Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Střípky - Další „oběť“ co šla i na HBO max

Střípky - Další „oběť“ co šla i na HBO max

Stripky
Stripky
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Dvojice poli­cis­tů Joe Deacon (Denzel Washington) a Jim Baxter (Rami Malek) se pokou­ší dopad­nout séri­o­vé­ho vra­ha, kte­rý v roce 1990 řádí v Los Angeles. Hlavním pode­zře­lým je poté podiv­ný muž jmé­nem Albert Sparma (Jared Leto)...

John Lee Hancock je reži­sé­rem a sce­náris­tou, kte­rý se čím dál tím více stal tako­vou rutin­ní jis­to­tou. Stojí za sním­ky jako Zrození šam­pi­ó­na (nej­lep­ší film v jeho kari­é­ře), Zachraňte pana Bankse nebo Zakladatel. Hancockovy fil­my při­tom nejsou vylo­že­ně špat­né, vět­ši­nou jsou ovšem v jis­té for­mě sáz­kou na jis­to­tu, kte­ré jsou vět­ši­nou nato­če­né rutin­ně bez něja­ké­ho vět­ší­ho důra­zu na jed­not­li­vé aspek­ty. Hancock se ovšem nadá­le ují­má zají­ma­vě zně­jí­cích pro­jek­tů, což pla­tí i o jeho novin­ce The Little Things AKA Střípky. Kriminálka, kte­rá se ode­hrá­vá v roce 1990 a duo poli­cis­tů v něm pát­rá po séri­o­vém vra­ho­vi, při­čemž mají i dost mož­ná pří­liš oči­vid­né­ho hlav­ní­ho pode­zře­lé­ho. V hlav­ních rolích Denzel Washington, Rami Malek a Jared Leto a Hancock sto­jí i za scé­ná­řem. Je tu ovšem men­ší háček.

John Lee Hancock k této kri­mi­nál­ce totiž napsal scé­nář už v roce 1993. Scénář teh­dy napsal pro Stevena Spielberga, kte­rý ovšem námět odmí­tl s tím, že mu při­jde pří­liš tem­ný. Kolem režie se násled­ně mota­li také Clint Eastwood, Warren Beatty nebo Danny DeVito, žád­ný z nich se ovšem rea­li­za­ce scé­ná­ře nako­nec necho­pil. Hancock se tak nako­nec roz­ho­dl film rea­li­zo­vat sám a dočkal se až v tom­to dese­ti­le­tí, při­čemž ovšem scé­nář Hancock od roku 1993 vůbec nepo­změ­nil. Zasazení fil­mu do říj­na 1990 tak není úmy­sl­né a násle­dek to má tako­vý, že samot­ný scé­nář půso­bí více­mé­ně zasta­ra­le, při­čemž se to dá brát v dob­rém i ve zlém. Na jed­nu stra­nu jsou totiž Střípky vlast­ně fajn retrem, kde hra­je dobo­vá muzi­ka, kuli­sy při­po­mí­na­jí počá­tek 90. let a kri­mi­nál­ní vyšet­řo­vá­ní pro­bí­há jako v roce 1990. Na dru­hou stra­nu ovšem nao­pak samot­ná pří­bě­ho­vá strán­ka půso­bí lehce zasta­ra­le a poten­ci­ál téhle kri­mi­nál­ky tak lehce při­za­bí­jí.

Hancock má ale­spoň v ruce tři výbor­né her­ce, kte­ří se dáv­no můžou pochlu­bit Oscarem- Denzel Washington je super, Rami Malek je super a Jared Leto koneč­ně hra­je psy­cho­pa­ta, kte­rý není tolik crin­ge jako jeho Joker ze Sebevražedného oddí­lu. Mezi Washingtonovým Deaconem a Malekovým Baxterem navíc fun­gu­jí paralely- Washingtonův Deacon byl dří­ve detek­ti­vem, kte­ré­mu se kvů­li vyšet­řo­vá­ní těch­to vražd roz­padlo man­žel­ství a utr­pěl infarkt a tudíž se pro něj pří­pad stá­vá osob­ním a trpí vylo­že­nou obse­sí, při­čemž se mu i zje­vu­jí obě­ti vražd. Malekův Baxter je na dru­hou stra­nu rela­tiv­ně mla­dý detek­tiv, kte­ré­mu řádě­ní séri­o­vé­ho vra­ha začí­ná pře­růs­tat přes hla­vu a stej­ně jako Deacon se poma­lu dostá­vá ve své pro­fe­si na roz­ces­tí. Deacon tak Baxtera vní­má jako mlad­ší ver­ze sebe sama, kte­ré chce zabrá­nit v tom, aby Baxter skon­čil jako on. Mezi těmi­to dvě­ma poli­cis­ty tak vzni­ká part­ner­ství, kte­ré zpo­čát­ku pra­me­ní z pros­té vzá­jem­né úcty, časem si ale oba chtě­jí spí­še pomoct. Baxter chce Deacona zba­vit obse­se ohled­ně toho­to stá­le nevy­ře­še­né­ho pří­pa­du, Deacon zase nechce, aby Baxter skon­čil jako on. Chce vra­ha dopad­nout za kaž­dou cenu, na úkor toho ale nechce aby to zni­či­lo Baxtera. I díky sil­ným výko­nům Washingtona a Maleka tenhle jejich vztah více­mé­ně fun­gu­je, jen zamr­zí, že v samot­ném souč­tu chy­bí něja­ký vět­ší roz­voj jejich vzta­hu. Jsou tu též momen­ty, kdy stej­ně jako Malek začí­ná upřed­nost­ňo­vat vyšet­řo­vá­ní před man­žel­kou a dět­mi a Deacon na návštěvě vidí, že má Baxter šťast­nou rodi­nu, záro­veň si ale uvě­do­mu­je, že o ní může snad­no při­jít. Budování jejich vzta­hu a para­lel šlo ale urči­tě pro­dat víc.

Jared Leto opět sází na své meto­dic­ké herec­tví a do role podi­ví­na Alberta Sparmy se doslo­va pono­řil. Právě i Letův výkon fun­gu­je v tom ohle­du, jak divák vní­má Sparmu a jak je jako poten­ci­o­nál­ní vraž­dí­cí psy­cho­pat oči­vid­ný až moc. Sparma jako by si uží­val pozor­nost detek­ti­vů a doslo­va si s nimi hra­je. Už Letovou vizá­ží, vyja­d­řo­vá­ním a pro­vo­ko­vá­ním detek­ti­vů si Albert Sparma doslo­va říká o to, že je sku­teč­ně hlav­ní pode­zře­lý. Jenomže při­tom všem pořád v divá­ko­vi hra­je to pře­mýš­le­ní nad tím, že je pře­ce jen mož­ná oči­vid­ný až pří­liš. Sparma tak po celou dobu může fun­go­vat jako člo­věk, kte­rý si jen uží­vá svo­jí chví­li pozor­nos­ti a záro­veň může sku­teč­ně v očích divá­ka fun­go­vat jako viník. Právě v tomhle ohle­du ale samot­ný Hancockův scé­nář tak tro­chu zapo­mí­ná na to, aby byli stra­ny vyrov­na­né a aby doslo­va fun­go­va­li obě verze- Že Sparma může sku­teč­ně být pou­ze popi­cho­va­čem, ale záro­veň sku­teč­ně vra­hem.

Hancockův samot­ný scé­nář by mož­ná více zau­jal prá­vě v 90. letech, aktu­ál­ně totiž trpí tak tro­chu tím, že nemá zase tak čím pře­kva­pit a že bohu­žel krá­čí v zave­de­ných vodách. To vše tedy až do závě­ru, kte­rý by divák nej­spíš sku­teč­ně nevy­mys­lel. Háček je ovšem v tom, že Hancock celou dobu před­sta­vu­je pří­běh, kte­rý by měl skon­čit ide­ál­ně poin­tou, kte­rá odha­lí vra­ha a séri­o­vé vraž­dě­ní lidí ukon­čí. Jenže pak se v závě­ru uká­že, že Hancock vlast­ně točil film o něčem úpl­ně jiném. Netočil tak úpl­ně film o vyšet­řo­vá­ní séri­o­vé­ho vra­ha, točil film o vyrov­ná­ní se s minu­los­tí a na obse­si Deacona vrhá zce­la nový pohled. Je to sku­teč­ně neče­ka­né a je to ten finál­ní tah na bran­ku, kte­rý uká­že, že Hancockova novin­ka má sku­teč­ně něco pře­sa­ho­vé­ho a v jis­té míře revo­luč­ní­ho. Jenomže ces­ta k tomu samot­né­mu závě­ru je tro­chu pro­táh­nu­tá a pře­de­vším se defi­ni­tiv­ně uká­že, že si Hancock s divá­kem hrál tak tro­chu neši­kov­ně. Což to samot­né kouz­lo neče­ka­né­ho závě­ru tak tak tro­chu zabí­jí.

Srovnávání se Sedm jinak oprav­du nechápu- Střípky jsou totiž nato­če­né zce­la jiným pří­stu­pem, s jiným pří­stu­pem k posta­vám, vizu­ál­ní­mu vyprá­vě­ní a s divá­kem si hra­jí úpl­ně odliš­ným způ­so­bem. Stejně tak kon­fron­ta­ce dvou gene­rač­ně odliš­ných poli­cis­tů fun­gu­je na zce­la odliš­ném prin­ci­pu a i atmo­sfé­ra je zce­la odliš­ná. Člověk, kte­rý čeká Sedm 2 bude pros­tě zkla­mán. Žádnému fil­mu se nikdy pořád­ně od pre­mi­é­ry Sedm téhle pec­ce Davida Finchera nepo­da­ři­lo při­blí­žit a Střípky k ní mají oprav­du dale­ko.

Hancock je ovšem mini­mál­ně v pří­pa­dě Střípků mno­hem lep­ší reži­sér než si pamatuju- Jeho vede­ní her­ců, tem­pa a napě­tí je v pří­pa­dě Střípků doce­la fajn a navíc si spo­leč­ně s kame­ra­ma­nem Johnem Schwartzmanem pohlí­da­li vizu­ál­ní strán­ku. Střípky při­tom všem dob­ře pra­cu­ji s osvět­le­ním, růz­ný­mi barev­ný­mi kom­po­zi­ce­mi a samot­ná expo­zi­ce mno­ha zábě­rů je v zása­dě fakt dob­rá.

A pak je to kapá­nek složitější- Miluju hud­bu Thomase Newmana. Když ale soun­d­track Thomase Newmana není úpl­ně svě­to­bor­ný, je něco pros­tě špat­ně. Jeho hud­ba se k thrille­ro­vé atmo­sfé­ře úpl­ně neho­dí a po dlou­hý době nemám moti­va­ci si Newmanův soun­d­track pus­tit sám o sobě. V rám­ci stři­hu je poté pozo­ru­hod­ný moment, kdy se téměř 10 minut vede scé­na výsle­chu s Letovým Sparmem a gra­da­ci toho­hle výsle­chu napros­to zka­zí střih Roberta Frazena, kte­rý na sebe nahá­zí tři zábě­ry za sebou a totál­ně ničí jejich rov­no­váhu. Celé to při­tom půso­bí jako střih, kte­rý by zka­zil stu­dent stři­hu na střed­ní ško­le. Nepůsobí to ale jako úpl­ná prá­ce pro­fí­ka, kte­rý má za sebou něko­lik celo­ve­čer­ních fil­mů. Jinak je ale střih v zása­dě v pořád­ku a musí se chví­le­mi oce­nit, že na sebe zábě­ry nava­zu­jí fakt půso­bi­vě, pře­de­vším když dochá­zí k dia­lo­go­vé kon­ver­za­ci dvou postav.

Je to v zása­dě oukey podí­va­ná, kte­rá ale oče­ká­vá­ní nedo­sáh­la. K neče­ka­né­mu finá­le totiž vede tak tro­chu nevděč­ná ces­ta, kte­rá se muže opřít o tři úžas­né her­ce, záro­veň ale o tak tro­chu neši­kov­né dra­ma­tur­gic­ké vede­ní, nevy­u­ži­té pod­tex­ty a v zása­dě o pří­liš zasta­ra­lý scé­nář. Hancock má mož­ná popr­vé za dlou­hou dobu nakro­če­no k tomu, aby se z něho stál víc než pou­hý rutin­ní reži­sér, samot­né Střípky se ale mezi paměti­hod­né sním­ky roz­hod­ně neza­řa­dí. A vlast­ně vel­mi prav­dě­po­dob­ně brzy zmi­zí ze širo­ké­ho pově­do­mí............

Trailer:

80 %

Photo © HBO Max


Podívejte se na hodnocení Střípky na Kinoboxu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,82442 s | počet dotazů: 266 | paměť: 71848 KB. | 28.02.2024 - 06:23:47