Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Když se to vez­me jako celek, nej­ob­lí­be­něj­ším obdo­bím his­to­rie je pro Tima Burtona obdo­bí vik­to­ri­án­ské. Špinavé stře­chy, stí­ny plí­ží­cí se po dláž­dě­ných uli­cích, mos­ty spo­ju­jí­cí nehos­tin­né čtvr­ti Londýna, mlž­ný opar na před­měs­tích, mrt­vé koč­ky v zapad­lých ulič­kách a páno­vé v cylin­drech. Pokud v západ­ní lite­ra­tu­ře exis­tu­je dílo, kte­ré se nej­ví­ce blí­ží Mistrovu vku­su, tak je to román Hrabě Monte Cristo, jenž hlav­ně na začát­ku fil­mu doslo­va bije do očí.

Tajemství zje­vu­jí­cí se z hlu­bin minu­los­ti, pro­ml­če­né zlo­či­ny, návrat msti­te­le, malí tulá­ci, nespra­ved­li­ví soud­ci, domo­vy pro dušev­ně cho­ré – není to snad zají­ma­vý obraz doby, kte­rá začí­ná Napoleonem a kon­čí Jackem Rozparovačem? Není to snad dob­rý důvod při­zvat Johnnyho Deppa, aby zazpí­val odstav­ce psa­né čer­no­rudým inkous­tem? „Přejete si, pane, oho­lit?“

Pánové si oho­lit pře­jí, čímž se las­ka­vě pro­půj­ču­jí k vlast­ní­mu ději. Návrat hrdi­ny bude - taj­ný, samot­ný hrdi­na - zlo­me­ný, stí­ny kolem - sta­hu­jí­cí se, náhod­ný spo­leč­ník - mla­dý a niv­ní, hlav­ní zlo­syn - soud­ce (záro­veň jedi­ný, kdo pořád­ně nezpí­vá).

Depp se nemů­že dočkat pomsty, Helena Bonham Carter se kolem něho pode­zře­le vlní, Sacha Baron Cohen před­vá­dí ital­ský pří­zvuk a kři­čí „Bastardo!“, mla­dý naiv­ní muž krou­ží po měs­tě a zpí­vá zami­lo­va­ně „Džouhanááá!“, před­mět jeho lás­ky smut­ně kou­ká z okna a rov­něž zpí­vá. Jenomže tady veš­ke­rá podo­ba s Dumasem kon­čí, neboť záhy divák zjiš­ťu­je, že hrdi­na nemá pev­ně daný plán. Výsledek závi­sí na oby­čej­né sho­dě okol­nos­tí.

Bohužel Burton není zná­mý tím, že píše scé­ná­ře pro vlast­ní fil­my. Stačí mu vizu­a­li­za­ce. V pří­bě­hu Sweeneyho Todda exis­tu­jí vel­mi zají­ma­vé momen­ty, kte­rým se film pří­liš nevě­nu­je. Je vel­kou ško­dou, že na pro­du­cen­ta a scé­náris­tu Johna Logana neby­lo tla­če­no, aby ze zají­ma­vé lát­ky vyždí­mal více.

Perfektní začá­tek Johnnyho Deppa vyzní­vá ke kon­ci do ztra­ce­na a nutí her­ce stá­le čas­tě­ji nasta­vo­vat obli­čej svět­lu reflek­to­rů a nechá­vat se postří­ká­vat keču­pem.  Pročež kuli­sy vik­to­ri­án­ské Anglie ztrá­ce­jí pochmur­ný lesk, a nezbý­vá než čekat na konec. Ano, konec. Mimochodem je nevy­ře­še­nou záha­dou, kam se poděl naiv­ní mla­dý zpí­va­jí­cí muž, kte­rý v jed­né scé­ně odchá­zí „zavo­lat taxi“ a už se neob­je­vu­je.

Stejně je asi nej­hez­čím momen­tem fil­mu v par­ku sedí­cí Helena Bonham Carter se svou novou Adamsovou rodin­kou a zpí­va­jí­cí o výle­tu k moři. Pestré bar­vy, slu­neč­ní svět­lo, Depp s nechá­pa­vým výra­zem v očích, čis­té uli­ce a žád­né koláč­ky s lid­ský­mi prs­tí­ky. Pěkná kon­trast­ní scé­na.

Oddanost Timu Burtonu, obli­ba Johnnyho Deppa nebo este­tic­ká strán­ka díla? Co z toho pře­vá­ží v očích divá­ka, nevím. Každopádně reži­sér dosá­hl vytče­né­ho cíle a stej­ný pocit uspo­ko­je­ní pře­je rov­něž nám.

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Krimi / Muzikál / Thriller

USA / Velká Británie, 2007, 117 min

Režie: Tim Burton

Hrají: Johnny Depp, Helena Bonham Carter, Alan Rickman, Timothy Spall, Sacha Baron Cohen, Jamie Campbell Bower, Laura Michelle Kelly, Jayne Wisener, Ed Sanders, Anthony Head, Peter Bowles

---