Tracy chce být cool. Evie je cool. Tracy se skamarádí s Evie. Tracy to nezvládá, Evie se směje. „Bejt IN“ nemusí být zas taková sranda, jak to zvenčí vypadá.
Třináctku natočila Catherine Hardwicke jako režijní debut. Do té doby Production Designer dvou desítek filmů se střetává s dcerou svého přítele Nikki Reedovu a postupně skrz její vyprávění poznává dost ostrý svět dívčího dospívání. Nakonec za necelý týden sepíší na základě svých rozhovorů scénář.
Je to přirozený příběh, také hodně provokativní, protože konkrétně mluví o tématech, na které upozornilo jen několik sociologických studií nebo až šokující zprávy ve večerních zprávách. Filmy o dívčím dospívání většinou nejdou do hloubky, natož k ambicím tuhle životní etapu problematizovat. Každopádně existuje dívčí kultura charakterizovaná v těch negativních intencích módním diktátem, dívčími partami, žebříčky oblíbenosti, intrikánstvím a vyřazením z kolektivu, sebemrzačení, experimentováním s drogami a sexem, komplikovaným vztahem matky a dcery. Samozřejmě tohle není objev Ameriky, nový je fakt, že dnešní společnost považuje tetování, makeup, první zkušenosti s drogami a hypersexualitu u třináctiletých holek za normu. V Americe zvlášť, u nás už doháníme.
Objekt1.Tracy je všední holka, má svoje kamarády, zázemí nižší střední třídy, matku pracující doma jako kadeřnici a otce, který je klasickým americkým businessmanem. Věčně na cestách a s rodinou komunikuje skrz alimenty. Tracy je dobrá studentka, píše poesii a nově hledá vlastní životní cestu. Co je špatně? Nikdo jí nedoceňuje. Jediné co má v realitě kolem ní hodnotu, je sexuální objekt Evie. Tracy není v kurzu. A ona nechce na nic čekat.
Objekt2.Evie zrovna nezažívá rodinnou idylu. Žije se sestřenicí, která jí určitě matku nenahrazuje. Volnost využívá ke své nekontrolovatelné seberealizaci. Krade v módních buticích a žije nespoutaně, prozkoumává kouzla chlastu, objevuje drogy, co jich svět jen nabízí a nevázaný sex. Užívá si. Oblíká se vyzývavě, přesně v řádu trendů. Tohle z ní dělá školní elitářku s lookem modelky a snobským chováním.
Situace.Tracy je uchvácená Evie a touží být jako ona. Rychle se učí a zapadá. Spolu kradou, kouří a dealují trávu, opíjí se a sjíždí dostupné drogové recepty. Mluví sprostě, nechávají si dělat piercing a snaží se provokovat starší kluky. Chovají se arogantně a odmítají autoritu. Napovrch hrozně dospělí, uvnitř dobře rozjeté děti.
Film začíná v okamžiku, kdy už děj uhání naplno. Tracy s Evie pod parou počítačového čistícího spreje (mimochodem oblíbená droga amerických středoškoláků) zkoušejí pěstmi vlastní znecitlivělé obličeje. Brutální scéna končí povedeným hákem a hlavičkováním stolu. Nastane retrospektivní posun o čtyři měsíce zpět, na začátek vyprávění. Evie s Tracy od začátku celkem slušně manipuluje, naveze se k nim do domů a prahne po mateřské lásce ze strany matky Tracy - Mel. Naštěstí pro ní je Mel dost benevolentní prototyp matky a pro všechny kolem sebe dělá všechno co může.
Scénář se pouští do rozebírání bortícího spojení matky s dcerou, který je u teenagerů klasický. U Třináctky se ale pod tímhle teen rebelským povrchem skrývá objevování cool světa třináctiletou Tracy. To je tam, kde se začíná s účesem, topem a kalhoty po sto dolarech, které předtím ukradnete na ulici někomu z kabelky. Autenticitu jen dokresluje fakt, že i díky nízkému rozpočtu jsou to opravdu věci vytažené z šatníků hereček. Evan Rachel Woodové (Tracy) bylo během natáčení 14 let a Nikki Reedové (Evie) stále těch 13. U sexy oblékání to ale teprve opravdu začíná.
Tracy ten cool svět postupně přerůstá přes hlavu. Povrchní erotické hrátky jsou možná nad její síly a neshody s matkou dosahují agresivních mezí. Ve škole zanedbává co může, a taky Evie se někdy nechová tak, jak by se na nejlepší kamarádku slušelo. Vrací se domů pozdě večer, většinou slušně sjetá. Vyžaduje soukromí a důstojné zacházení, přesto hledí na matku skrz prsty a vyčítá jí její chyby a slabosti kdykoli může. Evie to hraje na všechny strany. Snaží se vycházet s Mel a dělat přítelkyni Tracy.
Jedním z lákadel Třináctky je skvělá Holy Hunter v roli Mel a přesvědčivé výkony Evan Rachel Wood a Nikki Reed. Zajímavým kořením jsou i menší role mladých rapperů, kteří jednoduše k tomu koloritu Los Angeles patří a má to svoje charisma.
Catherine Hardwicková s Elliotem Davisem zvolili pro film osobitý vizuální styl. Pro větší vtažení diváka do děje hodně pracují s ruční kameru. Opravdu studiové postupy jsou spíš výjimkou. Působí to nevtíravě, někdy dokumentárně, jindy se svojí dynamikou snaží být součástí těch rozmazaných drogových delirií. Horší kvalitu obrazu nahrazuje autentické a fotogenické prostředí předměstí a centra L.A. Očividný rozdíl hodnot, kde na jedné straně stojí rodinné domy s posekanými trávníky a na druhé nekonečné řady módních obchodů a reklam.
Rozpočet filmu 2 miliony znamenal pro film malý štáb a jeho přesuny mezi lokacemi někdy i hromadnou dopravou, Davisovo jízdy kamery na nákupním košíku nebo Jeep Hardwickové předělaný na kamerový vůz. Rozhodnutí pro ruční kameru bylo pro film zásadní, dostává tak puncu autenticity, získává rychlost, na kterou je dnešní svět nastavený. A s kterou pak mohl dál pracovat střih, kde některé scény ještě montuje do zběsilých variací. Obraz je charakteristický i změnou filtrů jako podtextem příběhu a emocí, nebo častými detaily na obličej a rychlým přezáběrováním.
Hardwicková spojuje obraz přímo s hudbou, kterou používala často i během natáčení. Není první, kdo sahá k mladým hudebníkům. Sázka na indie rock se jí ale bohatě vyplácí, soundtrack k Třináctce je opravdu úderná kompilace, kde najdeme dnes už profláklá jména.
Zvolená stylizace byla u Třináctky v rámci podobných filmů určitě novým tvarem. Na druhou stranu už to může diváka mást, stejně jako otevřený přístup k tématům a distanc od jejich hodnocení. Je to film plný trendu, ale sám se snaží nebýt trendy, spíš trochu experimentální. Samozřejmě také určitá explicitní kritika tu je, a to v té úrovni, kdy Tracy žije svůj malý život, následuje „in“ styl, který jí absolutně rozvrátí psychiku, vztahy a zdraví. Po jistých peripetiích se vrací k „zodpovědnému“ životu, ale ty události už nezmizí.
Interpretovat Třináctku můžeme také tak, že je přeci jenom příběhem založeném na životní události, kde tedy neexistuje jedna pravda. Zdrženlivě dokumentuje tanhle sexy hot lifestyle plný nadnesených póz a gest, drog, sexu, reklam, za nimiž se skrývají často existenciální, někdy i existenční problémy a spousty dalších nakousaných témat. Co je ale na filmu samozřejmě zásadní, je fakt, že ukazuje změnu společenské atmosféry, a že tyhle hodnoty přebírají věkem děti. Stejně jako Mel, tak i spousta lidí dnes tuhle novou realitu nevnímá, protože s ní neměli zkušenost. Jinak řečeno - ty čtrnáctileté holky na diskotékách taky nevylézají odněkud z undergroundu.
Něco na půl cesty mezi sociologickou sondou a moderně stylizovaným teenagerským drama. Naprosto trefně - efektně natočené. A taky jeden z těch případů, kdy je určitě lepší se tomu profilu filmu na csfd radeji vyhnout.
Naše hodnocení:
8
Vložil Michal Frýdl, 27. March 2009 - 3:05
Nejnovější komentáře