Spiderhead

Já chá­pu to posel­ství, kte­ré se film divá­ko­vi sna­ží pře­dat, to zamyš­le­ní se nad truch­le­ním, vinou a odpuš­tě­ním, i tu filo­zo­fic­kou otáz­ku o svo­bod­né vůli ver­sus bez­pe­čí, jen­že bohu­žel je to zde pre­zen­to­vá­no způ­so­bem, kte­rý už jsme tisíc­krát vidě­li a ješ­tě tisíc­krát uvi­dí­me, je to povrch­ní a zda­le­ka ne tak pře­lo­mo­vé, jak si tvůr­ci asi mys­le­li. A když jádro fil­mu takhle padá, z toho ostat­ní­ho se vlast­ně stá­vá tako­vá omáč­ka bez toho masa a kned­lí­ků. Něco je na ní výbor­né, Miles Teller a Chris Hemsworth hra­jí váž­ně dob­ře, hlav­ně Hemsworth mě pře­kva­pil, znám ho spíš jako akč­ní­ho hrdi­nu z mar­ve­lo­vek nebo z Vyproštění, tak­že když tady jak na povel stří­dal v krát­kých inter­va­lech všech­ny mož­né emo­ce a já mu všech­no věřil, film tím u mě tro­chu stou­pl, ale to je více méně sko­ro všech­no. Spiderhead jinak neu­blí­ží, není vylo­že­ně špat­ný, jenom tak nějak nemá co do sebe, a té dru­hé letoš­ní spo­lu­prá­ci Kosinskiho a Tellera, kte­rá mi oprav­du vytře­la zrak, je to doce­la zkla­má­ní. 60%