Pokud jde o dementní filmy, v nichž se všechno děje zcela náhodně a bez rozmyslu, tak si americký mysteriózní (a zároveň komediální, hororový a dobrodružný) thriller Fantasy Islandv ničem nezadá s nedávným českým konspiračním thrillerem Daria, jenž byl podobně nesmyslný a podobně strašný. Fantasy Island ale navíc na rozdíl od něj nemá ani řízné animované úvodní titulky, ani nahotu či sexuální scénu s démony, bohužel.
 |
| Zdroj fotek: falcon.cz |
Příběh filmu se odehrává na soukromém tropickém ostrově, na nějž přilétá pětice výherců soutěže o dovolenkový pobyt v místním luxusním hotelu na pláži (a jiná stavba na ostrově není). Tito výherci jsou obeznámeni s tím, že se jim má během pobytu údajně splnit jakési přání, které předem definovali v soutěžním dotazníku, zatímco divák na rozdíl od nich hned od první scény ví, že ten hotel není úplně takový, jaký se zdá být, a že jeho hosté jsou po prvních pár dnech pobytu zřejmě porůznu terorizováni a následně likvidováni, v čemž má pravděpodobně prsty majitel hotelu jménem Roarke (Michael Peña).
Hlavní hrdinové jsou tito:
- Dva nevlastní třicetiletí bratři, kteří si oba přejí žít jako miliardáři.
- Mladý policista, kterého nevzali do armády, a tudíž by chtěl zažít, jaké by to bylo, být vojákem.
- Pětadvacetileté děvče, jež se touží pomstít bývalé spolužačce, která ji na střední škole šikanovala.
- Čtyřicetiletá žena, která by chtěla napravit své špatné rozhodnutí spočívající v tom, že před pár lety odmítla žádost o ruku od svého tehdejšího přítele.
A tato přání se všem opravdu nějakým způsobem vyplní. A byť se ze začátku zdá, že za jejich realizací skutečně stojí majitel hotelu, tak po pár scénách již nemůže být pochyb o tom, že za vše může cosi nadpřirozeného. Ve skutečnosti totiž ta přání plní přímo onen ostrov, z jehož podzemí vyvěrá kouzelná voda, plnící libovolná přání podle nějakých daných pravidel (která nejsou příliš srozumitelná, protože jsou dodržována nekonzistentně). A navíc je ten ostrov značně škodolibý, protože se všem hostům ta přání postupně zvrtnou způsobem, který nezamýšleli.
Mediální kampaň láká na to, že Fantasy Island je nový film od producenta hororů Uteč a Halloween, jímž je zřejmě myšlen producent Jason Blum (a jeho společnost Blumhouse Productions, odtud originální název filmu). Stejně podstatný je však i další jeho producent, Jeff Wadlow (též scenárista a režisér filmů Kick-Ass 2 či Vadí nevadí), jenž Fantasy Island zároveň režíroval a podílel se na jeho scénáři.
Po vypravěčské a dramaturgické stránce je totiž Fantasy Island vyloženě tragický a nepodařený je i ve všech ostatních aspektech (včetně zmatených hereckých výkonů). Problém přitom zřejmě nebyl v tom, že by tvůrci na jeho natočení neměli dost peněz, ale že film zkrátka odflákli, případně byli neschopní a film se jim rozpadl pod rukama do neuvěřitelného blábolu a vůbec nikdo jim v žádné fázi jeho výroby neřekl: „Ale chlapci, takhle by to přece nešlo.“
Především je děj filmu neskutečně debilní, nekonzistentní a nesmyslný, mimo jiné i proto, že není jakkoli definováno, jestli ta splněná přání jsou realita, divadlo, sny, halucinace, magie nebo kombinace všeho, a případně i co z toho vyplývá a jaké to má potenciální důsledky. Hrdinové filmu jsou strašně špatně napsaní a chovají se v lepším případě hloupě, v horším případě nepochopitelně. Plnění přání probíhá bez jakýchkoli pevně daných pravidel (bývalá spolužačka je skutečná a byla násilně unesena, zatímco bývalý snoubenec je magicky virtuální, jednou musíte jít za splněným přáním daleko mimo hotel, jindy stačí projít hotelovými dveřmi…) a největší legrace začne, když se jednotlivá splněná přání začnou mísit mezi sebou a hrdinové se najednou začnou ocitat v několika přáních najednou.
Fantasy Island je takový ten typ mysteriózního filmu, v němž se rozplétá nějaká zdánlivě nadpřirozená záhada a vše pak vyvrcholí sérií zvratů a nějakým šokujícím odhalením. Tady je ale ta záhada nadpřirozená nikoli pouze zdánlivě, tudíž se může stát úplně cokoli bez ohledu na návaznost předchozích dějů a logiku vyprávění (což se také děje, takže výsledkem je totálně nahodilá a pomatená hovadina) a těch zvratů je asi o tucet víc, než kolik by se dalo považovat za příčetné množství. Ke konci už je to daleko za hranicí nechtěné směšnosti, přičemž postavy s vážnou tváří neustále pronášejí nějaké absurdní dialogy (místy opravdu perly) a ve finále není uspokojivě vysvětleno vůbec nic (takže odcházíte z kina jako po lobotomii, kterou si zřejmě tvůrci filmu před psaním jeho scénáře dopřáli také).
Fantasy Island selhává jako dobrodružný film (čím déle se jeho hrdinové brodí džunglí, tím víc na nich ubývá špíny a přibývá make-upu), jako horor (film je mládeži přístupný a není ani trochu strašidelný, jen sem tam na hrdiny něco vybafne), jako komedie (vtipný je pouze na několika místech, kde navíc zřejmě vtipný být neměl) i jako mysteriózní thriller (protože je náhodně poslepovaný zcela bez ladu a skladu ze všeho možného, co jeho tvůrce napadlo). Nefunguje ani jako moralitka s ohraným poselstvím „dávej si pozor na to, co si přeješ.“ Funguje pouze jako překomplikovaná bizarnost určená těm, jejichž oblíbenou pohádkou je ta o pejskovi a kočičce, co spolu pekli dort.
