Until Dawn: adaptace hry pro PlayStation uvízla ve spirále smrti

Skupina mla­dých lidí boju­je o pře­ži­tí noci, zno­vu a zno­vu, ve fil­mu Until Dawn, novém horo­ru nato­če­ném pod­le video­hry pro PlayStation z roku 2015, kte­rý má ten­to víkend pre­mi­é­ru v Praze a kinech po celém svě­tě. Navzdory ino­va­tiv­ní pre­mi­se, solid­ní prá­ci s efek­ty a vyni­ka­jí­cím scé­nám hrů­zy od reži­sé­ra Davida F. Sandberga (Annabelle: Stvoření) se ten­to zvr­há­vá v nezvykle nud­nou sedač­ku, kte­rá prav­dě­po­dob­ně neu­spo­ko­jí fanouš­ky hry ani běž­né horo­ro­vé pub­li­kum.

V roli Clover, kte­rá se rok po tra­gic­kém zmi­ze­ní své sest­ry Melanie (Maia Mitchell) vydá­vá po sto­pách její­ho pří­te­le na výlet do zapad­lých lesů, se v Until Dawn před­sta­ví Ella Rubin. Spolu s ní se na ces­tu vydá­va­jí dlou­ho­le­tí přá­te­lé Max (Michael Cimino, kte­rý není pří­buz­ný s reži­sé­rem), Megan (Ji-young Yoo), Nina (Odessa A’zion) a Ninin nový pří­tel Abel (Belmont Cameli).

Na mís­tě, kde je Melaniina posled­ní zná­má foto­gra­fie, se set­ka­jí s děsi­vou obslu­hou ben­zi­no­vé pum­py, kte­rou hra­je Peter Stormare (kte­rý si ve hře také zahrál), a ta je varu­je před ces­tou do nebez­peč­né­ho údo­lí Glore. Samozřejmě pokra­ču­jí a před prud­kou bou­ří unik­nou zasta­ve­ním v opuš­tě­né cha­tě, kde je jed­no­ho po dru­hém hrů­zostraš­ně zabi­je šíle­ný zabi­ják v mas­ce roz­bi­té panen­ky.

Nebo jsou? To je šab­lo­no­vi­tá sesta­va vět­ši­ny sla­she­rů toho­to typu, saha­jí­cí až k původ­ní­mu Pátku tři­nác­té­ho, ale je to jen prv­ních pat­náct minut fil­mu Do úsvi­tu. Poté, co je posled­ní posta­va zabi­ta, se všich­ni náh­le „pro­bu­dí“, prá­vě když dora­zí do cha­ty, se vzpo­mín­ka­mi na to, jak byli pro­ná­sle­do­vá­ni a zabi­ti, nedo­tče­ný­mi a o něco hor­ší­mi.

„Je to jako v tom fil­mu,“ říká Max a prav­dě­po­dob­ně nará­ží na Šťastný den smr­ti, nebo mož­ná na Palm Springs, nebo dokon­ce na otce podob­ných věcí, Hromnice. Ale když si všim­nou změn ve svém oko­lí a příš­tě je pro­ná­sle­du­je a zabí­jí jiná, nad­při­ro­ze­něj­ší pří­tom­nost, zjis­tí, že to tak doo­prav­dy není. Ale vět­ši­nou.

Postavy nako­nec při­jdou na to, že musí pře­žít noc, a na zákla­dě před­cho­zích zápi­sů v kni­ze hos­tů cha­ty dosta­nou asi 13 šan­cí. A teo­re­tic­ky (pra­vi­dla nejsou nikdy úpl­ně jas­ná) musí pře­žít všich­ni - pokud pře­ži­je jen jeden nebo dva, ostat­ní už dal­ší šan­ci nedo­sta­nou a nako­nec se sta­nou sou­čás­tí toho­to horo­ro­vé­ho svě­ta.

Příběh původ­ní hry pro PS3 byl pří­mou adap­ta­cí obvyk­lých tro­pů sla­she­ro­vých fil­mů, ale dával hrá­čům mož­nost pře­vzít kon­t­ro­lu nad jed­not­li­vý­mi posta­va­mi a poku­sit se je při­mět, aby pře­ži­ly noc. Rozhodnutí, kte­rá za kaž­dou z nich uči­ní­te, urču­jí nejen pře­ži­tí dané posta­vy, ale mohou ovliv­nit i to, co se sta­ne s kaž­dou z ostat­ních.

Přenést ten­to mecha­nis­mus do fil­mo­vé podo­by není nic jed­no­du­ché­ho, ale scé­nář Until Dawn, jehož auto­ry jsou Gary Dauberman (Salem’s Lot) a Blair Butler (The Invitation), to dělá zají­ma­vým způ­so­bem. Postavám ve fil­mu jde nako­nec o co nej­lep­ší konec - o pře­ži­tí všech - a začnou zabí­jet samy sebe a rese­to­vat „hru“, aby zachrá­ni­ly své přá­te­le.

Bohužel prá­vě u této pre­mi­sy coko­li zají­ma­vé­ho ve fil­mu Until Dawn kon­čí. Čekáte, že tyto posta­vy budou lovit po sto­pách a vymýš­let něja­ký plán - kde­pak. Prostě jen pobí­ha­jí a nechá­va­jí se zabí­jet. A sedí a nechá­va­jí se zabí­jet. A i když jsou gore efek­ty prvotříd­ní, sle­du­je­me jen, jak jsou tyto posta­vy zabí­je­ny zno­vu a zno­vu, aniž by nás zají­ma­lo, zda pře­ži­jí, a ve scé­ná­ři není nic, co by tuto sérii úmr­tí pod­po­ři­lo.

Ve vět­ši­ně horo­rů je pat­řič­ný pocit hrů­zy ze smr­ti, kte­rý je ve fil­mu Do úsvi­tu nahra­zen nudou. Do tři­nác­té noci se posta­vy ješ­tě doha­du­jí, co mají dělat, a nako­nec ješ­tě napo­sle­dy pobí­ha­jí po tmě. Pokud je to mož­né, ten­to­krát nám na jejich pře­ži­tí zále­ží snad ješ­tě méně. Režisér Sandberg doká­že zin­sce­no­vat něko­lik půso­bi­vých horo­ro­vých scén, včet­ně jed­né vrchol­né, kte­rá si pohrá­vá s téma­tem v jeho Lights Out. Chybí mu však scé­nář, kte­rý by nás při­měl zají­mat se o to, zda tyto posta­vy pře­ži­jí, nebo zemřou.

Until Dawn je po Gran Turismu a Uncharted tře­tí diva­del­ní adap­ta­cí video­hry od PlayStation Productions; stu­dio má na kon­tě také tele­viz­ní adap­ta­ce The Last of Us a Twisted Metal. Navzdory solid­ní­mu zpra­co­vá­ní reži­sé­ra Sandberga půso­bí tato hra mno­hem méně vybrou­še­ně než tyto sna­hy a výsled­ný film odpo­ví­dá spí­še loň­ským The Strangers: Kapitola 1.

Úspěch fil­mů A Minecraft Movie a The Super Mario Bros. Movie nazna­ču­je, že na adap­ta­cích video­her se dá vydě­lat spous­ta kasov­ních zis­ků. Until Dawn nebu­de dal­ším mega­hi­tem, ale měl by vydě­lat sluš­né pení­ze ze své­ho roz­počtu 15 mili­o­nů dola­rů. Přesto by si člo­věk přál, aby si stu­dio dalo na své IP vět­ší pozor. Téměř pro všech­ny divá­ky je lep­ší alter­na­ti­vou zahrát si hru (nedáv­no vyda­nou v remaste­ro­va­né ver­zi pro PS5) popr­vé nebo po pat­nác­té, než se vydat do kina na tuto adap­ta­ci.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový