Načítám počet zobrazení...
Následující recenze se poněkud netradičně týká českého dokumentárního filmu, jehož název sice v programech kin v blízké době nenajdete, ale pravděpodobně byste na něj mohli v budoucnu narazit na nějakém filmovém festivalu. Jde o snímek věnovaný talentovanému nizozemskému fotografovi Larsi van de Goorovi, původně hudebníkovi, jenž se však v roce 2007 chopil fotoaparátu a od té doby získal za své výtvory několik prestižních ocenění. Režisérem filmu je debutující Janek Sedlář, Larsův fanoušek, filmař a též fotograf, který získal pro natočení svého snímku prostředky z dobrovolných příspěvků od podporovatelů na Kickstarteru.
 |
| © Janek Sedlář |
Tématem 56 minut dlouhého dokumentu přitom není přímo osobnost Larse van de Goora, nýbrž jeho tvůrčí přístup k fotografování, fotografie samotné a prostředí, v nichž je pořizuje. Fotí přírodu, zejména stromy a lesy, ale i hory a pobřeží, často pracuje s extrémním zoomem, pečlivě vybírá kompozice a fotky následně mírně upravuje v počítači, aby jim dodal větší magičnost. Před pár lety prodal dům a od té doby žije se svou ženou (která sdílí jeho zájmy) v karavanu, s nímž oba cestují po světě a pátrají po fotogenických lokacích. Většinu filmu nicméně zabírají scény, v nichž sledujeme Larse při práci, jejíž specifické aspekty přibližuje divákům jeho vlastní vypravěčský komentář znějící na pozadí (v angličtině, přičemž Janek Sedlář sám do filmu nijak nevstupuje).
Kromě Larsových fotografií, z nichž ve filmu několik uvidíme, stojí nejvíc ze všeho za zmínku vizuální stránka filmu – Janek Sedlář totiž natáčel ve stejných místech, kde se pohyboval i Lars, a zjevně se pokoušel napodobit jeho styl i jeho kompozice, přičemž je zjevné, že je sám zkušeným fotografem, takže mnohé záběry ve filmu si s Larsovými fotografiemi v ničem nezadají a snadno by se mohly vyjímat v nějaké galerii (včetně těch, jež byly pořízeny hojně užívaným dronem). Natáčelo se na málo známých lokacích mimo jiné v Nizozemí, Anglii a Španělsku, přičemž film je ve vhodných chvílích opatřen popisky, aby bylo jasné, kde se zrovna nacházíme.
Velkým motivem filmu je i vztah člověka s přírodou a různé formy perspektiv, z nichž se dá na přírodu nahlížet. Jednou z věcí, jež vyplývají z pozorování Larsova tvůrčího procesu, je nutnost mít velkou trpělivost a pozorovatelský um (a taky trochu štěstí a fantazie), aby se podařilo spatřit krajinu nebo nějaký objekt v ní způsobem, jakým se to běžně nepodaří, a zachytit ji v té nejúchvatnější podobě, v jaké ji příroda stvořila. Jistě lze Larsovi vyčítat, že si pak své fotografie dodatečně přibarvuje a činí je dokonalejšími, to ale na druhou stranu fascinaci přírodou a její krásou jen umocňuje.
Fotografie Larse van de Goora jsou k prohlédnutí kupříkladu na TOMTO webu.
Nejzajímavější části dokumentu jsou ty, v nichž Lars přímo komentuje vznik konkrétních fotografií a jejich výslednou podobu – v tu chvíli totiž nechává diváka nahlédnout pod pokličku své umělecké vize, která je jedinečná a je tím, co je na něm zdaleka nejpozoruhodnější. Méně poutavé jsou pasáže, v nichž vypráví (on nebo jeho žena) o zážitcích z fotografování v minulosti, případně o jiných obecnějších věcech, což je pochopitelně podstatně banálnější. Za čistě výplňové lze pak považovat ty momenty, v nichž komentář na chvíli ustane a z filmu se stane pásmo vizuálně působivých pohlednic, jež se však místy opakují nebo vzájemně variují a navíc postrádají jakoukoli informativní hodnotu.
Film Step into the world of Lars van de Goor je obrazově opulentním medailonkem pozoruhodného umělce a jeho práce, nasnímaným režisérem, jenž je zároveň talentovaným kameramanem. I vzhledem k délce dokumentu se nedá říct, že by zrovna přetékal informacemi, jako základ určený pro seznámení s Larsem van de Goorem a jeho vizemi je však plně uspokojivý a především vizuálně poměrně výjimečný.
