![]() |
Tentokrát vsadili tvůrci na city a myslím si, že jim to přineslo kýžené ovoce. |
Po poslední bitvě zůstala Mekagojira (Kiryu) mimo provoz. Gojira skončila sice na dně moře, ale zklikvidovat se jí nepovedlo. Vědec Yoshito Chujo dostane za úkol Kiryu co nejrychleji opravit, ale její nejděsivější zbraň „Absolute Zero“ je nenávratně zničena. Aby toho nebylo málo, dostane japonská vláda varování od Shobijin, aby neprodleně vrátili kosti původní Gojiry do moře, jinak božská Mosura vyhlásí lidstvu válku. Na oplátku nabízí svou ochranu Japonska před dalšími útoky obávaného monstra. Ta však rozhodně nehodlá čekat, než se obě strany dohodnou a opět se vynoří z hlubin Tichého oceánu a začne demolovat Tokio. Mosura se proto vydává do boje, zatímco se na ostrově Infant narodí její potomstvo. Jenomže tentokrát je Gojira nad její síly a tak vládě nezbývá nic jiného než poslat do boje poškozenou Kiryu.
Říká se „Do třetice všeho dobrého a zlého“, ale já měl obavy, že to Tezuka nezvládne ani tentokrát. Naštěstí mě docela mile překvapil a já si tento sedmadvacátý díl konečně užil. Děj navazuje na předchozí díl, ale velké pozitivum jsem viděl především v tom, že se tu prostřídalo herecké obsazení. Yumiko Shaku se tu objevila jen na malou chvíli, aby ovládaní opravené Kiryu přenechala dvojici postav (Azusa,Akiba), kteří mi byli mnohem více sympatičtí. Navíc je tu mnohem více prostoru věnováno mému nejoblíbenějšímu „monstru“ Mosuře. Asi nejvíce mě režisér potěšil vzpomínkovým flashbackem z filmu Mosura (1961), ve kterém jsme měli možnost vidět postavu doktora Shin’ichi Chuja poprvé.
Hodnocení:
60%