Stopařův průvodce po Galaxii - recenze

Daleko pře­da­le­ko, v jed­né z nej­vzdá­le­něj­ších čás­tí gala­xie, exis­tu­je malin­ka­té žlu­té Slunce. Kolem něj pak poma­lu obí­há mod­rá pla­net­ka, jejíž pri­mi­tiv­ní oby­va­te­lé se stá­le domní­va­jí, že digi­tál­ní hodin­ky jsou skvě­lý vyná­lez. Tato pla­net­ka má... tedy lépe řeče­no, měla pro­blém. Její oby­va­te­lé byli nešťast­ní, věč­ně naštva­ní a nevr­lí. Dokonce i ti s digi­tál­ní­mi hodin­ka­mi.

Recenze naše­ho part­ne­ra:

 Trvalo to stov­ky a stov­ky let. Začaly se obje­vo­vat hla­sy, že se ten­krát nemě­lo vůbec lézt ze stro­mů a jak tomu už tak bývá, obje­vi­li se i extré­mis­té hlá­sa­jí­cí, že omyl nastal ješ­tě dří­ve a že jsme nemě­li vůbec vylé­zat z oce­á­nu.

    A tak tomu bylo až do jed­no­ho čtvrt­ka asi dva tisí­ce let po tom, co lidi při­tlouk­li na strom jed­no­ho bláz­na hlá­sa­jí­cí­ho, že bychom na sebe moh­li být pro změ­nu tře­ba hod­ní. Tento den byl pro pla­ne­tu Zemi sku­teč­ně pře­lo­mo­vým. Jak se její oby­va­te­lé moh­li dočíst na galak­tic­ké nástěn­ce (to, že se tak­tak dopach­ti­li na Měsíc je dru­há věc), jejich pla­ne­ta sto­jí v ces­tě inter­ga­lak­tic­ké dál­ni­ci. Vesmírné bul­do­ze­ry se při­pra­vi­ly a za pár oka­mži­ků nezby­lo po pla­net­ce nic než plno pra­chu a Vesmírem plach­tí­cích digi­tál­ních hodi­nek. Ze země se zachrá­ni­li jen dva lidé a to ješ­tě jeden z nich je mimo­zemšťan. Hlavním hrdi­nou tak zůstá­vá posled­ní žijí­cí muž ve Vesmíru, Arthur Dent (Martin Freeman), jenž se spo­lu s něko­li­ka dal­ší­mi indi­vi­dui bude pro­plé­tat Vesmírem a neu­stá­le se něče­mu divit. A kdo mu vlast­ně bude dělat spo­leč­nost?
    Tak zapr­vé jeho pří­tel Ford Perfect (Mos Def), dea­ler nej­pro­dá­va­něj­ší kni­hy v ději­nách Vesmíru, Stopařova prů­vod­ce gala­xií.

    Pak je tu Tricia Millan (vel­mi pří­jem­ně vypa­da­jí­cí Zooey Deschanel). Pozemšťanka, jíž une­sl (ona mož­ná šla dob­ro­vol­ně) pre­zi­dent celé­ho Vesmíru, mír­ně vyši­nu­tý a nesku­teč­ně otrav­ný, dvou­hla­vý a tří­ruký Zaphod Beeblebrox (Sam Rockwell) a jako třeš­nič­ka na dor­tu, v depre­si se utá­pě­jí­cí robot Marvin (Alan Rickman).
    Hardcore fanouš­ci kni­hy si tuhle recen­zi nej­spí­še stej­ně číst nebu­dou, a tak se obrá­tím k těm co mají rádi sci-fi, Červeného trpas­lí­ka a také ori­gi­nál­ní kni­hu.
    Je vel­mi dob­ře, že se celé­ho pro­jek­tu uja­li brit­ští fil­ma­ři a doda­li pře­ce jenom ten jejich typic­ký šmrnc. Menší roz­po­čet samo­zřej­mě nepo­čí­tá s něja­ký­mi spek­ta­ku­lár­ní­mi efek­ty, což je ale vlast­ně pro dob­ro věci. Tak jako v Adamsově kni­ze, je i tady ve Vesmíru vět­ši­na věcí podob­ná věcem na Zemi, jen jsou mno­hem vět­ší.
Design Marvina hovo­ří snad za všech­no. Na ces­tě Vesmírem se setká­me se pra­po­div­ný­mi rasa­mi, jejichž poezie je tak straš­li­vá, že je pou­ží­vá­na jako mučí­cí nástroj nebo rasou, jež vyna­lez­la deo­do­rant před kolem. Tak jako kni­ha, i film jde z extré­mu do extré­mu. Těm, co čet­li kníž­ku to bude jen cukat kout­kem, pro­to­že ti vědí o co jde a co při­jde v příští minu­tě. A ti všich­ni ostat­ní, pokud je to jejich styl, se budou vel­mi dob­ře bavit.
    Debutující reži­sér Garth Jennings sice dodal do pří­bě­hu kap­ku roman­ce mezi Arthurem a Tricií (kupo­di­vu to není na ško­du) a co jsem si tak vši­ml, jed­nu novou posta­vu, ale jinak se drží před­lo­hy a sna­ží se z ní i scé­ná­ře (kte­rý mimo­cho­dem napsal před smr­tí sám Douglas Adams) vyždí­mat maxi­mum. Ač jsme se všich­ni nad vol­bou her­ců tvá­ři­li roz­pa­či­tě, byli zvo­le­ni na jed­nič­ku. Hlavně Freeman mě nadchnul. On je přes­ně tako­vý Arthur, jaké­ho jsem si vždyc­ky před­sta­vo­val. Sam Rockwell je otrav­ný a téměř se nedá snést na plát­ně... Ufff přes­ně jako Zaphod. V mini­ro­lič­kách se mih­nou i Bill Nighy (desig­nér pla­ne­ty Země – spe­ci­ál­ně fjor­dů) nebo John Malkovich (prá­vě ona nová posta­va, o níž jsem se zmi­ňo­val).
    Stopařův prů­vod­ce po Galaxii je pro mě více než pří­jem­ným pře­kva­pe­ním. Sálá z něj poho­da a radost s jakou byl vytvo­řen. Tvůrci měli kni­hu roz­hod­ně rádi a ač film není per­fekt­ní, je to kus prá­ce, za kte­rý se nemu­sí sty­dět.
    Tak lidič­ky... Nejspíše už tuší­te, jest­li bude Stopař vaše krev­ní sku­pi­na nebo ne. A pokud si odpo­ví­te na tuto otáz­ku, pak už nebu­de těž­ké vyde­du­ko­vat, zda se na něj vypra­vit i do kina.
    Dlouho jsem pře­mýš­lel nad závě­reč­ným hod­no­ce­ním... ale nako­nec... proč vlast­ně ne.