško­do­li­bě se pou­smát.

Natočit auto­mo­bi­lo­vou honič­ku ve cca šede­sá­ti­ki­lo­me­t­ro­vé (40.mil v hodi­ně) rych­los­ti moc lidí neu­mí. Dosyta jsem se nasmál, když se v této rych­los­ti před­jíž­dě­li rych­los­tí bles­ku. Občas jsem totiž zablou­dil pohle­dem na tacho­me­tr a nesta­čil se divit. Co se týká mys­te­ri­oz­ní­ho náde­chu záhad­né­ho řidi­če, tak ten­to nápad jsem při­jal z vel­kým díky. Není potře­ba uká­zat divá­kům vždyc­ky všech­no. Proč to vlast­ně dělal? Mělo to snad co dělat s jeho sbír­kou růz­ných pozná­va­cích zna­ček na autě? Na tyto otáz­ky se však nikdy odpo­vě­di nedo­zví­me. Navíc mi herec v hlav­ní roli (Dennis Weaver) zrov­na moc sym­pa­tic­ký nebyl. Přestože nepo­dal vůbec špat­ný herec­ký výkon. Největší borec byl však ten sta­řík se svou sta­rou. Steven Spielberg tak sice před­ve­dl za málo peněz hod­ně muzi­ky, ale na víc jak lep­ší prů­měr to nevi­dím. Přece jenom jsem tu nara­zil na něko­lik ruši­vých prv­ků a nud­něj­ších míst, kte­ré mi pros­tě nedo­vo­lí dát vyš­ší hod­no­ce­ní.

Hodnocení:

60%