Angel Guardian: anime sci-fi řežba plná nápadů i nedodělků

Foto: Corgee inc

Angel Guardian láká na výraz­nou ani­me este­ti­ku, sci-fi kuli­sy a sou­bo­je, ve kte­rých se z peč­li­vé­ho plá­no­vá­ní může během oka­mži­ku stát barev­ný, hluč­ný cha­os. Nabízí pes­t­rý arze­nál, něko­lik způ­sobů, jak se vypo­řá­dat s pře­káž­ka­mi, i dosta­tek pro­sto­ru k expe­ri­men­to­vá­ní - jeho dob­ré nápa­dy ale mís­ty pod­ko­pá­vá kolí­sa­vé tech­nic­ké zpra­co­vá­ní a nevy­rov­na­né tem­po.

Úvod

Angel Guardian půso­bí jako hra, kte­rá chce spo­jit retro ani­me nála­du s moder­ní akč­ní řež­bou. Její svět je plný sci-fi moti­vů, nebez­peč­ných nepřá­tel a dve­ří, jejichž zabez­pe­če­ní lze pře­ko­nat hac­ko­vá­ním. Už prv­ní dojem je pro­to zalo­že­ný na kon­tras­tu: na jed­né stra­ně sto­jí výraz­ný výtvar­ný směr a ambi­ci­óz­ní pre­zen­ta­ce, na dru­hé poně­kud neuhla­ze­ný celek, v němž se občas při­po­me­nou limi­ty men­ší­ho týmu i nedo­kon­če­né hra­ny.

Hru nej­lé­pe vysti­hu­je slo­vo „poten­ci­ál“. Některé hrá­če si zís­ká oka­mži­tě díky sviž­né­mu pohy­bu, růz­no­ro­dým zbra­ním a situ­a­cím, kte­ré dovo­lu­jí hle­dat vlast­ní řeše­ní. Jiní mohou nara­zit na tech­nic­ké potí­že, opa­ku­jí­cí se pro­tiv­ní­ky nebo styl vizu­á­lů, kte­rý jim nesed­ne. Angel Guardian tedy není bez­vý­hrad­ně pře­svěd­či­vá podí­va­ná, ale pod její­mi nedo­stat­ky se ukrý­vá akč­ní základ, kte­rý umí být pře­kva­pi­vě zábav­ný.

Hratelnost

Největší před­nos­tí hry je sou­bo­jo­vý sys­tém posta­ve­ný na růz­ných zbra­ních a jejich kom­bi­no­vá­ní. Nejde jen o kos­me­tic­ky odliš­né nástro­je: někte­ré umož­ňu­jí hac­ko­vat, jiné se hodí k neob­vyk­lým stře­lám nebo odrá­že­ní pro­jek­ti­lů a dal­ší doká­žou po vylep­še­ní pro­mě­nit pře­střel­ku v téměř nepře­tr­ži­tý ohňostroj. Právě zkou­še­ní výba­vy je jed­ním z hlav­ních zdro­jů rados­ti. Zbraň, kte­rá zpo­čát­ku vypa­dá nená­pad­ně, může po něko­li­ka úpra­vách odha­lit pod­stat­ně niči­věj­ší a zábav­něj­ší strán­ku.

Boje jsou záměr­ně hek­tic­ké. Nepřátel může být na obra­zov­ce mno­ho a hráč musí prů­běž­ně hlí­dat zdra­ví, zvo­lit vhod­ný nástroj a roz­hod­nout se, zda postu­po­vat opa­tr­ně, nebo se poku­sit pro­stor rych­le pro­ra­zit. Správa zdro­jů tak dostá­vá při­ro­ze­né mís­to v akci: i sil­ná výba­va nemu­sí zabrá­nit tomu, aby se člo­věk oci­tl na posled­ních bodech zdra­ví. Vyšší obtíž­nos­ti tuto strán­ku ješ­tě zesi­lu­jí a při­dá­va­jí napě­tí, ovšem také mohou zvi­di­tel­nit nevy­vá­že­nost sou­bo­jů nebo nedo­ko­na­lé cho­vá­ní nepřá­tel.

Vedle střel­by hra­jí roli i pře­káž­ky a inter­ak­ce s pro­stře­dím. Hackování dve­ří zpes­t­řu­je pře­chod mezi stře­ty a dodá­vá úrov­ním drob­nou her­ní odboč­ku; někte­ré situ­a­ce lze řešit více než jed­ním způ­so­bem. Hra vybí­zí k expe­ri­men­tům, tak­že opa­ko­va­né prů­cho­dy nemuse­jí být jen mecha­nic­kým opa­ko­vá­ním stej­né stra­te­gie. Na dru­hou stra­nu se pro­gres posta­vy pod­le hráč­ských zku­še­nos­tí sou­stře­dí hlav­ně na pou­ží­vá­ní před­mě­tů a výba­vy. Kdo oče­ká­vá roz­sáh­lý strom schop­nos­tí nebo výraz­nou pro­mě­nu hrdin­ky, může mít pocit, že dlou­ho­do­bý roz­voj není dosta­teč­ně hlu­bo­ký.

Důležitou sou­čás­tí kon­cep­tu je také princ, kte­ré­ho má hrdin­ka chrá­nit. Jeho pří­tom­nost může půso­bit jako zají­ma­vý stra­te­gic­ký prvek, ale v pra­xi se názo­ry na jeho vyu­ži­tí roz­chá­ze­jí. Někteří hrá­či v jeho situ­a­ci vidí pří­le­ži­tost k dal­ší­mu roz­vo­ji a oce­ňu­jí, že se může stát uži­teč­ným pomoc­ní­kem. Jiným při­pa­dá jeho role nedo­ta­že­ná: čas­to není nut­né se o něj výraz­ně sta­rat a v urči­tých situ­a­cích se k posta­vě jed­no­du­še vrá­tí. Potenciál pro pou­ta­věj­ší dopro­vod­nou mecha­ni­ku tu je, jen zatím není vždy vyu­ži­tý.

Grafika a zvuk

Vizuální iden­ti­ta pat­ří k nej­sil­něj­ším i nejdis­ku­to­va­něj­ším aspek­tům Angel Guardian. Anime a sci-fi inspi­ra­ce dáva­jí hře oso­bi­tý základ, kte­rý pod­tr­hu­je barev­né osvět­le­ní, efekt­ní zása­hy a výraz­né uži­va­tel­ské roz­hra­ní. Zvlášť při sou­bo­jích umí efek­ty vytvo­řit dojem, že se obraz kaž­dou chví­li roz­pad­ne pod nápo­rem pro­jek­ti­lů a explo­zí. Hráči, kte­ří mají sla­bost pro retro ani­me atmo­sfé­ru, mohou oce­nit i návrhy postav a sou­vi­se­jí­cí výtvar­né mate­ri­á­ly; posta­va Kita napří­klad u někte­rých recen­zen­tů vzbu­di­la zvlášt­ní zájem.

Vedle chvá­ly se však opa­ku­jí výhra­dy k neostře půso­bí­cím tex­tu­rám a k tomu, že někte­ré výje­vy nedo­sa­hu­jí stej­né kva­li­ty jako efek­ty či uži­va­tel­ské roz­hra­ní. Část hrá­čů navíc kri­ti­zu­je vyu­ži­tí gene­ra­tiv­ní umě­lé inte­li­gen­ce, zejmé­na u fil­mo­vých sek­ven­cí. Nejde jen o tech­nic­kou otáz­ku, ale i o roz­hod­nu­tí, kte­ré ovliv­ňu­je důvě­ru v cel­ko­vou výtvar­nou pre­zen­ta­ci: něko­mu při­pa­dá neslu­či­tel­né s ruč­ně půso­bí­cím retro sty­lem, jiný je ocho­ten při­stou­pit na výsle­dek, pokud ho baví samot­ná hra. Je to téma, kte­ré u pub­li­ka vyvo­lá­vá sil­né reak­ce, a nelze ho odbýt jako pou­hou drob­nost.

Zvuková strán­ka doká­že pod­po­řit ener­gii pře­stře­lek, ale její spo­leh­li­vost není pod­le zku­še­nos­tí všech hrá­čů stej­ná. Vedle pochval na cel­ko­vou atmo­sfé­ru se obje­vu­je i hlá­še­ní, že zvuk v někte­rých situ­a­cích pře­stal fun­go­vat. Akční hra je při­tom na jas­né zvu­ko­vé ode­zvě závis­lá: bez ní mohou zása­hy i nebez­pe­čí půso­bit méně čitel­ně. Podobně důle­ži­tý je pocit zasa­že­ní posta­vy, kte­rý někte­ří hrá­či pova­žu­jí za nedo­sta­teč­ně výraz­ný. Vizuální efek­ty jsou tedy čas­to půso­bi­vé, ale jejich infor­mač­ní hod­no­ta nemu­sí být vždy tak dob­rá jako jejich podí­va­ná.

Příběh

Příběh a posta­vy jsou oblas­tí, v níž se názo­ry roz­chá­ze­jí podob­ně jako u výtvar­né­ho zpra­co­vá­ní. Někteří hrá­či oce­ňu­jí, že se při sle­do­vá­ní děje hra stá­vá soudrž­něj­ším zážit­kem, a její svět je doká­že vtáh­nout. Jiní se s vyprá­vě­ním nespo­ji­li, posta­vy jim zůsta­ly lhos­tej­né a záplet­ka pro ně nedo­ká­za­la být dosta­teč­ným důvo­dem pokra­čo­vat. Rozdíl může sou­vi­set s tím, co od pří­bě­hu oče­ká­vá­te: Angel Guardian nabí­zí zají­ma­vé kuli­sy a tajem­né posta­vy, ale ne kaž­dý v nich najde stej­ně sil­né emo­ci­o­nál­ní jádro.

Motiv ochra­ny prin­ce je sro­zu­mi­tel­ný a mohl by být zákla­dem pří­jem­né­ho vzta­hu mezi hrdin­kou a jejím svě­řen­cem. Jeho her­ní role ale někdy půso­bí důle­ži­tě­ji v kon­cep­ci než v samot­ném prů­bě­hu hra­ní. Pokud hráč nemu­sí jeho pří­tom­nost čas­to řešit, pří­bě­ho­vý úkol se může od akce oddě­lit a pře­stat mít sku­teč­nou váhu. Zároveň se obje­vu­jí posta­vy, kte­ré vzbu­zu­jí zvě­da­vost, napří­klad záhad­ná Kita. Jejich poten­ci­ál však nemu­sí auto­ma­tic­ky zna­me­nat, že budou dob­ře roz­pra­co­va­né v kaž­dém oka­mži­ku.

Hlavní tahoun zůstá­vá akce. Příběh může dát stře­tům kon­text a při­dat důvod zají­mat se o svět, ale pod­le hráč­ských ohla­sů není vždy nato­lik sil­ný, aby napra­vil slab­ší tem­po nebo nedo­stat­ky v mecha­ni­kách. Nejde tedy o titul, kte­rý by bylo vhod­né dopo­ru­čit pře­de­vším kvů­li pro­pra­co­va­né­mu vyprá­vě­ní. Pokud vás ale baví ani­me sci-fi pro­stře­dí a jste ochot­ni brát děj spíš jako rámec pro sou­bo­je, může jeho pří­tom­nost záži­tek pří­jem­ně dopl­nit.

Technické zpracování

Technická strán­ka je nej­vý­raz­něj­ší pře­káž­kou, kte­rou Angel Guardian musí pře­ko­nat, aby napl­no roz­vi­nu­la své ambi­ce. Hráči hlá­sí pokle­sy sním­ko­vé frek­ven­ce a pro­blémy s ply­nu­los­tí, kte­ré jsou zvlášť nepří­jem­né ve chví­lích, kdy obraz zapl­ní nepřá­te­lé a efek­ty. Jinde hra běží bez potí­ží, což nazna­ču­je, že zku­še­nost se může lišit pod­le sesta­vy a kon­krét­ní situ­a­ce. Ani pří­pad­ná dob­rá opti­ma­li­za­ce v jed­nom prů­cho­du však nemě­ní sku­teč­nost, že sta­bi­li­ta by měla být pro akč­ní titul pri­o­ri­tou.

Vedle výko­nu se obje­vu­jí jed­not­li­vé chy­by, kte­ré naru­šu­jí ovlá­dá­ní nebo prů­běh hra­ní. Někomu pře­sta­la správ­ně fun­go­vat zbraň, jiní popi­su­jí podiv­né cho­vá­ní nepřá­tel, nepře­svěd­či­vé ani­ma­ce bos­sů či oka­mži­ky, kdy se pro­tiv­ní­ci obje­vu­jí v neče­ka­ném množ­ství nebo nao­pak chy­bě­jí. Zmíněny byly také potí­že se širo­ko­úh­lým obra­zem a občas­né výpad­ky zvu­ku. Některé pro­blémy se pod­le hrá­čů poda­ři­lo obe­jít návra­tem do nabíd­ky a opě­tov­ným načte­ním hry, ale tako­vé řeše­ní je spíš nou­zo­vá ber­lič­ka než náhra­da za opra­vu.

Do cel­ko­vé­ho dojmu vstu­pu­je i deba­ta o pro­pa­ga­ci a zapo­je­ní gene­ra­tiv­ních nástro­jů. Někteří hrá­či zpo­chyb­ňu­jí tvr­ze­ní o roz­sa­hu týmu a mají pocit, že pre­zen­ta­ce neod­po­ví­dá jejich zku­še­nos­ti s výsled­ným pro­duk­tem. Jde o sub­jek­tiv­ní hod­no­ce­ní a z dostup­ných dojmů nelze potvr­zo­vat ani vyvra­cet kon­krét­ní tvr­ze­ní o vývo­ji. Podstatné je, že kon­tro­ver­ze ovliv­ňu­je při­je­tí hry a pro část pub­li­ka se stá­vá důvo­dem k odmít­nu­tí ješ­tě před­tím, než její her­ní nápa­dy dosta­nou šan­ci. O to důle­ži­těj­ší bude transpa­rent­ní komu­ni­ka­ce a prů­běž­né opra­vy.

Závěr

Angel Guardian je nej­zá­bav­něj­ší teh­dy, když hrá­če nechá expe­ri­men­to­vat. Výběr zbra­ní, jejich vylep­šo­vá­ní, hac­ko­vá­ní pře­ká­žek a postup­ně narůs­ta­jí­cí cha­os dáva­jí sou­bo­jům dosta­tek ener­gie, aby se z oby­čej­né­ho stře­tu občas sta­la podí­va­ná plná neče­ka­ných kom­bi­na­cí. Hra má jas­ný výtvar­ný směr, při­taž­li­vé sci-fi ani­me kuli­sy a základ, kte­rý může oslo­vit kaž­dé­ho, kdo si chce užít akč­ní jízdu bez pře­hna­ně váž­né­ho pří­stu­pu.

Současně je tře­ba počí­tat s tím, že ne všech­ny čás­ti drží krok s tím­to zákla­dem. Příběh nemu­sí zabrat, princ není vždy smys­lu­pl­ným spo­leč­ní­kem a tech­nic­ké nedo­stat­ky mohou naru­šit i dob­ře roz­je­tou akci. Výtvarná strán­ka je navíc spo­je­na s deba­tou o gene­ra­tiv­ní AI, kte­rá pro někte­ré hrá­če před­sta­vu­je zásad­ní výhra­du. Angel Guardian pro­to dopo­ru­ču­ji pře­de­vším těm, kte­ří dají před­nost nápa­di­té­mu sou­bo­ji před bez­chyb­ným zpra­co­vá­ním a jsou ochot­ni při­jmout urči­tou dáv­ku neuhla­ze­nos­ti.

Pokud vývo­já­ři zapra­cu­jí na výko­nu, opra­ví ruši­vé chy­by a lépe vyu­ži­jí dopro­vod­né posta­vy, může se z dob­ré­ho akč­ní­ho zákla­du stát pod­stat­ně pře­svěd­či­věj­ší celek. Už nyní je tu dost zábav­ných momen­tů, aby hra stá­la za zvá­že­ní, zejmé­na za odpo­ví­da­jí­cí cenu. Její budouc­nost ale závi­sí na tom, zda se ambi­ce pro­mě­ní v důsled­ně dota­že­ný pro­dukt.

👍 Kladné body

• Pestrý arze­nál, zají­ma­vé kom­bi­na­ce zbra­ní a uspo­ko­ji­vé mož­nos­ti vylep­šo­vá­ní.
• Výrazná ani­me sci-fi atmo­sfé­ra, půso­bi­vé svě­tel­né efek­ty a pove­de­né roz­hra­ní.
• Chaotické, sviž­né sou­bo­je a růz­né způ­so­by řeše­ní pře­ká­žek v úrov­ních.

👎 Záporné body

• Kolísavý výkon a chy­by, kte­ré mohou naru­šit ovlá­dá­ní, zvuk i prů­běh sou­bo­jů.
• Ne vždy pře­svěd­či­vě vyu­ži­tý princ a pří­běh, kte­rý nemu­sí hrá­če zaujmout.
• Rozporuplná kva­li­ta někte­rých vizu­á­lů a kon­tro­ver­ze kolem pou­ži­tí gene­ra­tiv­ní AI.

Závěrečné hodnocení

Hodnocení: 70 %