Ostrov – Ewan McGregor a Scarlett Johansson si zachraňují svůj kloní život

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Dva klony (báječný Ewan McGregor a sladká Scarlett Johannson) utíkají z chovné stanice, kde si bohatí a mocní světa roku 2019 uskladňují své „životní pojistky“. Přitom se dostávají do nesnází, zdárně je překonají, jejich přátelství přeroste v lásku a vše dobře dopadne. Za doprovodu bombastických výbuchů, suchých hlášek a patetických výjevů. Jde v novém filmu Michaela Baye o něco víc? Ani ne. Přesto…

Režiséra Skály, Armaggedonu, Pearl Harboru by se zřejmě nikdo neodvážil obvinit, že je intelektuál. On se však pokusil to všem posměváčkům natřít a ukázat, co v něm je – ne příliš úspěšně. Natočil sci-fi, která se upoceně pokouší být filozofická, ale nejde to. Na začátku se seznamujeme s hlavními hrdiny v obřím komplexu pro přeživší, Zemi totiž postihla blíže neuřčená katastrofa, díky níž je planeta zamořena, až na jediné místo – vysněný Ráj, jímž má být titulní Ostrov. Tam se dostanou ti šťastní, kteří vyhrají v loterii. Jenomže, jak zjistí zvídavý Lincoln 3-Echo, něco je shnilého v téhle dokonalé komunitě, a třeba to odhalit rychle, protože platonická kamarádka Jordan dnes vyhrála.

Objeví strašlivé tajemství a pak následuje zběsilý úprk, vyčerpávající vysvětlení situace, které není až tak trapné jen díky skvělému Stevu Buscemimu, další utíkaní a tak dále až k happyendu. Nemožným marketingovým selháním při propagaci se stalo, že synopsi i „velké překvapení“ zná každý divák ještě před úvodními titulky. Další chybou je, že film neví, čím by chtěl být. Na jedné straně úžasní herci (díky nim tohle dílko skutečně stojí se zaťatými zuby za skouknutí), pokus o poselství, smrtelně vážné odkazy na holocaust a na straně druhé klasické prvky Bayových spektáklů, které hlavně nejsou ničím novým (i hrdinská hudba je pouhou variací na soundtrack žánrově dokonalé Skály).

Takže resumé: film nepovedený až k hlouposti, ale vracím se k tomu „přesto“ z prvního odstavce – přes všechny výtky tu uvedené, i další, které mě napadaly během sledování Ostrova a nezbylo na ně místo, jsem se, stydím se přiznat, dost dobře BAVILA. Na tom mají zásluhu zmiňovaní herci, několik zapamatování hodných výroků ve chvílích, kdy to režisér nabere až tak vážně, a scéně boje mezi architektrem lodí (McGregor) a jeho klonem (opět McGregor). Kvůli tomu je ten překombinovaný maglajz hoden lístku do multiplexu.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře