Škola dobra a zla – Škola bez princů – pokračování úspěšné fantasy

V dru­hém dílu série Škola dob­ra a zla se opět setká­vá­me nejen s Agátou a Sofií, nýbrž i s mno­ha nám zná­mý­mi posta­va­mi. Ocitáme se v Gavaldonu, kde jsou dív­ky osla­vo­vá­ny jako hrdin­ky. Přestože by měly být šťast­né, něco jim chy­bí.

Agáta stá­le mys­lí na své­ho prin­ce, Sofii se stýská po mat­ce. Obě se sna­ží žít oby­čej­ný život, ale pobyt v kou­zel­ných ško­lách je nená­vrat­ně pro­mě­nil. Změnil i jejich přá­tel­ství.

Když se zno­vu ocit­nou v pohád­ko­vém svě­tě, zjiš­ťu­jí, že zaži­té pořád­ky jsou pře­vrá­ce­né naru­by. Místo škol dob­ra a zla vznik­la ško­la dívek a ško­la chlap­ců, jež se z celé­ho srd­ce nená­vi­dí a boju­jí pro­ti sobě. Princové navíc viní ze své­ho úpad­ku prá­vě Agátu se Sofií a chtě­jí děv­ča­ta zabít.

Ne, tohle není pohád­ka, ale spí­še dosti kru­tá fan­ta­sy, stej­ně jako prv­ní díl. Jistě, vysky­tu­jí se zde i vtip­né momen­ty, avšak akce pře­tr­vá­vá. Dlouhé popi­sy jsou spí­še na ško­du, při­znám se, že jsem muse­la pře­ska­ko­vat, pro­to­že mě nudi­ly, nebo dokon­ce zne­chu­co­va­ly. Přesto má však kni­ha své kouz­lo, jež mě nuti­lo číst dál. Zábavný je vývoj jed­not­li­vých postav, i to, že si nemů­že­me být jis­tí, zda se jed­ná o klad­né­ho hrdi­nu, nebo zápo­rá­ka. V pří­bě­hu se obje­vu­je vel­mi mno­ho napě­tí, akce i nebez­pe­čí, až je to někdy pře­hna­né a autor nene­chá čte­ná­ře vydech­nout. Každý z hrdi­nů má nejen své dob­ré vlast­nos­ti, nýbrž i ty špat­né, a tepr­ve zku­še­nost­mi zís­ká­vá urči­té pocho­pe­ní či moud­rost. Tím se všech­ny posta­vy stá­va­jí lid­ské a uvě­ři­tel­né.

Kdo si oblí­bil prv­ní díl a jeho své­ráz­né akté­ry, jis­tě bude nad­šen i dru­hým. Avšak na kon­ci zůsta­lo nezod­po­vě­ze­no pří­liš mno­ho otá­zek, pro­to je pocho­pi­tel­né, že po této kni­ze násle­du­jí dal­ší. Tedy vzhů­ru do čarov­né­ho svě­ta podru­hé.