Photo © Angel Studios

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Rodinná kome­die Farma zví­řat (Animal Farm), inspi­ro­va­ná stej­no­jmen­nou kni­hou George Orwella, je ve svém ani­mo­va­ném hávu urče­na širo­ké­mu spek­tru divá­ků, nejen dět­ské­mu pub­li­ku. Režisér Andy Serkis původ­ní svě­tozná­mou záplet­ku moder­ni­zo­val při­dá­ním dro­nů a dra­hých auťá­ků, a váž­nou ale­go­rii o tota­lit­ním reži­mu mír­ně posu­nul v kri­ti­ku celé­ho sys­té­mu. Ačkoliv dílo v sou­čas­né době sklí­zí roz­po­ru­pl­né ohla­sy, dle mého názo­ru i přes to sto­jí za zhléd­nu­tí. Snímek vstou­pil do čes­kých kin dne 14. květ­na 2026.

Již třetí velká filmová adaptace

Odhlédneme-li od krát­kých sním­ků, tele­viz­ních dra­mat a diva­del­ních adap­ta­cí, kte­rých je nepře­ber­né množ­ství, pak Serkisova ver­ze je již tře­tí vel­kou fil­mo­vou adap­ta­cí Orwellova díla, kte­ré psal za dru­hé svě­to­vé vál­ky a kte­ré vyšlo roku 1945. Již v roce 1954 vznik­la prv­ní a nej­slav­něj­ší brit­ská ani­ma­ce o zví­ře­cí far­mě. Téměř o pade­sát let poz­dě­ji v roce 1999 vzni­kl hra­ný TV film, jenž kom­bi­nu­je živé her­ce a CGI ani­ma­ce. A v roce 2025 vznik­la po zhru­ba dese­ti­le­tém úsi­lí nová ver­ze, moder­ní ani­mo­va­ný CGI pro­jekt ve výraz­ně moder­ním hávu. U Serkise nejde jen o pře­vy­prá­vě­ní Orwellova pří­bě­hu, ale spí­še o aktu­a­li­za­ci témat pro sou­čas­né­ho divá­ka.  I přes men­ší či vět­ší odliš­nos­ti, myš­len­ka původ­ní­ho pří­bě­hu zůstá­vá u všech tří adap­ta­cí při­bliž­ně stej­ná.

Knižní předloha

Orwell ve své kni­ze for­mou ale­go­ric­ké baj­ky splé­tá pří­běh o uto­pic­ké vizi, revo­lu­ci a násled­né degra­da­ci původ­ně líbi­vých snů. Děj pojed­ná­vá o ang­lic­ké far­mě jmé­nem Panská, kte­ré vlád­ne neu­stá­le opi­lý a tyran­ský maji­tel – pan Jones. Na far­mě plné zví­řat žijí pra­sa­ta (komu­nis­tič­tí hla­vou­ni), ovce (nekri­tic­ké davy lidí), kůň Boxer (zapá­le­ný ide­a­lis­ta), psi (posluš­né repre­siv­ní slož­ky) a dal­ší zví­řát­ka, kte­rá se chtě­jí mít lépe, a pro­to při­šli s nápa­dem vlád­nout si sami. Jednoho dne se vzbou­ří pro­ti své­mu člo­vě­čí­mu maji­te­li. Převezmou vede­ní far­my a sepí­ší si záko­ny. Nyní jim nevlád­ne člo­věk, ale pra­se. Revoluce koneč­ně při­ná­ší dobu svo­bo­dy, rov­nos­ti a spra­ve­dl­nos­ti. Ze začát­ku jim tato idea fun­gu­je poměr­ně dob­ře, ale postup­ně si pra­sa­ta vez­mou moc pro sebe a vzni­ká oli­gar­chic­ká eli­ta, kte­rá vlád­ne ostat­ním. Přepisují původ­ní záko­ny, pijí alko­hol, spí v poste­lích a začnou se cho­vat podob­ně jako lidé. Ostatní zví­řa­ta nako­nec pra­cu­jí víc a mají se stej­ně, pokud ne hůř než dří­ve. Namísto oče­ká­va­né svo­bo­dy nastu­pu­je nový řád zalo­že­ný na mani­pu­la­ci, pro­pa­gan­dě a stra­chu. Třídní nerov­nost autor ilu­stru­je citá­tem „Všichni jsou si rov­ni, někte­ří rov­něj­ší“. Příběh tak varu­je před mani­pu­lá­to­ry, ide­o­lo­gií a jakou­ko­liv for­mou tota­lit­ní­ho reži­mu. Manipulace tu nepro­bí­há nási­lím hned od začát­ku, ale pozvol­na, skr­ze pro­pa­gan­du a strach. Orwellova ale­go­rie je nad­ča­so­vým varo­vá­ním – i dnes stá­le aktu­ál­ním – před zne­u­ži­tím moci a vzni­kem tota­lit­ních reži­mů. Revoluce sli­bu­je ráj na zemi, ale bez cha­rak­te­ru a odpo­věd­nos­ti se z ní snad­no sta­ne jen výmě­na jed­né vrch­nos­ti za dru­hou. Ve Farmě zví­řat autor uka­zu­je, jak tota­lit­ní zří­ze­ní vzni­ká a jaké lze vyu­žít nástro­je k mani­pu­la­ci s oby­va­tel­stvem.

Odlišnosti mezi verzemi

Klasická ani­mo­va­ná ver­ze (1954) je krat­ší­ho roz­sa­hu (72 min) a byla sku­teč­ně ruč­ně kres­le­ná. Jednotlivé obráz­ky malo­va­li ani­má­to­ři podob­ně jako star­ší Disneyho fil­my z téže doby. Působí jako pohád­ko­vá sty­li­za­ce, baj­ka o zra­dě ide­á­lů. Zvířata jsou zde roz­to­mi­lá, pří­běh je čitel­ný i pro děti a závě­rem je sil­né morál­ní pou­če­ní. Je zde vel­mi pří­mo­ča­ré roz­dě­le­ní dob­ra a zla na „dobrou revo­lu­ci“ a „zlou dik­ta­tu­ru“. Vytrácí se zde psy­cho­lo­gic­ká hloub­ka postav.

Hraný TV film (1999) má sto­páž 91 min a půso­bí jako poli­tic­ká ale­go­rie moci. Film je kom­bi­na­cí kulis, živých zví­řat, ani­ma­t­ro­nic­kých efek­tů a teh­dej­ší počí­ta­čo­vé ani­ma­ce (CGI) – podob­ně jako Jurský Park nebo Toy Story. Je rea­lis­tič­těj­ší, ale i tem­něj­ší, méně pohád­ko­vá a více poli­tic­ký než před­cho­zí ani­mo­va­ná ver­ze. Zdůrazňuje mecha­nismy moci a mani­pu­la­ce skr­ze postup­né pře­pi­so­vá­ní pra­vi­del.

Nejnovější Serkisova ver­ze (2025) o dél­ce 94 min je sty­li­zo­vá­na moder­ně­ji a okra­jo­vě vyu­ží­vá i sou­do­bé kuli­sy odpo­ví­da­jí­cí dneš­ní době, např. dro­ny, dis­ko­te­ko­vé osvět­le­ní, super­rych­lá auta apod. Grafika je vytvo­ře­na 3D počí­ta­čo­vou ani­ma­cí (CGI), digi­tál­ní­mi mode­ly postav a moder­ní ani­mač­ní tech­ni­kou, podob­ně jako Zootopia, Sing a podob­ně. Srovnáme-li prv­ní ani­mo­va­nou ver­zi (1954) s tou moder­ní (2025), je to podob­né, jako bychom porov­ná­va­li auto­mo­bil z 50. let s dneš­ním vozem – někdo milu­je vete­rá­ny, jiní oce­ní moder­ní vzhled a kom­fort. Přibyly nové posta­vič­ky, např. malé pra­sát­ko Štístko, kte­ré vystu­pu­je jako hlav­ní hrdi­na, a namís­to Kuliše je vymo­de­lo­vá­na žen­ská posta­va pra­sát­ka jmé­nem Kuliška. Animák se neza­o­bí­rá tolik „stat­kem“, ale více celým „sys­té­mem“. Propagandu zob­ra­zu­je jako medi­ál­ní a digi­tál­ní nástroj a kon­t­ro­lu skr­ze jazyk, nara­tiv a strach. Totalita nemu­sí mít vždy stej­nou podo­bu ani stej­ná hes­la, ale mecha­nismy zůstá­va­jí. Tyto mecha­nismy mohou fun­go­vat v komu­nis­tic­kém stá­tě, ve fašis­tic­kém stá­tě, v dik­ta­tu­ře, ale i v demo­kra­tic­ké spo­leč­nos­ti. Proto ani­mák zdů­raz­ňu­je obec­něj­ší mecha­nismy mani­pu­la­ce, pro­pa­gan­dy a kon­cen­t­ra­ce moci, kte­ré lze roz­po­znat v růz­ných spo­le­čen­ských sys­té­mech.

Žánr

Žánrově jde o rodin­nou kome­dii, kte­rá je po gra­fic­ké strán­ce veli­ce vizu­ál­ně líbi­vá. Snímek je vyprá­věn jazy­kem sro­zu­mi­tel­ným i pro dět­ské­ho divá­ka, přes­to však může poba­vit nejen ty nejmen­ší, ale i star­ší divá­ky a samo­zřej­mě dospě­lé.

Plusy a mínusy

Problémem čás­ti kri­ti­ků a fanouš­ků Orwella je, že se na moder­ní adap­ta­ci díva­jí jako na adap­ta­ci slav­né lite­rár­ní kla­si­ky z hle­dis­ka věr­nos­ti před­lo­ze. Já se na sní­mek Andyho Serkise dívám pře­de­vším jako na fun­gu­jí­cí pří­běh pro dneš­ní­ho divá­ka a ptám se: „Funguje pří­běh a sdě­le­ní i pro dneš­ní­ho divá­ka?“ Serkisově adap­ta­ci bývá vytý­ká­no, že se v někte­rých ohle­dech odchy­lu­je od Orwellovy před­lo­hy – mě to nao­pak neva­dí. Domnívám se, že moder­ní inter­pre­ta­ce kla­sic­kých děl jsou žádou­cí. Každá doba potře­bu­je vlast­ní způ­sob sou­do­bé­ho vyprá­vě­ní. Nové adap­ta­ce dáva­jí nad­ča­so­vým arche­ty­pům nová jmé­na i sou­čas­nou podo­bu, díky čemuž tak zůstá­va­jí stá­le „živé“ a sro­zu­mi­tel­né dal­ším gene­ra­cím. Nejde pře­ci jen o Stalina a komu­nis­mus, ale nové vůd­ce a jiné for­my tota­li­ty. Snímek je dosta­teč­ně pří­stup­ný i dět­ské­mu divá­ko­vi, kte­ré­ho zaujme zejmé­na pove­de­né vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní, po gra­fic­ké strán­ce vyda­ře­né. Nevadí mi mís­ty lehce infan­til­ní humor (prd­nu­tí pra­se­te) a věřím, že děti jej spí­še oce­ní, zatím­co dospě­lí divá­ci bez obtí­ží pře­jdou. Postavičky jsou vět­ši­nou sym­pa­tic­ké a vizu­ál­ně při­taž­li­vé, s výjim­kou někte­rých zápor­ných postav. Oceňuji, že tvůr­ci zvo­li­li líbi­vou a pří­stup­nou sty­li­za­ci, kte­rá bude blíz­ká zejmé­na mlad­ším divá­kům. Osobně mi vyho­vu­je více než expre­siv­ní lout­ko­vá este­ti­ka zná­má napří­klad z Fimfára.

Verdikt

Farma zví­řat Andyho Serkise se mi líbí zejmé­na z toho důvo­du, že doká­zal kla­si­ku pře­nést do moder­ní­ho svě­ta a zpřístup­nit ji šir­ší veřej­nos­ti. Animák při­ná­ší nové a sou­čas­né pře­vy­prá­vě­ní slav­né nove­ly George Orwella jako vizu­ál­ně výraz­né podo­ben­ství o moci, korup­ci a zra­dě ide­á­lů. Režisér Andy Serkis pře­vá­dí kla­sic­kou baj­ku do dob­ro­druž­né­ho vyprá­vě­ní, kte­ré kom­bi­nu­je sati­ru, humor i zne­po­ko­ji­vě aktu­ál­ní spo­le­čen­ský pře­sah. Ve své adap­ta­ci neu­si­lu­je o doslov­né pře­vy­prá­vě­ní Orwellovy před­lo­hy, ale o její pře­ne­se­ní do sou­čas­né­ho moder­ní­ho svě­ta. Vedle témat revo­lu­ce a tota­lit­ní moci zdů­raz­ňu­je také mani­pu­la­ci veřej­né­ho míně­ní, křeh­kost demo­kra­cie a nalé­ha­vou potře­bu brá­nit prav­du před těmi, kdo ji chtě­jí ovlád­nout. Farma zví­řat tak oslo­vu­je nejen mlad­ší pub­li­kum jako sil­ný ani­mo­va­ný pří­běh, ale záro­veň nabí­zí dospě­lým divá­kům nalé­ha­vou a sou­čas­nou spo­le­čen­skou výpo­věď. Proto dávám krás­ných 75 %.

Osobnost George Orwella

George Orwell (1903 – 1950), vlast­ním jmé­nem Eric Arthur Blair, se naro­dil v Motihari v Indii v rodi­ně kolo­ni­ál­ní­ho úřed­ní­ka, v typic­ké ang­lic­ké „middle-class“. Vyrůstal v Anglii v Oxfordshiru, kde ply­ne také říč­ka Orwell, pod­le níž si Blair zvo­lil svůj pseu­do­nym. Vystudoval sou­kro­mou střed­ní ško­lu (pro­ti nim poslé­ze veli­ce bro­jil) a pres­tiž­ní Eton. Poté do svých 25 let slou­žil v Indické impe­ri­ál­ní poli­cii v Barmě (poz­dě­ji v kni­ze Barmské dny). V roce 1927 se vra­cí do Anglie a začí­ná se živit jako novi­nář a ese­jis­ta. Nějakou dobu žije také jako tulák v těch nej­chud­ších vrst­vách v Paříži a Londýně (zpra­co­vá­no v kni­ze Na dně v Paříži a Londýně). Intenzivní poli­tic­ké a soci­ál­ní vře­ní, kte­ré smý­ká Evropou, ho vta­hu­je a tak se stá­vá Georgem Orwellem, váš­ni­vým soci­a­lis­tou, odpůr­cem fašis­mu a zastán­cem rov­nos­ti.

A také spi­so­va­te­lem – v 30. létech napsal jak něko­lik romá­nů – Farářova dce­ra, Bože chraň aspi­dis­t­ru, Nadechnout se, tak „non-fiction“ – např. Cesta k wigan­ské­mu molu. Není divu, že se zapo­ju­je jako dob­ro­vol­ník do špa­něl­ské občan­ské vál­ky, kde boju­je v legi­ích POUM – špa­něl­ské­ho soci­a­lis­tic­ké­ho hnu­tí. O svých zážit­cích píše v kni­ze Hold Katalánsku. V době dru­hé svě­to­vé vál­ky byl již napros­to pev­ně pře­svěd­čen, že stá­va­jí­cí kapi­ta­lis­tic­ký sys­tém nemá šan­ci na pře­ži­tí. To se odrá­že­lo zejmé­na v jeho novi­nář­ské a ese­jis­tic­ké tvor­bě (Úpadek ang­lic­ké vraž­dy, V bři­še velry­by, pojed­ná­va­jí­cí zejmé­na o jiném veli­ce zají­ma­vém auto­ro­vi, Henrym Millerovi a jeho kon­tro­verz­ní kni­ze Obratník raka, atd.). Orwellovy ese­je se týka­jí nejen poli­ti­ky, lite­ra­tu­ry či kul­tu­ry obec­ně, ale komen­tu­jí život své doby v celé jeho pes­t­ros­ti. Všeobecně je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­lep­ších ang­lic­kých ese­jis­tů vůbec. Kompletní sbír­ka esejů vyšla ang­lic­ky ve čtyřech svaz­cích Sebrané ese­je, novi­no­vé člán­ky a kore­spon­den­ce.

Války se neú­čast­ní kvů­li vlek­lé tuber­ku­lóze, ale spo­lu­pra­cu­je s BBC (v kni­ze The War Commentaries), také pil­ně při­spí­vá do před­ních ang­lic­kých novin a časo­pi­sů (Tribune, Observer), prá­vě v lis­tu Tribune měl vyhra­ze­ný slou­pek s názvem: „As I ple­a­se“ (Jak mně se líbí). De fac­to těs­ně před svou smr­tí (umí­rá v Londýně) píše dvě svá nej­zná­měj­ší díla: Farmu zví­řat a 1984. Obě tyto kni­hy jsou kri­ti­kou tota­lit­ních sys­té­mů.