Syberia 2

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Možná jste již čet­li moji „done­be­vy­chva­lu­jí­cí“ recen­zi na prv­ní díl skvě­lé adven­tu­ry Syberia. Druhý díl je sko­ro stej­ný...... To by ale bylo asi vel­mi stro­há recen­ze, tak­že radě­ji tro­chu zapře­mýš­lím a poku­sím se tu vylí­čit, co mě na hře zau­ja­lo a co niko­liv (to bude těž­ké).

Syberia 2 začí­ná tam, kde prv­ní díl skon­čil. Kate se roz­hod­la násle­do­vat geni­ál­ní­ho a dětin­ské­ho vyná­lez­ce Hanse Voralberga. Hrdinové ces­tu­jí vla­kem (kte­ří řídí skvě­le „stro­jo­vi­tý“ auto­mat Oskar), což sebou opět při­ná­ší obvyk­lé pro­blémy ne nepo­dob­né těm v „jed­nič­ce“, jako je tře­ba nata­že­ní vláč­ku, či vyře­še­ní růz­ných obs­truk­cí, jež pře­ká­ží v dal­ší ces­tě. Oproti prv­ní­mu dílu dozna­la dvoj­ka dějo­vě leh­čích změn, neboť je tro­chu akč­něj­ší (co se ovšem jen vyprá­vě­ní děje týče, žád­ná Lara Croft se neko­ná!) a má vět­ší spád. Mně osob­ně napří­klad dosta­la část, ve kte­ré se Kate s Hansem nachá­zí v kláš­te­ře a.....víc bych ale pro­zra­zo­vat neměl.

Grafika je sko­ro stej­ná jako minule....tedy vyni­ka­jí­cí! Autoři tro­chu zapra­co­va­li na tako­vých drob­nos­tech jako jsou tře­ba sto­py ve sně­hu či hez­ky pole­tu­jí­cí sníh. Je to pří­jem­né a mile to dotvá­ří atmo­sfé­ru hry. Když jsem u té atmosféry....hudba je také skvě­lé. V tom prv­ním díle špat­ná roz­hod­ně neby­la, ale při­šla mi lehce nevý­razná. Ani zde není roz­hod­ně nějak transpa­rent­ní, ale vždy - vět­ši­nou, když vyře­ší­te něja­ký zádrhel - se roze­z­ní hlav­ní motiv hry a....to je potom PARÁDA!

Herní sys­tém zůstal nezmě­něn, ostat­ně co také měnit na skvě­lé point and click adven­tu­ře. Kate tu ale při­by­la nová posta­vič­ka - Yuki, jaký­si kří­že­nec psa a tule­ně, což je - dle mého názo­ru - vel­mi, vel­mi roz­to­mi­lý bytost, kte­rá vám mnoh­dy doce­la pomů­že (ale někdy i při­dě­lá pro­blémy). Kate dále během hry potká i růz­né sta­ré zná­me (někte­ré osob­ně, o jiných tu bude jen let­má zmín­ka, či foto­gra­fie v novi­nách), ale také vše­li­ké nové posta­vy. Ne vždy se ovšem bude jed­nat o setká­ní pří­jem­ná....

Děj opět (pro změ­nu) skvě­lý, pod­le mého názo­ru ješ­tě mož­ná o chlou­pe­ček lep­ší než před­chá­ze­jí­cí hra. Je zde něko­lik momen­tů, kte­ré takří­ka­jíc berou za srd­ce (a slab­ší pova­hy u nich roní slzy), mně osob­ně veli­ca „dosta­la“ scé­na, ve kte­ré se Oskar obě­to­vá­vá pro záchra­nu Hanse či vzpo­mín­ko­vá pasáž, ve kte­ré se Kate dosta­ne opět do alp­ské­ho měs­teč­ka z prv­ní­ho dílu (nějak si nevzpo­me­nu na jméno...začína to na V) a setká se dokon­ce s Hansovým otcem... A ten závěr celé hry....darmo mlu­vit.

A jak­pak se to vlast­ně hra­je? Zkuste hádat, skvě­le!:-) (a to se sna­žím být i tro­chu kri­tic­ký!)

Hodnocení: 100%.