Marie Curie - Sklodowská - Odvaha snít - životní osudy výjimečné osobnosti světové vědy

large 2

Máte rádi sil­né romá­ny o výji­meč­ných osob­nos­tech svě­to­vé vědy? Chcete se dozvě­dět, jak to bylo s radi­o­ak­ti­vi­tou? Román Marie Curie - Sklodowská - Odvaha snít vás pře­su­ne úpl­ně do jiné dimen­ze. Pojďte si spo­leč­ně se mnou užít napí­na­vé čte­ní. 

Marie se řídi­la hes­lem již od dět­ství, že snít nesta­čí, je tře­ba si plnit sny. Dívka z chudé rodi­ny pol­ské­ho uči­te­le chce stu­do­vat na uni­ver­zi­tě. Zpočátku vypa­dá, že se její sen jen tak nespl­ní. Nakonec ale zís­ká­vá sti­pen­di­um na fran­couz­ské Sorbonně. Poznává cha­risma­tic­ké­ho muže Pierra Curieho, díky němu se jí otví­rá nový obzor. Zkoumají spo­lu radi­o­ak­ti­vi­tu a sto­jí u zro­du obje­vu radia a polo­nia. Nádherný román, kte­rý bez ser­vít­ků pou­ka­zu­je, jaké to je být zce­la pono­řen do vědy. Co vše to tako­vým lidem při­ná­ší a ješ­tě ženě.

Román se mně moc líbil. Mám moc ráda romá­ny o úžas­ných ženách, kte­ré pro svět tolik zna­me­na­ly, ať už je to v jaké­ko­li obo­ru. Kniha je roz­dě­le­na na 29 kapi­tol, má 334 stran, zakon­če­na epi­lo­gem a doslo­vem. Moje sub­jek­tiv­ní hod­no­ce­ní romá­nu je roz­hod­ně pozi­tiv­ní. Moc jsem si čte­ní uži­la a chví­le­mi se mně tajil dech, co vše jed­na žena i muž obě­to­va­li pro vědu, jaký život pro­ži­li. Doporučím ji všem, co mají rádi zají­ma­vé pří­běhy. Čte se vel­mi dob­ře, je sro­zu­mi­tel­ně psa­ná. Zážitek z kni­hy je roz­hod­ně sil­ný a neza­po­me­nu­tel­ný.

Ukázka z kni­hy:

Madame Curie - Sklodowská, váže­ní páno­vé, z výsled­ků své prá­ce vyvo­zu­je dva závě­ry,“ uza­vřel Lippmann. „Zaprvé, že se ura­no­vé záře­ní, obje­ve­né kole­gou Becquerelem, nikterak neo­me­zu­je pou­ze na prvek uran, zadru­hé, že jáchy­mov­ský smo­li­nec obsa­hu­je s vyso­kou prav­dě­po­dob­nos­tí něja­kou dosud nezná­mou lát­ku, kte­rá vydá­vá sil­něj­ší záře­ní než uran. Samotné záře­ní se mada­me Curie - Sklodowská roz­hod­la nazvat radi­o­ak­ti­vi­ta. Její základ­ní teze zní: radi­o­ak­ti­vi­ta je vlast­nost ato­mů někte­rých, mož­ná dokon­ce mno­hých prv­ků. Děkuji vám všem za pozor­nost.“

Ozval se hluč­ný potlesk, a jakmi­le dozněl, už se o slo­vo hlá­si­li prv­ní taza­te­lé, lidé při­tom vstá­va­li a otá­če­li se. Protože jejich pohle­dy nesmě­řo­va­ly na Marii, ale na Pierra, šťouch­la ho nyní do žeber, aby vstal a odpo­ví­dal na otáz­ky. Marie mu byla vděč­ná, pro­to­že málo­co jí bylo tak nepří­jem­né jako být stře­dem pozor­nos­ti mno­ha lidí.

Několik slov o autor­ce:

Susanna Leonardová vyrůs­ta­la v Karlsruhe a v Paříži a dodnes milu­je fran­couz­ský styl živo­ta. její obdiv ke sta­teč­ným ženám a lás­ka k Paříži ji při­ved­ly na myš­len­ku napsat román o jed­né z nej­vý­znam­něj­ších osob­nos­tí, kte­rá v Paříži půso­bi­la: Marie Curie - Sklodowské. V sou­čas­nos­ti pra­cu­je na dal­ším romá­nu o ame­ric­ké bio­lož­ce Dian Fosseyové.

Životopis Marie Curie - Sklodowské (1867-1934)

Marie Curie je jed­nou z nej­u­zná­va­něj­ších osob­nos­tí vědec­ké­ho svě­ta a inspi­ra­cí pro mno­hé násle­dov­ní­ky. Žila v har­mo­nic­kém man­žel­ství – ji a její­ho muže spo­jo­val stej­ný koní­ček a spo­leč­ně se zapsa­li do his­to­rie obje­vem radi­o­ak­tiv­ních prv­ků polo­nia a radia. Marie při­tom dále s Henrim Becquerelem obje­vi­li feno­mén radi­o­ak­ti­vi­ty.

Marie-Curie Sklodowska, roze­ná Maria Salomea Skłodowska (1867–1934) se naro­di­la v Polsku, ale záhy pocho­pi­la, že musí z teh­dy zbí­da­če­ných pomě­rů pryč, za vzdě­lá­ním.

Marie sama zpr­vu pra­co­va­la jako vycho­va­tel­ka dětí, pro­to­že muse­la finanč­ně pod­po­ro­vat svou star­ší sest­ru v Paříži. Nakonec se ale roz­hod­la ji násle­do­vat.

A byl to vskut­ku hvězd­ný start, pro­to­že v roce 1891 slo­ži­la Marie Skłodowská jako prv­ní žena v his­to­rii při­jí­ma­cí zkouš­ky na fakul­tu fyzi­ky a che­mie paříž­ské Sorbonny. Musela si však vydě­lá­vat sama na stu­die i život, tak­že přes den stu­do­va­la a po veče­rech dou­čo­va­la.

Již o dva roky poz­dě­ji zís­ka­la licen­ci­át a zača­la pra­co­vat jako labo­rant­ka v prů­mys­lo­vé labo­ra­to­ři Lippmanových závo­dů.

V roce 1903 jako prv­ní žena v his­to­rii zís­ka­la Marie titul dok­to­ra fyzi­ky a ve stej­ném roce jí byla udě­le­na Nobelova cena.

Uprostřed své vel­mi hvězd­né, ale ruš­né vědec­ké kari­é­ry vycho­va­la Marie za pomo­ci její­ho tchá­na dvě dce­ry, z nichž star­ší se rov­něž sta­la nosi­tel­kou Nobelovy ceny za che­mii. Ale jejich výzkumy – bohu­žel se rov­něž týká obou z nich – se těž­ce pode­psa­ly na jejich zdra­ví – obě madam Curie, mat­ka i dce­ra nako­nec zemře­ly na leu­ké­mii způ­so­be­nou dlou­ho­do­bým vysta­ve­ním radi­o­ak­tiv­ním mate­ri­á­lům. Marie při­tom oslep­la a potý­ka­la se s mno­ha dal­ší­mi fyzic­ký­mi pro­blémy spo­je­ný­mi s radi­a­cí. Obětovala svůj život vědě.

Zdroj živo­to­pi­su: https://www.dotyk.cz/magazin/marie-curie-sklodowska-smrt-30001012.html

Autor: Susanna Leonardová

Přeložila: Jaromíra Borecká

Obálku zho­to­vi­la: Jana Šťastná

Žánr: Významné ženy

Vydáno: 2022, Ikar, Euromedia, Praha

Počet stran: 336

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN: 978-80-249-4723-5