Photo © Marlene Film Production

Česko-německo-polské dílo s názvem Franz reži­sér­ky a scé­nárist­ky Agnieszky Holland z roku 2025 je vol­ně inspi­ro­vá­no sku­teč­nou his­to­ric­kou posta­vou Franze Kafky. Zárukou kva­li­ty by měl být scé­nář Marka Epsteina i hvězd­né herec­ké obsa­ze­ní. Snímek zís­kal nema­lé množ­ství nomi­na­cí a oce­ně­ní – jenom pro výroč­ní ceny Český lev zís­kal 15 nomi­na­cí. Do čes­kých kin film vstou­pil 25. září 2025.

Co praví anotace:

„Působivý pří­běh inspi­ro­va­ný živo­tem, dílem a fan­ta­zií spi­so­va­te­le Franze Kafky, kte­rý doká­zal fas­ci­nu­jí­cím způ­so­bem před­běh­nout svou dobu. Vegetarián, wor­ko­ho­lik, intro­vert, out­si­der, mile­nec v dopi­sech a úřed­ník v noč­ní můře. Franz je plný fan­ta­zie, humo­ru, boles­ti, a vnitř­ní­ho svě­ta muže, kte­rý ve svých kni­hách defi­no­val moder­ní exis­ten­ci­ál­ní úzkos­ti, a i sto let po své smr­ti zůstá­vá zrca­dlem našich nej­hlub­ších stra­chů a tužeb. Režisérka Agnieszka Holland sklá­dá kalei­do­skop udá­los­tí z frag­men­tů, snů, dopi­sů a docho­va­ných pří­bě­hů. Vzniká tak smys­lo­vě inten­ziv­ní por­trét muže, kte­rý nikdy nepře­stal hle­dat sám sebe - a prá­vě tím se dotkl něče­ho pod­stat­né­ho v nás všech.“

O čem film vypráví?

Respektovaná pol­ská reži­sér­ka a sce­nárist­ka Agnieszka Holland se ve fil­mu Franz vol­ně inspi­ro­va­la sku­teč­nou posta­vou Franze Kafky. Jde tedy o autor­skou fik­ci inspi­ro­va­nou his­to­ric­kou osob­nos­tí, niko­liv o živo­to­pis­ný medai­lo­nek ani o doku­ment usi­lu­jí­cí o přes­ný popis uměl­co­va živo­ta. Film pra­cu­je se zkrat­kou – v rám­ci sto­pá­že 127 minut nelze postih­nout celý život ani duši tak výraz­né­ho spi­so­va­te­le, jakým Kafka bez­po­chy­by byl. Skutečná rea­li­ta by byla prav­dě­po­dob­ně slo­ži­těj­ší.

Kdybych měla sní­mek Franz při­rov­nat k jiné­mu dílu, co se sty­lu týče, měl by asi nej­blí­že k dadais­tic­ké­mu sní­mu Daaaaaalí! Oba fil­my rezig­nu­jí na kla­sic­ké vyprá­vě­ní a stá­va­jí se tak spí­še expe­ri­men­tem. Pracují s frag­men­ty, aso­ci­a­cí, obra­zo­vou zkrat­kou a sta­vě­jí spí­še na atmo­sfé­ře a vnitř­ním pro­žit­ku než na ději. Jediný roz­díl je v účin­ku na divá­ka, kdy Daaaaaalí! půso­bí dadais­tic­ky až komic­ky, zatím­co Franz sil­ně exis­ten­ci­ál­ně.

Ve sním­ku sle­du­je­me stříp­ky ze živo­ta Franze, jeho rodi­ny i nej­bliž­ší­ho oko­lí, zejmé­na vzta­hy k otci, mat­ce a jeho osu­do­vým ženám. Tvůrci se sou­stře­dí na psy­cho­lo­gic­ké vykres­le­ní postav a pro­stře­dí, kte­ré v jeho živo­tě sehrá­lo význam­nou roli a ved­lo ke vzni­ku spi­so­va­te­le svě­to­vé­ho význa­mu.

Vyprávění pra­cu­je s mozai­ko­vi­tou struk­tu­rou, stří­dá­ním dějo­vých rovin a něko­li­ka dějo­vý­mi lini­e­mi. Z toho důvo­du lze sled udá­los­tí cha­rak­te­ri­zo­vat jako „neli­ne­ár­ní“ s návra­ty do minu­los­ti, pro­lí­ná­ním časo­vých rovin a nahlí­že­ním děje z růz­ných per­spek­tiv. Tento pří­stup činí pří­běh sice pou­ta­vým a inter­pre­tač­ně zají­ma­vým, ale na dru­hou stra­nu pře­ska­ko­vá­ní mezi vyprá­vě­ním může pro část divá­ků půso­bit roz­tříš­tě­ně až cha­o­tic­ky a celé dílo tak zne­pře­hled­nit.

Plusy a mínusy:

Zjistila jsem, že sní­mek Franz není asi bohu­žel pro mě. Příliš mě nepo­tě­šil ani nenadchl, ačko­liv chá­pu jeho význam na poli kine­ma­to­gra­fie. Rozumím, že se arto­vou for­mou sna­ží obraz­ně vykres­lit nepo­sti­ži­tel­nou duši Franze Kafky tak, aby for­ma sním­ku divá­ka co nej­ví­ce vtáh­la do pro­ží­vá­ní hlav­ní posta­vy. Mně by ani tak neva­di­lo, že by sní­mek byl pří­liš arto­vý – vadí mi spí­še mé vní­má­ní jeho exis­ten­ci­ál­ní­ho pod­tó­nu, mís­ty zabí­ha­jí­cí až do surre­a­lis­mu. Dále jsou pro mě ruši­vé také expli­cit­ní výje­vy nási­lí a krve, moti­vy suché pouš­tě, mrt­vý brouk, patri­ar­chál­ní otec, sla­bá pasiv­ní mat­ka i násil­ný obraz při­hlí­že­ní man­žel­ské­mu sexu – a prá­vě zde se rodí Franz. Film mě zahl­til až natu­ra­lis­tic­kým tónem obra­zů, kte­ré na můj vkus divá­ko­vi nepo­sky­tu­jí žád­nou opo­ru ani bez­peč­ný rámec, ale vrha­jí jej pří­mo do epi­cen­t­ra dění. Uznávám, že po fil­mař­ské strán­ce je dílo prav­dě­po­dob­ně zda­ři­lé, což odpo­ví­dá zku­še­nos­tem a reno­mé reži­sér­ky Agnieszky Holland, ale mě osob­ně zkrát­ka nevy­ho­vu­je jeho for­ma, ostat­ně podob­ně jako mno­ha dal­ším divá­kům.

Verdikt:

Z fil­mař­ské­ho hle­dis­ka lze sní­mek pova­žo­vat za sil­né a kva­lit­ní dílo, vysta­vě­né pře­de­vším na surre­a­lis­tic­ky poja­tých obra­zech exis­ten­ci­ál­ní­ho pnu­tí Franze Kafky. Film nea­dap­tu­je Kafku jako posta­vu, ale napo­do­bu­je kaf­kov­ský způ­sob bytí ve svě­tě – for­ma zde není ilu­stra­cí obsa­hu, ale for­ma je tím obsa­hem. Film se sice roz­pa­dá do mno­ha díl­čích stříp­ků, přes­to však fun­gu­je jako for­mál­ně soudrž­né a řeme­sl­ně solid­ní dílo, opí­ra­jí­cí se zejmé­na o psy­cho­lo­gic­ké vykres­le­ní postav. Přestože prá­vě sní­mek Franz zís­kal nej­ví­ce nomi­na­cí na ceny Český lev, v sou­čas­né době se jeho hod­no­ce­ní na data­bá­zi ČSFD pohy­bu­je při­bliž­ně kolem hra­ni­ce 60 %, což nazna­ču­je spí­še roz­pa­či­té při­je­tí ze stra­ny divá­ků.