Fantasy Island (Blumhouses´s Fantasy Island) – Recenze – 20%

Pokud jde o dement­ní fil­my, v nichž se všech­no děje zce­la náhod­ně a bez roz­mys­lu, tak si ame­ric­ký mys­te­ri­óz­ní (a záro­veň kome­di­ál­ní, horo­ro­vý a dob­ro­druž­ný) thriller Fantasy Islandv ničem neza­dá s nedáv­ným čes­kým kon­spi­rač­ním thrille­rem Daria, jenž byl podob­ně nesmy­sl­ný a podob­ně straš­ný. Fantasy Island ale navíc na roz­díl od něj nemá ani říz­né ani­mo­va­né úvod­ní titul­ky, ani naho­tu či sexu­ál­ní scé­nu s démo­ny, bohu­žel.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

Příběh fil­mu se ode­hrá­vá na sou­kro­mém tro­pic­kém ost­ro­vě, na nějž při­lé­tá pěti­ce výher­ců sou­tě­že o dovo­len­ko­vý pobyt v míst­ním luxus­ním hote­lu na plá­ži (a jiná stav­ba na ost­ro­vě není). Tito výher­ci jsou obe­zná­me­ni s tím, že se jim má během poby­tu údaj­ně spl­nit jakési přá­ní, kte­ré pře­dem defi­no­va­li v sou­těž­ním dotaz­ní­ku, zatím­co divák na roz­díl od nich hned od prv­ní scé­ny ví, že ten hotel není úpl­ně tako­vý, jaký se zdá být, a že jeho hos­té jsou po prv­ních pár dnech poby­tu zřej­mě porůz­nu tero­ri­zo­vá­ni a násled­ně likvi­do­vá­ni, v čemž má prav­dě­po­dob­ně prs­ty maji­tel hote­lu jmé­nem Roarke (Michael Peña).

Hlavní hrdi­no­vé jsou tito:

• Dva nevlast­ní tři­ce­ti­le­tí brat­ři, kte­ří si oba pře­jí žít jako mili­ar­dá­ři.

• Mladý poli­cis­ta, kte­ré­ho nevza­li do armá­dy, a  tudíž by chtěl zažít, jaké by to bylo, být vojá­kem.

• Pětadvacetileté děv­če, jež se tou­ží pomstít býva­lé spo­lu­žač­ce, kte­rá ji na střed­ní ško­le šika­no­va­la.

• Čtyřicetiletá žena, kte­rá by chtě­la napra­vit své špat­né roz­hod­nu­tí spo­čí­va­jí­cí v tom, že před pár lety odmít­la žádost o ruku od své­ho teh­dej­ší­ho pří­te­le.

A tato přá­ní se všem oprav­du něja­kým způ­so­bem vypl­ní. A byť se ze začát­ku zdá, že za jejich rea­li­za­cí sku­teč­ně sto­jí maji­tel hote­lu, tak po pár scé­nách již nemů­že být pochyb o tom, že za vše může cosi nad­při­ro­ze­né­ho. Ve sku­teč­nos­ti totiž ta přá­ní plní pří­mo onen ost­rov, z jehož pod­ze­mí vyvěrá kou­zel­ná voda, plní­cí libo­vol­ná přá­ní pod­le něja­kých daných pra­vi­del (kte­rá nejsou pří­liš sro­zu­mi­tel­ná, pro­to­že jsou dodr­žo­vá­na nekon­zis­tent­ně). A navíc je ten ost­rov znač­ně ško­do­li­bý, pro­to­že se všem hos­tům ta přá­ní postup­ně zvrt­nou způ­so­bem, kte­rý neza­mýš­le­li.

Mediální kam­paň láká na to, že Fantasy Island je nový film od pro­du­cen­ta horo­rů Uteč a Halloween, jímž je zřej­mě myš­len pro­du­cent Jason Blum (a jeho spo­leč­nost Blumhouse Productions, odtud ori­gi­nál­ní název fil­mu). Stejně pod­stat­ný je však i dal­ší jeho pro­du­cent, Jeff Wadlow (též sce­náris­ta a reži­sér fil­mů Kick-Ass 2 či Vadí neva­dí), jenž Fantasy Island záro­veň reží­ro­val a podí­lel se na jeho scé­ná­ři.

Po vypra­věč­ské a dra­ma­tur­gic­ké strán­ce je totiž Fantasy Island vylo­že­ně tra­gic­ký a nepo­da­ře­ný je i ve všech ostat­ních aspek­tech (včet­ně zma­te­ných herec­kých výko­nů). Problém při­tom zřej­mě nebyl v tom, že by tvůr­ci na jeho nato­če­ní nemě­li dost peněz, ale že film zkrát­ka odflák­li, pří­pad­ně byli neschop­ní a film se jim roz­pa­dl pod ruka­ma do neu­vě­ři­tel­né­ho blá­bo­lu a vůbec nikdo jim v žád­né fázi jeho výro­by neřekl: „Ale chlap­ci, takhle by to pře­ce nešlo.“

Především je děj fil­mu nesku­teč­ně debil­ní, nekon­zis­tent­ní a nesmy­sl­ný, mimo jiné i pro­to, že není jak­ko­li defi­no­vá­no, jest­li ta spl­ně­ná přá­ní jsou rea­li­ta, diva­dlo, sny, halu­ci­na­ce, magie nebo kom­bi­na­ce vše­ho, a pří­pad­ně i co z toho vyplý­vá a jaké to má poten­ci­ál­ní důsled­ky. Hrdinové fil­mu jsou straš­ně špat­ně napsa­ní a cho­va­jí se v lep­ším pří­pa­dě hlou­pě, v hor­ším pří­pa­dě nepo­cho­pi­tel­ně. Plnění přá­ní pro­bí­há bez jakých­ko­li pev­ně daných pra­vi­del (býva­lá spo­lu­žač­ka je sku­teč­ná a byla násil­ně une­se­na, zatím­co býva­lý snou­be­nec je magic­ky vir­tu­ál­ní, jed­nou musí­te jít za spl­ně­ným přá­ním dale­ko mimo hotel, jin­dy sta­čí pro­jít hote­lo­vý­mi dveř­mi…) a nej­vět­ší legra­ce začne, když se jed­not­li­vá spl­ně­ná přá­ní začnou mísit mezi sebou a hrdi­no­vé se najed­nou začnou oci­tat v něko­li­ka přá­ních najed­nou.

Fantasy Island je tako­vý ten typ mys­te­ri­óz­ní­ho fil­mu, v němž se roz­plé­tá něja­ká zdán­li­vě nad­při­ro­ze­ná záha­da a vše pak vyvr­cho­lí sérií zvra­tů a něja­kým šoku­jí­cím odha­le­ním. Tady je ale ta záha­da nad­při­ro­ze­ná niko­li pou­ze zdán­li­vě, tudíž se může stát úpl­ně coko­li bez ohle­du na návaz­nost před­cho­zích dějů a logi­ku vyprá­vě­ní (což se také děje, tak­že výsled­kem je totál­ně naho­di­lá a poma­te­ná hova­di­na) a těch zvra­tů je asi o tucet víc, než kolik by se dalo pova­žo­vat za pří­čet­né množ­ství. Ke kon­ci už je to dale­ko za hra­ni­cí nechtě­né směš­nos­ti, při­čemž posta­vy s váž­nou tvá­ří neu­stá­le pro­ná­še­jí něja­ké absurd­ní dia­lo­gy (mís­ty oprav­du per­ly) a ve finá­le není uspo­ko­ji­vě vysvět­le­no vůbec nic (tak­že odchá­zí­te z kina jako po lobo­to­mii, kte­rou si zřej­mě tvůr­ci fil­mu před psa­ním jeho scé­ná­ře dopřá­li také).

Fantasy Island selhá­vá jako dob­ro­druž­ný film (čím déle se jeho hrdi­no­vé bro­dí džun­glí, tím víc na nich ubý­vá špí­ny a při­bý­vá make-upu), jako horor (film je mlá­de­ži pří­stup­ný a není ani tro­chu stra­ši­del­ný, jen sem tam na hrdi­ny něco vybaf­ne), jako kome­die (vtip­ný je pou­ze na něko­li­ka mís­tech, kde navíc zřej­mě vtip­ný být neměl) i jako mys­te­ri­óz­ní thriller (pro­to­že je náhod­ně posle­po­va­ný zce­la bez ladu a skla­du ze vše­ho mož­né­ho, co jeho tvůr­ce napadlo). Nefunguje ani jako mora­lit­ka s ohra­ným posel­stvím „dávej si pozor na to, co si pře­ješ.“ Funguje pou­ze jako pře­kom­pli­ko­va­ná bizar­nost urče­ná těm, jejichž oblí­be­nou pohád­kou je ta o pej­sko­vi a kočič­ce, co spo­lu pek­li dort.

---

---