Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Po letech příprav, odkladů a zákulisních problémů konečně na plátna kin přitančil životopisný snímek o Michael Jacksonovi, který během dvou hodin pokrývá život nejikoničtější popové hvězdy všech dob od jeho počátků cca do vydání alba „Bad“. Režie se zhostil Antoine Fuqua, režisér známý díky filmům Training Day, Odstřelovač, remaku Sedmi Statečných či trilogie Equalizer s Denzelem Washingtonem. Do titulní role byl obsazen Jaafar Jackson, herecký nováček a synovec samotného Michaela.
Na jednu stranu jsem si ho jako filmový divák a milovník dobré hudby fakt užil. Nemám k Michaelu Jacksonovi nějak silný osobní vztah – kromě krátké, intenzivní a trochu bizarní posedlosti klipem Smooth Criminal, když mi bylo asi devět nebo deset – ale i tak mě každý needle drop a jeho filmové zpracování okamžitě vtáhl. To samozřejmě primárně vypovídá o samotném MJovi a jeho talentu coby zpěváka a performera, ale bylo by nefér nezmínit, jak skvěle jsou tady ty hudební čísla naaranžovaná a zrekonstruovaná. Jaafar Jackson je v roli svého slavného strýce naprosto skvělý – jak po taneční stránce, tak i v herectví mimo pódium. Nedokážu úplně posoudit, nakolik je to přesné – nikdo z nás Michaela osobně neznal a já viděl jen pár rozhovorů (v době, kdy jsem během covidu jednou v noci spadl do té klasické „Michael Jackson je pořád naživu“ rabbit hole na YouTube) – ale hrát Michaela Jacksona je extrémně těžké, a to dvojnásob pro někoho, kdo předtím nikdy před kamerou nestál. A Jaafar je natolik charismatický a přesvědčivý, že jsem mu to bez problémů věřil. Byla by chyba zapomenout i na Juliana Krue Valdiho, dalšího debutanta, který hraje mladého MJ v raných pasážích filmu a je stejně okouzlující, s výraznou přítomností na plátně.
Colman Domingo podává jako Joe Jackson, Michaelův otec (a vlastně otec celé Jackson 5… nebo spíš 11), velmi solidní výkon – přesně takový, jaký bych od něj čekal. Tenhle muž je hvězda a mimořádně talentovaný herec. Nejsem si ale jistý jeho vizáží ve filmu. Když jsem si dohledal, jak Joe skutečně vypadal, Domingo se mu sice docela podobá, ale je na jeho makeupu a prostetických efektech zkrátka něco, co mě občas vytrhovalo z děje. I tak ale jeho výkon tohle s přehledem přebíjí. Bohužel je Joseph Jackson prakticky jedinou vedlejší postavou, která dostane aspoň nějaký hlubší psychologický rozměr – a i ten je spíš pomíjivý. Skvělí herci jako Laura Harrier nebo Miles Teller jsou obsazeni do zajímavých rolí, ale jejich potenciál zůstává nevyužitý – možná přesnější slovo by bylo „promrhaný“. Prostě v tom filmu pro ně nic není. Harrier jako by tam byla jen proto, aby kouřila cigarety a vypadala skvěle – což zvládá perfektně, ale umí mnohem víc. A Teller… no tak, tenhle projekt fakt nepotřeboval, ne? Michaelovi bratři mají minimum prostoru, matka o něco víc, ale pořád ne dost. A je škoda, že se ve filmu vůbec neobjeví Janet Jackson – i když prý sama nechtěla být součástí, což je potřeba respektovat.
Největší a upřímně neodpustitelný hřích tohohle biopicu ale spočívá v tom, jak ignoruje, případně jen letmo přejde všechny kontroverzní nebo diskutované aspekty zpěvákova života. Především: Michael Jackson byl černošský umělec, který se stal největší popovou hvězdou na světě – pravděpodobně jednou z nejznámějších a nejpopulárnějších osobností vůbec – v době, kdy něco takového nemělo obdoby. Jistě, předcházeli mu umělci jako Louis Armstrong, Nat King Cole či Stevie Wonder, ale Jackson přenesl slávu na zcela jinou úroveň. A dodnes to vlastně nikdo nezopakoval. A co s tím film udělá? Ukáže, že producenty MTV bylo potřeba přesvědčit, aby jeho hudbu hráli, a že se v něm jeden kluk na pódiu vidí. A to je fajn, tyhle věci jsou důležité, ale působí to strašně povrchně a zjednodušeně – sotva to škrábne povrch toho, co Michael Jackson pro svět znamenal.
Podobně je to s jeho vitiligem a následným zesvětlením kůže – jedním z nejzásadnějších aspektů jeho osobního života i veřejného obrazu. A film se tomu… jakž takž věnuje. Myslím, že v něm o tom je jedna scéna, plus ta záležitost s operací nosu, která s tím samozřejmě souvisí. Jenže příběh končí někdy kolem roku 1989, tedy ještě před tím, než úplně „zbělel“, takže by se dalo říct, že na to prostě nedošlo. Bohužel to pak důsledkem toho spíš působí jako teaser na druhou část, který kontroverze naznačuje, ale nikdy je pořádně nerozvede. Je to jako kdyby nikdy nevznikla druhé Duna, jen to tedy není tak dobré jako první Duna. A dál asi nemá cenu chodit okolo horké kaše: Michael Jackson byl obviněn z pedofilie, což je něco, co navždy do určité míry definovalo jeho odkaz, a film to vůbec neřeší. Místo toho ho vykresluje jako oběť – zraněného člověka, který cítí spojení s dětmi, protože se sám uvnitř cítí jako dítě. Neustále jsou zdůrazňovány dětskými motivy, knihou o Peteru Panovi, na kterou se film pořád dokola odkazuje (tu jednu specifickou stránku jsem ve filmu viděl snad víckrát než vlastní rodinu za celý týden), a když je ukázán s dětmi, je to jednoznačně prezentováno jako něco roztomilého a krásného. A ano, jistě, pro ty děti to tehdy opravdu mohlo být krásné (konkrétně mám na mysli ty scény v nemocnici). Jenže existuje i druhá strana téhle mince, která by ten obraz úplně převrátila – a ta tu vůbec není. A proč?
Tahle historka je dnes již vlastně relativně známá: měli natočenou ještě minimálně další hodinu snímku, možná celý druhý film, který se tomuto problému věnoval, ale musel být zrušen nebo naneurčito odložen, protože tvůrci nedodrželi dohody s údajnými oběťmi. Je to velká právní chyba na straně producentů, ale do určité míry to vysvětluje problémy, o kterých mluvím výš – a v podstatě to vedlo k onomu jednostrannému pohledu na tuhle část Jacksonova života. Jenomže pak je tu ještě další vrstva: podle Matta Belloniho ze společnosti Puck, který údajně četl původní scénář, měl film obvinění řešit tak, že by z údajných obětí dělal lháře a Jacksona jednoznačně očistil. Nemůžu to brát jako fakt – scénář jsem nečetl a tyhle informace nejsou široce známé – ale Belloni se v Hollywoodských kruzích pohybuje přes 20 let a má velmi dobré zdroje. A pokud bychom tomuto prohlášení věřili, otevírá to úplně novou Pandořinu skříňku. Jak pak ten film vlastně hodnotit?
Jaký film to tedy je? V podstatě koncertní/klipová koláž prokládaná scénami ze soukromého života hlavního hrdiny. Učebnicový biopic, asi nejvíc připomínající Bohemian Rhapsody ze všech těch životopisných filmů, které od té doby vznikají jeden za druhým. Čistý fan service, oslava Michaela Jacksona, která se vyhýbá dramatu. A pokud to byl záměr, tak to vyšlo – i já jsem si to, možná trochu pokrytecky, na velkém plátně doopravdy užil, a to jsem spíš jen příležitostný posluchač Jacksona. Ale jako přístup k biografickému žánru je to podle mě dost slabé, pokud má film nějak obhájit svou existenci. Jestli je cílem vydělat na jménu hvězdy (což tady evidentně je), bylo by možná zodpovědnější prostě remasterovat a znovu vydat nějaký koncertní záznam než natočit fikcionalizovanou verzi života, která vlastně nemá co říct a sotva se něčeho dotkne. Jaký film to není? Oslava, která by zároveň nějak reflektovala problematické stránky. A osobně se mi těžko hodnotí něco, o čem víme, že je to jen polovina filmu – a to čistě kvůli právním problémům, které tvůrci sami nezvládli. Jaký film to měl být? Možná takový, který by démonizoval každého, kdo o Jacksonovi řekl něco negativního. Není to potvrzené, ale vzhledem k tomu, že za vznikem projektu stojí jeho rodina, mi to přijde docela pravděpodobné. A pokud by to tak skutečně bylo, asi jsme nakonec dostali tu nejlepší možnou variantu.
Výsledkem pro mě osobně je názor, že pokud je nějaká osobnost takhle kontroverzní, a pokud o tom, jestli byl onen hlavní hrdina spíš problematický, ale dobrý člověk, nebo nemocný a potenciálně nebezpečný člověk, rozhoduje faktor, který se pravděpodobně nikdy nepodaří definitivně objasnit… možná by ten film prostě vůbec neměl vzniknout.
(4,91 z 5)