Film Listopad se vrací k zásadnímu okamžiku českých dějin prostřednictvím trojice mladých kamarádů, kteří dospívají v nesvobodné zemi. Jejich drobné vzpoury, přátelství a touha po svobodě mají nabídnout osobní pohled na listopad 1989. Snímek však častěji působí jako nedotažená televizní rekonstrukce než jako strhující drama. Několik přesvědčivých momentů, především v závěrečném střetu, nedokáže zakrýt slabý scénář ani rozpačitou práci s dobovou atmosférou. Výsledkem je film s chvályhodným záměrem, který ale skutečnou sílu své látky zachytí jen zřídka.
Ústřední trojice má na papíře jasně rozdané role: hokejista Petr, hudební nadšenec Jiří a výtvarně založený Ondřej se každý po svém vymezují vůči režimu. Jejich přátelství je ale napsané příliš schematicky a dialogy často znějí spíš jako ilustrace předem daných postojů než jako řeč skutečných mladých lidí. Výkony Filipa Tomsy a Filipa Cíla zůstávají nevýrazné, takže postavám chybí emocionální hloubka i přirozená energie. Anita Krausová dokáže do některých scén vnést zajímavější napětí, její postava však nedostane dost prostoru, aby příběh výrazně ovlivnila. Největší jistotou hereckého obsazení je David Novotný, jehož přítomnost filmu dodává potřebnou autoritu a živost.
Režie Garyho Keitha Griffina se snaží z omezených prostředků vytěžit co nejvíc, jenže úsporné měřítko se často mění v dojem nedostatečně připravené rekonstrukce. Demonstrace s malým počtem účastníků jen obtížně budují pocit historického zlomu a dobové prostředí občas naruší detaily, které do konce osmdesátých let nezapadají. Kamera hledá řešení v těsných záběrech a pečlivém výběru lokací, její snaha však nedokáže vždy zakrýt omezený prostor ani malý rozpočet. Některé výjevy, zejména střet na Národní třídě, mají potřebnou naléhavost a ukazují, jak silný film mohl vzniknout při soustředěnějším vedení. Jinde ovšem režie sklouzává ke grotesknímu tónu, který oslabuje vážnost událostí, jež se snaží připomenout.
Scénář spojuje osobní dospívání s historickým převratem, ale obě roviny zůstávají spíše vedle sebe, než aby se navzájem skutečně posilovaly. Protirežimní gesta hrdinů působí někdy naivně, jindy až nechtěně komicky, zatímco představitelé moci jsou vykresleni jako příliš jednoduché karikatury. Film tak nabízí málo prostoru pro rozpory a nejistotu, které k životu v tehdejší společnosti patřily. Hudba a motiv zakázaných nahrávek pomáhají připomenout, co pro mladé lidi znamenala kulturní svoboda, ale samy o sobě nedokážou vytvořit souvislou, vtahující zvukovou atmosféru. Výsledný dojem je rozkolísaný: chvílemi snímek zaujme upřímnou snahou přiblížit dějiny mladší generaci, vzápětí však jeho laciné zkratky tuto snahu podkopnou.
Listopad lze doporučit divákům, kteří se zajímají o české dějiny a chtějí vidět méně obvyklý pokus vyprávět o revoluci očima mladých lidí. Pamětníci nejspíš budou film poměřovat s vlastní zkušeností a mohou narazit na řadu nepřesvědčivých dobových detailů. Milovníci historických dramat by měli počítat s komorním měřítkem, nevyrovnanými hereckými výkony a scénářem, který příliš často zjednodušuje. Pro rodinné diváky může snímek posloužit jako podnět k rozhovoru o listopadu 1989, nikoli však jako bezvýhradně spolehlivý obraz tehdejší doby. Fanoušci akce ani romantiky zde mnoho nenajdou; největší hodnotu má film jako připomínka událostí a jako ukázka toho, jak obtížné je převést velké dějiny do přesvědčivého osobního příběhu.


















