Supergirl aneb Důstojný závan 90kové atmosféry

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Když jsem byla dítě, moje pla­ne­ta Krypton byla zni­če­na…“

Kara Zor – El

Jakou ces­tou se vydal seri­ál věno­va­ný Supermanově sestřen­ce?

Superman a Batman jsou prav­dě­po­dob­ně nej­čas­tě­ji zpra­co­vá­va­ný­mi komik­so­vý­mi posta­va­mi. A teh­dy, když je náho­dou jed­no­ho nebo dru­hé­ho naha­ně­če padou­chů pří­liš, při­chá­zí ke slo­vu tu syn, tu věr­ný pomocník…nebo sestřen­ka.

Superdívka tu už kdy­si byla, ale cel­kem nic moc nena­bíd­la. Bylo to v dobách, kdy chláp­ka s eskem na hru­di bylo tro­chu moc a dám­ská vari­an­ta byla jen noše­ním zom­bí­ků do Nekropolis. Je ale mož­né v tako­vém roze­sta­ve­ní při­jít s něčím, co se chyt­ne samo o sobě?

Ano, je…ale musí­te mít dob­ré nača­so­vá­ní

90. léta a Střední Evropa

90. léta pat­ři­la v naší tele­vi­zi záso­bě seri­á­lů, kte­ré se sta­ly kul­tem prak­tic­ky bez ohle­du na jejich objek­tiv­ní kva­li­tu. Nebyly to roz­hod­ně zázra­ky. Byla to totál­ní béč­ka. Ale byla to čis­tá béč­ka, kte­rá vyš­ší ambi­ce nemě­la a na nic si nehrá­la. Do téhle gene­ra­ce pat­ří pojmy jako Odpadlík, Vražedné pobře­ží, Brutální Nikita, Pevnost Boyard…a Superman. Respektive, abychom byli věr­ni názvům, tak Lois & Clarke: The New Adventures of Superman.

Od té doby se Muž z oce­li na pod­stat­nou dobu odml­čel, jako­by se vydal někam do hlu­bin vesmí­ru vyří­dit něco neod­klad­né­ho.

Pak při­šla novo­do­bá posed­lost stin­nou strán­kou hrdi­nů, kte­rá si vyhrá­la s Temným rytí­řem a pak uči­ni­la i z Muže z oce­li něco mezi hrdin­skou akcí a exis­tenč­ním dra­ma­tem. Ano, ten pří­stup fun­go­val, ale už je ho tu taky mož­ná tro­chu moc.

Když vám pod čer­ve­ným pláš­těm zasví­tí slun­ce a pro­blesk­nou dlou­hé vla­sy…

A prá­vě do této chví­le se tre­fi­la Supergirl v podá­ní Melissy Benoist, kte­rá popr­vé od seri­á­lo­vé­ho dospě­lé­ho Kal-Ela pro­zá­ři­la National City kla­sic­kým mod­rým tri­ko­tem a čer­ve­ným erbem.

Ne, ten seri­ál na to nejde nijak zvlášť nově. Servíruje teen akci, teen pří­stup a roze­sta­vu­je všech­ny kla­sic­ké figur­ky – sil­ně prak­tic­ké­ho věd­ce, medi­ál­ní fir­mu, něko­lik přá­tel zna­lých totož­nos­ti Supergirl a dosta­tek nevy­slo­ve­ných tajem­ství spo­lu s fun­gu­jí­cím zdro­jem padou­chů. A ten­to kla­sic­ký kon­cept pro­vá­dí prá­vě v duchu star­ších seri­á­lo­vých kous­ků, kte­ré byly béč­kem, ale svě­do­mi­tě pro­ve­de­ným a dob­ře odve­de­ným béč­kem, kte­ré nic nepřed­stí­ra­lo a netvá­ři­lo se, že chce roz­lousk­nout něja­ký závaž­ný pro­blém.

Supergirl navíc roz­ši­řu­je uni­ver­zum o pří­buz­né z Kryptonu, dal­ší vesmír­né rasy a vyhý­bá se také čás­teč­ně skrý­vá­ní totož­nos­ti, tak­že základ­ní tým důvěr­ní­ků zna­lých ochrán­ky­ně měs­ta se utvá­ří už během prv­ních epi­zod. Samozřejmě něja­ké ty skrý­vač­ky zůstá­va­jí, ale série si zatím ušet­ři­la skrý­vač­ky pře­hrá­va­jí­cí do trap­nos­ti.

Superman sám je pří­to­men jako sym­bol a náznak v poza­dí, kte­rý občas dodá odva­hy, na kon­ci dílu svou sestřen­ku pochvá­lí a je tak leh­kým ochran­ným ele­men­tem, u kte­ré­ho si divák může říkat, co asi pod­nik­ne příš­tě a jest­li bude jeho akti­vi­ta zna­tel­něj­ší.

Celkově si ovšem jeho pří­buzná vysta­čí sama. Nábojů na záplet­ky má ješ­tě dost, tak snad udr­ží pří­jem­nou atmo­sfé­ru a ten správ­ný pocti­vě béč­ko­vý dri­ve, kte­rý je roz­hod­ně vítán.