Blízká setkání třetího druhu: Zázrak sci-fi

Photo © 1977 Columbia Pictures

Steven Spielberg vytvo­řil v „Blízkých setká­ních tře­tí­ho dru­hu“ neje­nom prů­lo­mo­vý sci-fi film, ale i dílo, kte­ré doká­že fas­ci­no­vat a záro­veň dojít k lid­ské pod­sta­tě zvě­da­vos­ti a údi­vu. Atmosféra je napja­tá, tajem­ná a záro­veň poe­tic­ká, což film činí nad­ča­so­vým. Richard Dreyfuss jako Roy Neary při­ná­ší do role oby­čej­né­ho muže sil­ný emo­ci­o­nál­ní náboj a při­ro­ze­nost. Vizuální efek­ty a hud­ba dopl­ňu­jí cel­ko­vý záži­tek o mysti­ku a magii nezná­mé­ho. Tento film není jen o mimo­zemš­ťa­nech, ale o našem vzta­hu k nepro­bá­da­né­mu vesmí­ru i sami k sobě.

Herecké výko­ny jsou jed­ním z pilí­řů, na kte­rých film sto­jí. Richard Dreyfuss před­vá­dí posta­vu muže, jehož život se obrá­tí naru­by po setká­ní s nepo­cho­pi­tel­ný­mi jevy. Jeho pro­mě­na je věro­hod­ná a plná jem­ných nuan­cí, kte­ré divá­ka vta­hu­jí do jeho vnitř­ní­ho svě­ta. Vedle něj vyni­ká i François Truffaut, zná­mý reži­sér, kte­rý zde exce­lu­je jako pro­fe­sor Lacombe, při­ná­še­jí­cí do vyprá­vě­ní inte­lek­tu­ál­ní roz­měr a klid­nou auto­ri­tu. Teri Garr jako man­žel­ka Roye pak dodá­vá pří­bě­hu lid­skost a cito­vý kon­trast. Celkově jsou posta­vy vykres­le­ny s citem a hloub­kou, což je v žán­ru sci-fi čas­to opo­mí­je­no.

Režie Stevena Spielberga je mis­trov­ským dílem vyvá­že­nos­ti mezi napě­tím a poe­ti­kou. Jeho schop­nost pra­co­vat s tem­pem je obdi­vu­hod­ná – poma­lé, napí­na­vé scé­ny se stří­da­jí s oka­mži­ky úžas­né­ho odha­le­ní, kte­ré divá­ka udr­žu­jí v napros­tém zau­je­tí. Scénář, jehož zákla­dy Spielberg sám vytvo­řil, mis­tr­ně kom­bi­nu­je vědec­ké záha­dy a lid­ské emo­ce, čímž při­ná­ší pří­běh, kte­rý je jak zábav­ný, tak i filo­zo­fic­ky zají­ma­vý. Přestože něko­mu může při­jít tem­po mís­ty zdlou­ha­vé, prá­vě tato roz­va­ha dává fil­mu pro­stor pro postup­né budo­vá­ní tajem­na.

Hudba skla­da­te­le Johna Williamse je nena­hra­di­tel­nou sou­čás­tí fil­mu, kte­rá se sta­la iko­nic­kou. Jeho mini­ma­lis­tic­ké, ale emo­tiv­ní moti­vy doko­na­le pod­tr­hu­jí atmo­sfé­ru záhad­nos­ti a oče­ká­vá­ní. Kamera Vilmose Zsigmonda, oce­ně­ná Oscarem, pak zpro­střed­ko­vá­vá vizu­ál­ní krá­su i napě­tí – od noč­ních scén s tajem­ný­mi svět­ly po dechbe­rou­cí zábě­ry kon­tak­tu s mimo­zem­ský­mi návštěv­ní­ky. Jeho prá­ce vytvá­ří vizu­ál­ní pochod, kte­rý se vryl do pamě­ti divá­ků na desít­ky let. Celková atmo­sfé­ra fil­mu je tak plná jak úža­su, tak i jem­né­ho napě­tí, kte­ré není posta­ve­né na akci, ale na poci­tech a zvě­da­vos­ti.

„Blízká setká­ní tře­tí­ho dru­hu“ jsou ide­ál­ní vol­bou pro milov­ní­ky kla­sic­ké­ho sci-fi, kte­ří oce­ňu­jí hloub­ku a atmo­sfé­ru více než rych­lou akci. Ti, kdo hle­da­jí film s pro­myš­le­nou režii a výbor­ný­mi herec­ký­mi výko­ny, zde najdou oprav­do­vou lahůd­ku. Film potě­ší i divá­ky s roman­tic­kou duší díky jeho cit­li­vým mezi­lid­ským vzta­hům a poe­tic­kým momen­tům. Rodinní divá­ci mohou oce­ní pří­běh, kte­rý roz­ví­jí dět­skou před­sta­vi­vost a zvě­da­vost. A koneč­ně, všich­ni, kdo tou­ží po zážit­ku plném tajem­ství a nadě­je, si zde při­jdou na své.