GTA: San Andreas i po letech nabízí svět, ve kterém se dá ztratit

Foto: Rockstar Games

Grand Theft Auto: San Andreas je kri­mi­nál­ní sága, ote­vře­né hřiš­tě i návrat do časů, kdy obrov­ský vir­tu­ál­ní svět půso­bil jako zje­ve­ní. Jeho měřít­ko, posta­vy a soun­d­track neztra­ti­ly sílu, zestár­nu­tí se však pode­psa­lo na ovlá­dá­ní, někte­rých misích i tech­nic­kém sta­vu vybra­ných ver­zí.

Návrat, který nestojí jen na nostalgii

Stačí zno­vu vyjet do ulic Los Santos, zaslech­nout zná­mou hláš­ku a zahléd­nout roz­lehlou mapu. Vzpomínky na prv­ní prů­zkum San Andreas se vra­ce­jí rych­le, ale hra se neo­pí­rá pou­ze o ně. I dnes nabí­zí mimo­řád­ně roz­leh­lý pro­stor, v němž se hlav­ní děj při­ro­ze­ně pro­lí­ná s řadou čin­nos­tí mimo něj.

Když hra vyšla na PlayStation 2, její ambi­ce půso­bi­ly téměř neu­vě­ři­tel­ně. Hráče čeka­lo něko­lik odliš­ných měst, ven­kov, poušť, pes­t­rý výběr vozi­del i pří­běh roz­pro­stře­ný do dlou­hé­ho puto­vá­ní. Současné hry mohou nabíd­nout pro­pra­co­va­něj­ší ani­ma­ce, přes­něj­ší ovlá­dá­ní a tech­nic­ky živěj­ší pro­stře­dí. San Andreas ale stá­le vyni­ká roz­sa­hem a oso­bi­tým cha­rak­te­rem. Některé jeho strán­ky zestár­ly hůř než jiné, jeho pověst kla­si­ky však nesto­jí jen na nos­tal­gii.

Otevřený svět nabízí víc než hlavní mise

Základní her­ní ryt­mus je snad­no pocho­pi­tel­ný: při­jmout úkol, dora­zit na mís­to, spl­nit zadá­ní a pokra­čo­vat dál. Jednotlivé mise ale tuto jed­no­du­chou kost­ru pokaž­dé obmě­ňu­jí. Přicházejí pře­střel­ky, honič­ky, lou­pe­že, infil­tra­ce i závo­dy a ved­lej­ší akti­vi­ty čeka­jí v uli­cích měst i mimo ně. Hráč může pra­co­vat jako řidič, pouš­tět se do růz­ných výzev, zajít do pod­ni­ků, spor­to­vat, nebo jen sed­nout do auta a vydat se na ces­tu bez kon­krét­ní­ho plá­nu. Díky tomu svět nepů­so­bí jako kuli­sa pro pří­běh, ale jako mís­to, v němž lze trá­vit čas po svém.

Rozmanitost pod­po­ru­jí také doprav­ní pro­střed­ky. Kromě aut a moto­rek jsou k dis­po­zi­ci lodě, leta­dla i dal­ší stro­je, tak­že se ces­to­vá­ní nepro­mě­ní v jedi­nou opa­ku­jí­cí se čin­nost. CJovy schop­nos­ti a těles­ná kon­di­ce se navíc mohou vyví­jet. Posilovna, jíd­lo i výběr oble­če­ní ovliv­ňu­jí vzhled posta­vy a někte­ré her­ní mož­nos­ti. Jednotlivé sys­témy nejsou vždy zvlášť hlu­bo­ké, dohro­ma­dy ale vytvá­ře­jí dojem, že si CJ postup­ně utvá­ří vlast­ní život. Hra hrá­či dovo­lu­je osvo­jit si růz­né návy­ky, aniž by mu určo­va­la jedi­ný správ­ný styl hra­ní.

Volnost ovšem nezna­me­ná, že kaž­dá část fun­gu­je stej­ně dob­ře. Některé úko­ly se pro­ta­hu­jí, obtíž­nost kolísá a dlou­há ces­ta napříč mapou doká­že natáh­nout misi, kte­rá po pří­jez­du skon­čí během chvil­ky. Letecká ško­la a dal­ší výzvy umě­jí potrá­pit nezvyk­lým či nepřes­ným ovlá­dá­ním. U někte­rých misí pak člo­věk spíš zkou­ší trpě­li­vost než vlast­ní schop­nos­ti. V tak roz­sáh­lé hře se podob­ným výky­vům těž­ko vyhnout a s odstu­pem času jsou patr­něj­ší. Přesto prá­vě nároč­né úko­ly čas­to pat­ří k těm, kte­ré si hrá­či pama­tu­jí nejdéle.

Mapa, která má vlastní tvář

Grafika dnes už neo­hro­mí tech­nic­ký­mi detai­ly. Modely, ani­ma­ce i někte­ré efek­ty jas­ně pro­zra­zu­jí dobu vzni­ku, zvlášť při hra­ní na moder­ním moni­to­ru. San Andreas však nesta­vě­lo svou při­taž­li­vost na rea­lis­tic­kém obra­zu. Jeho sty­li­zo­va­ný svět se sna­ží dát kaž­dé oblas­ti vlast­ní atmo­sfé­ru: Los Santos má oso­bi­tý ryt­mus, San Fierro odliš­nou měst­skou nála­du a Las Venturas při­po­mí­ná záři­vou poušt­ní ilu­zi měs­ta kasin. Mezi nimi se roz­pro­stí­ra­jí ven­kov­ské sil­ni­ce, men­ší osa­dy i pust­ší kra­ji­na.

Mapa je jed­nou z nej­vět­ších před­nos­tí hry nejen svou veli­kos­tí, ale i tím, jak dob­ře se zapi­su­je do pamě­ti. Hráč si postup­ně osvo­jí čtvr­ti, sil­ni­ce i důle­ži­té ori­en­tač­ní body a časem se v nich pohy­bu­je téměř auto­ma­tic­ky. Některá mís­ta jsou plná drob­ných detai­lů, jiná, zejmé­na ven­kov­ské úse­ky, mohou půso­bit prázd­ně­ji. Celek přes­to pře­svěd­či­vě vytvá­ří pocit pro­sto­ru. Střídání ruš­ných ulic a dlou­hých jízd kra­ji­nou dává ces­to­vá­ní měřít­ko výpra­vy napříč celým stá­tem, niko­li pou­hé­ho pře­su­nu mezi něko­li­ka her­ní­mi úrov­ně­mi.

Zvuková strán­ka obstá­la v čase snad ješ­tě lépe než obraz. Rozhlasové sta­ni­ce, prů­vod­ní slo­vo mode­rá­to­rů a peč­li­vě vybra­ný soun­d­track pro­půj­ču­jí kaž­dé jízdě jinou nála­du. Hudba není jen výpl­ní mezi mise­mi: pomá­há evo­ko­vat kon­krét­ní dobu a doká­že pro­mě­nit oby­čej­nou ces­tu přes mapu v osob­ní záži­tek. Výrazné hla­sy postav zase pod­tr­hu­jí kome­di­ál­ní i dra­ma­tic­ké momen­ty. Některé zvu­ko­vé detai­ly už mohou půso­bit zasta­ra­le, celek si ale zacho­vá­vá nato­lik oso­bi­tý ráz, že se k němu člo­věk rád vra­cí.

CJův návrat je rodinné drama i kriminální výprava

Hlavním hrdi­nou je Carl „CJ“ Johnson, kte­rý se po letech vra­cí do Los Santos. Musí se vyrov­nat s rodin­nou ztrá­tou a zno­vu navá­zat vzta­hy s lid­mi, na nichž mu zále­ží. Návrat ho brzy zave­de do kon­flik­tů mezi gan­gy, osob­ních spo­rů i záku­lis­ních her lidí, kte­ří by měli sami dohlí­žet na pořá­dek. Vyprávění tak není jen ces­tou za mocí či peně­zi. Věnuje se také loa­ja­li­tě, zra­dě a sna­ze pře­vzít kon­t­ro­lu nad vlast­ním živo­tem. CJ půso­bí dost lid­sky a poho­to­vě, aby une­sl i ty nej­bláz­ni­věj­ší situ­a­ce.

Scénář těží z širo­ké gale­rie postav. Některé si snad­no oblí­bí­te, jiné jsou záměr­ně pře­pja­té a dal­ší zne­klid­ňu­jí tím, jak samo­zřej­mě pře­kra­ču­jí hra­ni­ce. Výrazní pro­tiv­ní­ci i neče­ka­ní spo­jen­ci dodá­va­jí jed­not­li­vým čás­tem pří­bě­hu vlast­ní tón. Dialogy při­tom čas­to balan­cu­jí mezi dra­ma­tem a čer­ným humo­rem. San Andreas umí být syro­vé, záro­veň si však dělá legra­ci ze svě­ta, kte­rý před­sta­vu­je. Ne kaž­dá dějo­vá odbočka je stej­ně pře­svěd­či­vá a tem­po mís­ty zpo­ma­lí, důvo­dů sle­do­vat CJovu dal­ší ces­tu je ale dost.

Příběh navíc zůstá­vá pev­ně spo­je­ný s pro­stře­dím. Los Santos není jen výcho­zí bod: jeho čtvr­ti i vzta­hy mezi míst­ní­mi sku­pi­na­mi odrá­že­jí CJovu minu­lost. Pozdější výpra­vy do dal­ších čás­tí stá­tu roz­ši­řu­jí měřít­ko vyprá­vě­ní a mění jeho nála­du. Tato pro­měn­li­vost pomá­há udr­žet pozor­nost během dlou­hé kam­pa­ně. Hra doká­že být sou­čas­ně osob­ním pří­bě­hem o rodi­ně i roz­sáh­lou kri­mi­nál­ní ságou, aniž by jed­na z těch­to poloh zce­la zastí­ni­la dru­hou.

Stáří se projevuje také v ovládání a verzích

Věk původ­ní hry se neu­ka­zu­je pou­ze na gra­fi­ce. Někdy se pro­mí­tá do ovlá­dá­ní i tech­nic­ké­ho cho­vá­ní a zku­še­nost se může lišit pod­le kon­krét­ní ver­ze a zaří­ze­ní. Hráči upo­zor­ňu­jí napří­klad na potí­že s myší, pády hry nebo nut­nost upra­vit nasta­ve­ní, aby vše fun­go­va­lo pod­le oče­ká­vá­ní. Tyto pro­blémy samy o sobě nema­žou hod­no­tu San Andreas, nový hráč by ale neměl auto­ma­tic­ky čekat bez­pro­blé­mo­vý záži­tek na sou­čas­ném počí­ta­či. Komunitní opra­vy a úpra­vy mohou pomo­ci, jejich pou­ži­tí však vyža­du­je čas a urči­tou trpě­li­vost.

Samostatnou otáz­kou je vol­ba mezi původ­ní hrou a remaste­ro­va­nou tri­lo­gií. Část hrá­čů pova­žu­je remas­ter za pro­mar­ně­nou pří­le­ži­tost a upřed­nost­ňu­je ori­gi­nál, jeho vizu­ál­ní fil­tr i cel­ko­vou atmo­sfé­ru. Novější vydá­ní mohou při­nést poho­dl­něj­ší prv­ky, ne kaž­dá změ­na je však auto­ma­tic­kým vylep­še­ním. Před náku­pem se pro­to vypla­tí zjis­tit, o jakou ver­zi jde, a neří­dit se před­po­kla­dem, že nověj­ší musí být nut­ně lep­ší. K dlou­hé­mu živo­tu hry pat­ři­ly také mul­tipla­ye­ro­vé komu­ni­ty: ser­ve­ry SAMP a MTA při­po­mí­na­jí, že San Andreas žilo dale­ko za hra­ni­ce­mi své kam­pa­ně.

Klasika se šrámy, které nezakryje nostalgie

Největší síla Grand Theft Auto: San Andreas spo­čí­vá v jis­to­tě, s níž pro­po­ju­je roz­sáh­lý pří­běh a svo­bo­du. Hráč se může držet hlav­ních úko­lů, dobý­vat úze­mí, obje­vo­vat dal­ší akti­vi­ty, nebo se jen vydat autem přes zná­mé měs­to a nechat si ces­tu dopro­vá­zet rádi­em. Možností je tolik, že si růz­ní lidé odná­še­jí růz­né vzpo­mín­ky. Právě pro­to se ke hře vra­ce­jí i po letech. Její svět není zapl­ně­ný všu­de stej­ně, přes­to v něm stá­le vzni­ká pocit, že za dal­ším rohem může čekat něco nové­ho.

Čas záro­veň odha­lil sla­bi­ny. Ovládání někdy zby­teč­ně kom­pli­ku­je ces­tu, někte­ré mise doká­žou frustro­vat a tech­nic­ký stav urči­tých ver­zí nemu­sí být ide­ál­ní. Kdo však při­jme, že nejde o sou­čas­nou hru pře­vle­če­nou do staré­ho kabá­tu, najde v San Andreas neo­by­čej­nou pes­t­rost, neza­mě­ni­tel­ný soun­d­track a pří­běh, kte­rý má pořád co nabíd­nout. Nostalgie mu občas při­dá tro­chu les­ku navíc, jeho vliv a oso­bi­tost se ale napo­do­bu­jí jen těž­ko. Je to kla­si­ka pozna­me­na­ná stá­řím, kte­rá si přes­to zaslou­ží pozor­nost.

Mezi její nej­vět­ší před­nos­ti pat­ří roz­leh­lý a roz­ma­ni­tý svět s něko­li­ka měs­ty, ven­ko­vem i pouš­tí, vel­ké množ­ství misí, ved­lej­ších akti­vit a růz­ných dru­hů vozi­del, výraz­ný pří­běh, neza­po­me­nu­tel­né posta­vy a skvě­lý soun­d­track. Proti nim sto­jí mís­ty nepří­jem­ně obtíž­né či frustru­jí­cí mise a letec­ké výzvy, ovlá­dá­ní a tech­nic­ké pro­blémy původ­ních ver­zí na sou­čas­ných počí­ta­čích i řid­ší čás­ti mapy. Dlouhé pře­su­ny navíc někdy zby­teč­ně zpo­ma­lu­jí tem­po.

Závěrečné hod­no­ce­ní: 92 %