Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Nora (Ine Marie Wilmann), Andreas (Kim S. Falck-Jørgensen) a kapitán Kris (Mads Sjøgård Pettersen) se vrací do akce a musí sebou pořádně hodit! Probudil se totiž nový nebezpečný troll, na kterého ani sami stačit nebudou...
Norský filmař Roar Uthaug to díky filmové adaptaci videoherní série Tomb Raider s Aliciou Vikander v hlavní roli zkusil v Hollywoodu, následně se ovšem vrátil do domovského Norska. V roce 2022 konkrétně realizoval Trola, který skrze vycházení z norské mytologie nadělil vlastní variaci na monster filmy; se 103 miliony zhlédnutími (alespoň během prvních 28 dní – přesně takhle dlouho Netflix měří u svých filmů/seriálů sledovanost) je poté dodnes nejsledovanějším neanglicky mluveným filmem, který vznikl pro Netflix. Výsledkem tak nevyhnutelně muselo být pokračování, které po 3 letech také konkrétně přichází. Vrací se Uthaug i ústřední obsazení, diváci se ovšem u Netflixu stejně sejdou především titulnímu monstru. Tentokrát navíc v množném čísle, protože kampaň ve velkém sází právě na konfrontaci dvou obřích trolů. Netflix má i díky úspěchu prvního filmu nejspíše v rukávu hit, bude to ovšem stačit na dobrý film?
Pokračování nejen hollywoodských blockbusterů by z pravidla mělo být větší, to Trol 2 bez problému splňuje. Pokračování, které by se názvem klidně mohlo vydat ve stopách Vetřelců Jamese Camerona, rozšiřuje mytologii, navíc dochází k jakémusi odklonu od prvního filmu. Uthaug svojí rodné zemi opět skrze výpravu dělá krásnou reklamu, pořád navíc nepřichází o hravost, která spíše než moderní Monsterverse filmy evokuje ty starší, kdy byly tyto filmy spíše zábavné tím, jak moc byly chvílemi špatné. Mnohým tak nejspíše bude stačit, že Trol 2 nic extra nového nedodává. A je vlastně poměrně snadné divit se tomu, že se na tohle čekání muselo trvat 3 roky, protože minimálně po stránce scénáře nepůsobí, že potřebovalo tolik času.
Postavy jsou i tentokrát stereotypní, ty navrátivší se se v sequelu nedaří dvakrát rozvinout. Uthaug navíc ani tentokrát za pochodu nezakryje fakt, že nejspíše i tentokrát dostal o poznání méně peněz, než kolik by dostal například za režii nové předělávky King Konga. Výhrou je i tentokrát ideální poměr úcty k žánru a snadno nabízející se možnosti nebrat film příliš vážně. A to i přes fakt, že se občas řeší motivy jako je konfrontace magie a technologie či přesah pohádek. U prvního filmu se mohlo snadno zdát, že Uthaug dokáže dodat pár pokračování, protože má nápadů očividně dost. Po druhém Trolovi se dá snadno argumentovat, zda potenciál není tak trochu vyčerpán. I konfrontace dvou trolů totiž není zase tak strhující, jak se nejspíše mnohé snažila přesvědčit marketingová kampaň.
Pokračování sází na velkolepý chaos, ten samotný ovšem občas prostě nestačí. Nikdo od filmů jako Trol 2 neočekává oscarová sociální dramata, přeci jen to ovšem chvílemi působí, že Uthaug jednoduše dostal více peněz s jasným vzkazem, že si tentokrát může prakticky dělat vše, co mu větší rozpočet umožní. A výsledek dle toho vypadá – nepůsobí jako pokračování, jehož realizace by byla vedena těmi nejčistšími úmysly, a jednoduše takovým tím pocitem, že ještě existuje příběh, který je opravdu potřeba z tohoto světa vyprávět. Uthaug dodává film, který neuvěřitelně přeskakuje různé variace na rozmanité hollywoodské trháky, aby se pak dalo doufat, že to nějak bude ve výsledku fungovat. A ono to s přimhouřeným okem vlastně funguje, jen se těžce věří tomu, že na scénáři pracoval jen jeden scenárista – a navíc ten, který napsal již scénář k prvnímu dílu - Espen Aukan.
Film se chlubí titulem největší produkce v historii severských států; už v tomto ohledu je realizace Trola 2 v jistém ohledu sympatická. Je to pořád béčko, navíc ještě o level hloupější než minule. Poměrně oškliví digitální trolové tu jsou tentokrát hned dva, je navíc pravděpodobné, že na papíře jakékoliv pasáže s nimi mohly být hrozně zábavné a někdo mohl snadno věřit, že ve finální podobě budou stylové. A někde mezi převodem z papíru do audiovizuální podoby se občas stala chyba, která vede k tomu, že Trol 2 nikdy není tak působivý, jak by nejspíše chtěl být. Lidští herci dle očekávání nemají dvakrát co hrát, ty z jedniček a nul na sebe automaticky strhávají pozornost, pár nápadů ovšem neskryje fakt, že Trol 2 není tak zábavný film, jak by mnozí automaticky od filmu s monstry očekávali. A i přes větší rozpočet a s tím spojené měřítko je někdy v tomto ohledu až cudný. I tentokrát se lidské postavy honí za titulním monstrem a je to ještě o poznání méně zábavné než minule. Uthaug inspiraci ze zahraničí nezakryje, o to fascinující je sledovat, že při sledování nejednoho hollywoodského blockbusteru zapomněl na jednu věc, která všechny ty filmy, na které odkazuje a ze kterých vychází, spojuje – dokážou svými sekvencemi strhnout. To se Trolovi 2 nedaří ani s jedinou scénou.
Film se očividně neštítí odkazů, chybí mu přitom ovšem důležitá věc – nadhled. K reflexi žánru v tomto případě nedochází, spíše k až příliš ohrané sázce na jistotu, která má jediný primární účel – skončit na týden v TOP 10 a pak rychle upadnout v katalogu Netflixu. Je to smutné, ale zhruba na tohle už argumenty Netflixu sázejí od nepaměti. Režie Uthauga tentokrát působí o poznání méně hravě, celý děj je tak hloupoučký, že se musí ocenit, že je vůbec někdo schopný z toho udělat film, který trvá přes hodinu a půl. A stejně z toho bude jenom 10–15 jakž takž působivých minut, které nějaký šikula hodí do jednoho střihu, uploaduje je a člověku tak snadno ušetří práci s tím, aby se k těmto nejlepším momentům musel prosekat přes jalový zbytek. Na umístění na seznamu nejgeneričtějších blockbusterů roku to stačit bude, o to smutnější je, že tam bude právě zástupce z Evropy. Takových filmů tu opravdu nikdo neseká jako Baťa cvičky, a alespoň 15 minut slaví si nezaslouží jen tvůrci z Hollywoodu. O to smutnější je, že když si svých 15 minut ukradne právě evropský biják jako je Trol 2. Slušný, přesto do velké míry prázdný. Bude to i tentokrát hit, který zaručí Uthaugovi Trola 3? Ta pravděpodobnost existuje. Těžko jen říct, jak moc dobrá zpráva to vlastně bude.
Trol 2 sází na velkolepé vizuální efekty, dvě obří monstra a rozsáhlou severskou mytologii. Režisér Roar Uthaug opět točí norskou variaci na hollywoodské bijáky, ze které trčí občasná hravost a nadhled typický pro starší monster filmy. Přesto film zůstává především béčkovým projektem – lidské postavy jsou ještě prázdnější, děj je ještě jednodušší a působivých momentů je tentokrát v součtu méně. Velkolepý chaos a digitální efekty sice mohou přislíbit zábavu, ve finální podobě však Trol 2 nenaplňuje potenciál a zůstává spíše prázdným blockbusterem, který nejspíše neurazí, zároveň ovšem ani nenadchne. Od pokračování nejsledovanějšího neanglicky mluveného filmu Netflixu přeci jen člověk čeká trošku víc…
(4,91 z 5)