Když se to vezme jako celek, nejoblíbenějším obdobím historie je pro Tima Burtona období viktoriánské. Špinavé střechy, stíny plížící se po dlážděných ulicích, mosty spojující nehostinné čtvrti Londýna, mlžný opar na předměstích, mrtvé kočky v zapadlých uličkách a pánové v cylindrech. Pokud v západní literatuře existuje dílo, které se nejvíce blíží Mistrovu vkusu, tak je to román Hrabě Monte Cristo, jenž hlavně na začátku filmu doslova bije do očí.
Tajemství zjevující se z hlubin minulosti, promlčené zločiny, návrat mstitele, malí tuláci, nespravedliví soudci, domovy pro duševně choré – není to snad zajímavý obraz doby, která začíná Napoleonem a končí Jackem Rozparovačem? Není to snad dobrý důvod přizvat Johnnyho Deppa, aby zazpíval odstavce psané černorudým inkoustem? „Přejete si, pane, oholit?“
Pánové si oholit přejí, čímž se laskavě propůjčují k vlastnímu ději. Návrat hrdiny bude - tajný, samotný hrdina - zlomený, stíny kolem - stahující se, náhodný společník - mladý a nivní, hlavní zlosyn - soudce (zároveň jediný, kdo pořádně nezpívá).
Depp se nemůže dočkat pomsty, Helena Bonham Carter se kolem něho podezřele vlní, Sacha Baron Cohen předvádí italský přízvuk a křičí „Bastardo!“, mladý naivní muž krouží po městě a zpívá zamilovaně „Džouhanááá!“, předmět jeho lásky smutně kouká z okna a rovněž zpívá. Jenomže tady veškerá podoba s Dumasem končí, neboť záhy divák zjišťuje, že hrdina nemá pevně daný plán. Výsledek závisí na obyčejné shodě okolností.
Bohužel Burton není známý tím, že píše scénáře pro vlastní filmy. Stačí mu vizualizace. V příběhu Sweeneyho Todda existují velmi zajímavé momenty, kterým se film příliš nevěnuje. Je velkou škodou, že na producenta a scénáristu Johna Logana nebylo tlačeno, aby ze zajímavé látky vyždímal více.
Perfektní začátek Johnnyho Deppa vyznívá ke konci do ztracena a nutí herce stále častěji nastavovat obličej světlu reflektorů a nechávat se postříkávat kečupem. Pročež kulisy viktoriánské Anglie ztrácejí pochmurný lesk, a nezbývá než čekat na konec. Ano, konec. Mimochodem je nevyřešenou záhadou, kam se poděl naivní mladý zpívající muž, který v jedné scéně odchází „zavolat taxi“ a už se neobjevuje.
Stejně je asi nejhezčím momentem filmu v parku sedící Helena Bonham Carter se svou novou Adamsovou rodinkou a zpívající o výletu k moři. Pestré barvy, sluneční světlo, Depp s nechápavým výrazem v očích, čisté ulice a žádné koláčky s lidskými prstíky. Pěkná kontrastní scéna.
Oddanost Timu Burtonu, obliba Johnnyho Deppa nebo estetická stránka díla? Co z toho převáží v očích diváka, nevím. Každopádně režisér dosáhl vytčeného cíle a stejný pocit uspokojení přeje rovněž nám.
Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street
Krimi / Muzikál / Thriller
USA / Velká Británie, 2007, 117 min
Režie: Tim Burton
Hrají: Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Alan Rickman, Timothy Spall, Sacha Baron Cohen, Jamie Campbell Bower, Laura Michelle Kelly, Jayne Wisener, Ed Sanders, Anthony Head, Peter Bowles
Nejnovější komentáře