Tony Jaa. Každý, kdo alespoň trošku fandí bojovým umění ve filmovém průmyslu musí děkovat, že se tento mladík objevil na scéně. Jet Li, Jackie Chan i další stálice už pomalu myslí na důchod a s obavami se očekávalo, kdy skutečně pověsí herectví na hřebík. Přece jen, ještě nedávno se zdálo, že není nikdo, kdo by je mohl nahradit. Ale nakonec se ukázalo, že tak zle nebude. Zčista jasna se do kin dostal titul Ong Bak a dokázal, že i v době, kdy se bez závěsných lan a kladek téměř neudělá krok, může vzniknout projekt, kde si lidé vystačí s tím, co nabízejí jejich fyzické dispozice.Ano, Ong Bak sice nenabídl promyšlený příběh ani úchvatné dialogy, ale protože bojové scény téměř vyrážely dech, klidně jsme absenci sevřenější dějové linky přehlédli. Tom Yum Goong se nevyhnul stejnému neduhu. Nad naivitou námětu se prostě musíte usmívat. Jde o jeden z těch případů, kdy zápletku vystihnete v několika slovech – Kham (Tony Jaa) se musí vydat zachránit své milované slůně, kterého unesli zločinci. Mohli bychom si říct, že podruhé už si mohli scénáristé dát záležet, protože tentokrát by přehlídka vynikajících akční sekvencí nemusela stačit. Jenže protagonisté zašli v tom, co předvádějí ještě o něco dál, a kdo si myslel, že Ong Bak je vrcholem toho, co lidské tělo zvládne, pak se hodně zmýlil. Já osobně si myslím, že někteří z těch, kteří se objevují v Tom Yum Goong snad nemají pud sebezáchovy. I laické oko diváka zachytí to, že z většiny soubojů si účastníci museli odnést pěkně velké modřiny a odřeniny a určitě se dost často vyskytla i nějaká zlomenina.
Risk je zisk. Alespoň tentokrát to platí. Viděl jsem mnoho akčních filmů, ale to, co se objevuje v tomto nemá obdoby. V některých momentech jsem nevěřícně zíral, co Tony Jaa a jeho kolegové zvládnou, a co jsou ochotni podstoupit, aby nabídli publiku co nejlepší podívanou. Kolena narážející do hlavy, údery do všech ostatních částí těl, pády, za kterých se vám bude svírat žaludek. Jen malý náznak toho, čeho se v Tom Yum Goong dočkáte.
Další věcí, která nadmíru potěší je, že se ke slovu dostanou různé bojové styly. Samozřejmě, thajský box, ale také capoeira, wrestling a nebo Wu-Shu. A je skutečnou lahůdkou sledovat jak se Tony Jaa střetne například s mladým nadějným hercem/kaskadérem Jonem Foo, který se od dětství věnuje Kung Fu a bojové akrobacii a v současné době je kaskadérem v týmu Jackieho Chana.
To, že příběh jako takový je tu jen proto, aby se „neřeklo“, už víme. Jenže máme tu ještě jednu nepříjemnost, která někdy skutečně znepříjemní sledování. Je to střih. Během akčních scén je velmi slušný, ale někdy (respektive dost často) na sebe nebojové momenty nenavazují a film bez jakékoliv logiky skáče z místa na místo, aniž byste tušili, co se vlastně děje. I kdy by tu nějaký povedenější děj byl, tak by ho stejně nepovedený střih znehodnotil.
Vlastně bych se nebál přirovnat Tom Yum Goong k počítačové hře. Začne v jednom levelu, kde hrdina vymlátí každého, koho může a pokračuje do dalšího a dalšího. Čas od času narazí na důstojného soupeře, se kterým stráví více času, a poté, co ho porazí opět postupuje. Nezní to nikterak lákavě, ale jak už jsem několikrát upozornil, tak choreografie soubojů je natolik výtečná, že nepovedené aspekty překousnete a budete doufat, že se co nevidět dočkáte další akce.
Nevyhnutelně se blížím k finálnímu verdiktu. Je téměř zbytečné vše nějak shrnovat, protože jestli jste četli předchozí řádky, tak asi tušíte, jaký bude. Přesto ho vynesu – filmové kvality, jako je chytlavý děj nebo střih jsou velmi sporné, ale díky tomu, že herecký ansábl disponuje neuvěřitelnými fyzickými schopnostmi, kterých využívá, se z Tom Yum Goong stává lahůdka pro každého, kdo neusne dokud si nepustí nějaký z klasických filmů s Bruce Leem v hlavní roli.
Nejnovější komentáře