Do našich obývacích pokojů vtrhl na konci listopadu nový snímek uznávaného režiséra Martina Scorseseho The Irishman. Díky online službě Netflix máme tak možnost nahlédnout do vzpomínek zlodějíčka, mafiána, zabijáka a odboráře Franka Sheerana (Robert De Niro). Film je především jeho výpovědí o tom, jak se on sám vypracoval na výsluní, kdo mu v tom pomohl a především co se událo, když zmizel (a případně zemřel) Jamese Hoffa (Al Pacino), americký šéf odborů v 60. letech.
Film je natočen podle knižní předlohy (kterou jsem nečetl) spisovatele Charlese Brandta.
Irčan je směs opravdových vzpomínek, výpovědí a především spekulativních událostí toho, co se ve zmiňovaných letech stalo. Ale o tom později.
První věcí, na kterou reklama kolem Irčana láká je obsazení. To je vskutku fenomenální a dává vzpomenout skutečným filmovým gangsterským skvostům jako Godfather nebo Goodfellas. Určitě to bude tím, že většina herců aktuálního snímku v těchto filmech hrála. A když už se zmiňovalo obsazení hereckých hvězd a veteránů, tak se všude skloňovalo jejich digitální omlazování.
První věc, na kterou se divák zaměří je tak vizuální stránka filmu. Té se obecně nedá téměř nic vytknout, výprava je skvělá a navození pocitu, že jste v období kolem 60. let je opravdu parádní. Nakonec bylo celkem zajímavé, že jsem získal pocit, že kdyby film natočili černobílý, tak by to bylo ještě lepší (a takové pocity já mívám opravdu zřídka).
Ale tou nejzajímavější věcí na kterou všichni čekali, bylo to otloukané digitální omlazení. Povedlo se? Já vlastně ani nevím, asi jo. Jde o to, že prvních cca 20 minut nekoukáte na nic jiného. Efekt je velmi patrný, a to téměř u všech herců. Zvláštní bylo, že jsem po chvíli měl pocit, že omladili snad každého na plátně a připadalo mi to fakt divné. Na jednu stranu celkem povedená práce, ale i tak je vidět, že technologie ještě není tak daleko a ne na 100% byl efekt tak kvalitní. Občas se mi tyto „mladé“ obličeje a hlavně jejich výrazy vysloveně nelíbily. Po zhruba půl hodině si zvyknete (nebo se s tím prostě smíříte) a máte ještě hromadu času zjistit, o čem vlastně film je.
Irčan je poměrně lineární svým příběhem. Občas se koná výlet do minulosti v podobě vzpomínek, ale vše je to za účelem vysvětlení aktuálního dění. Měl jsem pocit, že to bylo taky kvůli samotným divákům. Protože málokdo (včetně mě) ví něco o období činnosti a „boje“ odborů v Americe 60. let 20. století. Spousta scén je tak trochu navíc, aby diváka poučili o situaci, aby měl i tu možnost seznámit se s postavami, které byly důležité. Film jich na vás vychrlí opravdu dost a první hodinu budete mít opravdu práci se zorientovat, kdo je kdo. A hlavně kdo je proti komu. V tomhle směru je klasické mafiánské „každý s každým“ a „všichni proti všem“. Frank Sheeran je tak nějak uprostřed a funguje jako tlumočník názorů mezi oběma stranami. Zpočátku obyčejný zloděj a podvodníček potkává Russella Bufalina (Joe Pesci) a ten ho uvede do velkého světa mafie a odborů. I díky němu se později dostává do vlivu samotného Jimmyho Hoffy. Dokonce se párkrát setká s bossem východního pobřeží USA, což byl Angelo Bruno (Harvey Keitel).
Od drobných zločinů přecházíme k vysoké hře, kde už jde o velké peníze hlavně o životy. Tady už má na vnímání děje i vliv (mojí) neznalosti předlohy a skutečných událostí. Spousta věcí je určitě čirá spekulace, spousta bude upravena pouze pro účely dramatizace, ale na výsledku to příliš nemění.
Všichni v téhle části filmu hrají přesně tak, jak bychom očekávali. De Niro - diplomat, věrný svým zásadám. Joe Pesci - tichá voda, šedá eminence, co v sobě dusí bestii a když je potřeba řekne to své „fuck you“. Al Pacino - charismatický vůdce, trochu maniak a velmi prudké povahy, který navíc neustoupí. Harvey Keitel bohužel prostor nedostal a jen díky herecké minulosti působil v roli kápa dostatečně věrně.
Já jsem měl nakonec s filmem tři problémy, které sráží hodnocení na konečnou hodnotu.
Tím prvním bylo digitální omlazování. Samotná technika je použita na tak dlouho, že není možnost si toho nevšimnout. Navíc to byl jeden z taháků, a ne vždy je ve filmu tento efekt tak dobrý, abych si ho nadále nevšímal. Takto omlazeno je tu spousta lidí, což mě nakonec nemile překvapilo. Bylo to dáno i dějem, jenž je rozprostřen do cca 20 let. Bohužel pro mě nejhorší byl právě začátek, kde měl působit De Niro asi jako třicátník. Na mě ale působil jako padesátník, co má udělanou drahou plastiku (protože „neumí stárnout“) a běhá po Filadelfii a střílí lidi do obličeje na počkání. U Pesciho mi efekt tolik nevadil, protože měl pořád stejný výraz ve tváři. U Al Pacina jsem tento efekt vnímal taky, ale zvykl jsem si rychleji. A navíc samotný Pacino je mistr gestikulace a monologů, což vám situaci zjevně ulehčí.
Druhý problém, který jsem vnímal je samotné téma. To je sice zpracováno nakonec poměrně dobře a smysluplně i pro laika, ale i tak si nemyslím, že by bylo až tak zajímavé, aby utáhlo celý film. Už jsme viděli spoustu jiných podobných filmů, které se věnovaly jiným menším a komornějším věcem a nakonec byly lepší. Je to kvůli atmosféře, kterou má film vyvolat. Zde se z mé strany nekonala téměř žádná zpětná vazba a děj mě opravdu nechytil tak, abych někde v průběhu filmu vyslovil (byť jen myšlenkou) WOW. Snad jediná scéna s dialogem ohledně ryby v autě byla pro mě nejlepší v tom, jak navodit tu správnou hutnou atmosféru.
A třetí problém souvisí tak trochu s předchozími. A tím je délka filmu. Irčan je opravdu tučný macek, který má věřte nebo ně 3,5 hodiny! A za ty tři hodiny máte spoustu možností všimnout si nedokonalých digitálních triků. Máte možnost všimnout si několika zbytečných scén. Kvůli délce a zvolenému tématu působí výsledek hodně utahaně. Žádná akce se nekoná, takže divák ani nemá tu možnost se něčím probrat. Od Scorseseho jsem čekal víc v podobě konspirace, zvratů ve scénáři, lepší atmosféru. Nic z toho jsem tu nedostal.
V konečném zúčtování je však Irčan poměrně vysoko. Jednak v něm nakonec není nic vysloveně špatně, ale také jako celek funguje. Třebaže je určen pro domácí podívanou na Netflixu, zde mohou mít diváci problém se délkou filmu. Já osobně bych si film podruhé jen jako TV zábavu nepustil. A věřím, že nebudu sám.
Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, což se dalo čekat. Občas to trochu kazí nedokonalé digitální úpravy.
Hrát ve filmu mladší herci, které by nalíčili starší v poslední fázi filmu, a kdyby se snímek zkrátil, bylo by to lepší. Sice by film možná působil víc jako TV film, ale asi by to splnilo účel lépe. Sázet na jedné straně na veterány, pak ale i na moderní technologie a věřit že to zachrání obří porce, to se pan Scorsese při vší úctě dost sekl. Kdybych ale viděl opravdovou řemeslnou práci s novými lidmi, v hutné atmosféře, v přijatelné délce cca 2 hodin, tak bych opět líbal Martinovi ruce. Však si vzpomeňte na jeho další snímky jako Goodfellas nebo Shutter Island.
Takhle mě to sice mrzí, protože Netflix opět ukázal, že má „koule“ i na velké projekty s hvězdami kina, ale maximum, co mohu udělit je 70%. Všechny další hodnocení filmu nad tuto hranici jsou podle mě nadsazeny buď nadšenci žánru, nebo lidmi ovlivněnými reputací režiséra a hereckých představitelů.
