John Fowles - Francouzova milenka

Francouzova milen­ka je asi nej­slav­něj­ší kni­hou brit­ské­ho auto­ra Johna Fowlese (o jehož skvě­lém Mágovi jsem tu již dří­ve psal). Autor ten­to román situ­o­val do roku 1867, tedy do poměr­ně zjitře­né doby vik­to­ri­án­ské Anglie, kte­rá se vyzna­čo­va­la mno­hý­mi para­do­xy. Je sku­teč­ným Fowlesovým lite­rár­ním mis­trov­stvím, že atmo­sfé­ru oné doby doká­že vel­mi dob­ře, nená­sil­ně a věro­hod­ně pře­nést na strán­ky své kni­hy. K tomu autor ješ­tě při­dá­vá ote­vře­ný dia­log se čte­ná­ři, kdy mís­ty napří­klad roz­jí­má nad moti­va­cí postav a tak tro­chu post­mo­der­ně (z pozi­ce člo­vě­ka dva­cá­té­ho sto­le­tí) při­zná­vá, že nad jejich osu­dy nemá zce­la sto­pro­cent­ní vlá­du a nechá­vá si je žít vlast­ním živo­tem.

Kniha tak v pod­sta­tě není jen dob­ře napsa­ným romá­men, ale záro­veň sple­ti­tou sociologicko-psychologickou stu­dií do duší lidí šede­sá­tých let 19. sto­le­tí, kte­ří se najed­nou musí potý­kat s otře­sy typu zve­řej­ně­ní Darwinových a Marxových pra­cí. Hlavním hrdi­nou (dá-li se o něčem tako­vém v kni­ze mlu­vit) je Charles Smithson (fanou­šek mine­ra­lo­gie a Darwina), kte­rý se má ože­nit s mla­dou, cel­kem inte­li­gent­ní a pohled­nou Ernestinou. Osudovým se však pro oba pro­ta­go­nis­ty sta­ne setká­ní s tajem­nou Sarah Woodruffovou, kte­rá je prudér­ní ang­lic­kou spo­leč­nos­tí ost­ra­ki­zo­vá­na, pro­to­že se prý kdy­si spus­ti­la s něja­kým Francouzem...

Příběh je sám o sobě dost zají­ma­vý (jak už to je u Fowlese zvy­kem) a jeho rozuz­le­ní pro mě bylo cel­kem pře­kva­pi­vé, nicmé­ně kni­ha samot­ná není jen o něm. Podle mého názo­ru dale­ko důle­ži­těj­ší roli hra­je samot­ný svět (konec­kon­ců podob­ně jako u Mága), kte­rý se sna­ží popsat. Říci o tom­to romá­nu, že je v pod­sta­tě jen „milost­nou roman­cí“ by bylo hru­bou vul­ga­ri­za­cí.