Toy - Happy in the hollow (2019)

Brighton je fajn měs­to, kde pár­ty stří­dá osla­vu. Také odsud ale pochá­zí kape­la z tro­chu zvlášt­ním názvem Toy. Hoši z Brightonu už mají na kon­tě čty­ři alba a rov­něž spo­lu­prá­ci s Natashou Khan, čímž se dosta­li do šir­ší­ho pově­do­mí (aspoň tedy v mém pří­pa­dě).

Poslední deska (z led­na toho­to roku) je pova­žo­vá­na jako jejich nej­lep­ší počin. Posluchače vel­mi pozi­tiv­ně nala­dí už úvod­ní „Sequence One“, kte­rá mi tro­chu při­po­mě­la hud­bu, kte­rou hra­jí např. tako­ví Lower Dens. Hodně sil­ným momen­tem je pak pod­le mě i sklad­ba „Last Warmth of the Day“, ze kte­ré doslo­va cítí­te hře­ji­vost pod­ve­čer­ních let­ních paprs­ků (vel­mi vhod­né k posle­chu zejmé­na v této fázi roku). Takhle by šlo pokra­čo­vat dál. Album je plné vel­mi sil­ných skla­deb, kte­ré nenu­dí a doká­ží pře­kva­pit. Hudebně se jed­ná o dost zvlášt­ní smě­si­ci post-punku a krautroc­ku s psy­che­de­lic­kou omáč­kou. Rozhodně to nepů­so­bí prvo­plá­no­vě. Za mě je album „Happy in the hollow“ urči­tě vel­mi pří­jem­ným pře­kva­pe­ním toho­to hudeb­ní­ho roku.