Daleko předaleko, v jedné z nejvzdálenějších částí galaxie, existuje malinkaté žluté Slunce. Kolem něj pak pomalu obíhá modrá planetka, jejíž primitivní obyvatelé se stále domnívají, že digitální hodinky jsou skvělý vynález. Tato planetka má... tedy lépe řečeno, měla problém. Její obyvatelé byli nešťastní, věčně naštvaní a nevrlí. Dokonce i ti s digitálními hodinkami.
Trvalo to stovky a stovky let. Začaly se objevovat hlasy, že se tenkrát nemělo vůbec lézt ze stromů a jak tomu už tak bývá, objevili se i extrémisté hlásající, že omyl nastal ještě dříve a že jsme neměli vůbec vylézat z oceánu.
A tak tomu bylo až do jednoho čtvrtka asi dva tisíce let po tom, co lidi přitloukli na strom jednoho blázna hlásajícího, že bychom na sebe mohli být pro změnu třeba hodní. Tento den byl pro planetu Zemi skutečně přelomovým. Jak se její obyvatelé mohli dočíst na galaktické nástěnce (to, že se taktak dopachtili na Měsíc je druhá věc), jejich planeta stojí v cestě intergalaktické dálnici. Vesmírné buldozery se připravily a za pár okamžiků nezbylo po planetce nic než plno prachu a Vesmírem plachtících digitálních hodinek. Ze země se zachránili jen dva lidé a to ještě jeden z nich je mimozemšťan. Hlavním hrdinou tak zůstává poslední žijící muž ve Vesmíru, Arthur Dent (Martin Freeman), jenž se spolu s několika dalšími individui bude proplétat Vesmírem a neustále se něčemu divit. A kdo mu vlastně bude dělat společnost?
Tak zaprvé jeho přítel Ford Perfect (Mos Def), dealer nejprodávanější knihy v dějinách Vesmíru, Stopařova průvodce galaxií.
Pak je tu Tricia Millan (velmi příjemně vypadající Zooey Deschanel). Pozemšťanka, jíž unesl (ona možná šla dobrovolně) prezident celého Vesmíru, mírně vyšinutý a neskutečně otravný, dvouhlavý a tříruký Zaphod Beeblebrox (Sam Rockwell) a jako třešnička na dortu, v depresi se utápějící robot Marvin (Alan Rickman).
Hardcore fanoušci knihy si tuhle recenzi nejspíše stejně číst nebudou, a tak se obrátím k těm co mají rádi sci-fi, Červeného trpaslíka a také originální knihu.
Je velmi dobře, že se celého projektu ujali britští filmaři a dodali přece jenom ten jejich typický šmrnc. Menší rozpočet samozřejmě nepočítá s nějakými spektakulárními efekty, což je ale vlastně pro dobro věci. Tak jako v Adamsově knize, je i tady ve Vesmíru většina věcí podobná věcem na Zemi, jen jsou mnohem větší.
Design Marvina hovoří snad za všechno. Na cestě Vesmírem se setkáme se prapodivnými rasami, jejichž poezie je tak strašlivá, že je používána jako mučící nástroj nebo rasou, jež vynalezla deodorant před kolem. Tak jako kniha, i film jde z extrému do extrému. Těm, co četli knížku to bude jen cukat koutkem, protože ti vědí o co jde a co přijde v příští minutě. A ti všichni ostatní, pokud je to jejich styl, se budou velmi dobře bavit.
Debutující režisér Garth Jennings sice dodal do příběhu kapku romance mezi Arthurem a Tricií (kupodivu to není na škodu) a co jsem si tak všiml, jednu novou postavu, ale jinak se drží předlohy a snaží se z ní i scénáře (který mimochodem napsal před smrtí sám Douglas Adams) vyždímat maximum. Ač jsme se všichni nad volbou herců tvářili rozpačitě, byli zvoleni na jedničku. Hlavně Freeman mě nadchnul. On je přesně takový Arthur, jakého jsem si vždycky představoval. Sam Rockwell je otravný a téměř se nedá snést na plátně... Ufff přesně jako Zaphod. V miniroličkách se mihnou i Bill Nighy (designér planety Země – speciálně fjordů) nebo John Malkovich (právě ona nová postava, o níž jsem se zmiňoval).
Stopařův průvodce po Galaxii je pro mě více než příjemným překvapením. Sálá z něj pohoda a radost s jakou byl vytvořen. Tvůrci měli knihu rozhodně rádi a ač film není perfektní, je to kus práce, za který se nemusí stydět.
Tak lidičky... Nejspíše už tušíte, jestli bude Stopař vaše krevní skupina nebo ne. A pokud si odpovíte na tuto otázku, pak už nebude těžké vydedukovat, zda se na něj vypravit i do kina.
Dlouho jsem přemýšlel nad závěrečným hodnocením... ale nakonec... proč vlastně ne.
Nejnovější komentáře