Hledá se Nemo

Studio Pixar při­chá­zí s dal­ším výbor­ným ani­mo­va­ným fil­mem, v němž oran­žo­vá rybič­ka se jmé­nem Marlin vyplou­vá do širé­ho oce­á­nu hle­dat do svě­ta oran­žo­vou jinou rybič­ku, své­ho syna Nema.

Marlin při­šel o svo­ji man­žel­ku (obřad tedy ve fil­mu nebyl…) a 400 dětí po úto­ku žra­lo­ka. Zůstal mu jenom Nemo a strach z okol­ní­ho oce­á­nu a z toho pra­me­ní­cí sta­rost­li­vost o své­ho jedi­né­ho potom­ka. Jednoho ošk­li­vé­ho dne ale Nema ulo­ví potápěč-zubař a odplu­je s ním do Sydney, do své ordi­na­ce. Utrápený Marlin pře­mů­že strach a vydá­vá se v jeho sto­pách. Ve fil­mu sle­du­je­me jak Marlina, tak osu­dy Nema.

A prá­vě v obráz­cích ze zub­ní ordi­na­ce se pro­po­ju­je lid­ský svět s rybím nej­ví­ce. Vidíme zde běž­né před­mě­ty a ryby v akvá­riu a peli­kán, co za nimi létá na návště­vu, dis­ku­tu­jí fun­do­va­ně o den­tis­tic­kých meto­dách. Asi by pod­le těch odbor­ných řečí doká­za­li pro­vést zubař­ský zákrok, jen kdy­by dosta­li vrtač­ku do ploutví.

Každý má šan­ci najít si své­ho kres­le­né­ho oblí­ben­ce. Když to nebu­de nikdo z akvá­ria, tak to bude někte­rý z tvo­rů žijí­cích v oce­á­nu. Marlina dopro­vá­zí po celou dobu ryb­ka Dory, kte­rá je pro svo­ji zapo­mnět­li­vost zdro­jem legra­ce. Kromě toho, že neu­stá­le zapo­mí­ná, že Marlin hle­dá své­ho syna, má na svě­do­mí pro mě neza­po­me­nu­tel­nou scé­nu, kdy mlu­ví velrybšti­nou, plej­tváčti­nou a dal­ší­mi velry­bí­mi dia­lek­ty. Milými vlož­ka­mi jsou hej­no rybi­ček, kte­ré dopro­vá­ze­jí svou řeč sesku­po­vá­ním se a tva­ro­vá­ním pod­le toho, co chtě­jí prá­vě sdě­lit, pelikán-sympaťák, co se sna­ží pomo­ci hrdi­no­vi Marlinovi, nebo par­ta želv, kte­ré se vyblb­nou ve VAP, čili výcho­do­aus­tral­ském prou­du. Pro mě jed­no­znač­nou jed­nič­kou je žra­lok Bruce, kte­rý slí­bil, že „ryba je kámoš, ne žrádlo“, a už tři týd­ny nepo­zřel ani kou­sek rybí­ho masa, i když, jak sami uvi­dí­te, jeho mysl se s tím ješ­tě úpl­ně nevy­rov­na­la..

Zlo zde před­sta­vu­jí nejen oby­čej­né moř­ské oblu­dy jako žra­lo­ci a med­ú­zy, pří­pad­ně kou­zel­ně při­blblí rac­ko­vé, ale hlav­ně neteř zuba­ře Darla. Ta je postra­chem všech rybi­ček v akvá­riu, pro­to­že se k nim cho­vá mír­ně řeče­no neu­cti­vě. Osud Káji mají všich­ni ješ­tě v živé pamě­ti… („Chudák Kája. Odešel na věč­nost por­ce­lá­no­vým expre­sem.“). Šéfem akvár­ka je Gill, kte­rý se podob­ně jako Nemo naro­dil v moři a pokou­ší se neu­stá­le z akvár­ka utí­kat (nebo upla­vá­vat, jak chce­te), aby moře zase spat­řil. Mimochodem, jeho plán opuš­tě­ní ordi­na­ce je oprav­du bri­lant­ní. Je nut­né ho rea­li­zo­vat rych­le, Darla má totiž dostat Nema k naro­ze­ni­nám…

A na závěr? Co je na závěr? Poslední scé­na roz­hod­ně nasa­zu­je fil­mu koru­nu, ale já nebu­du ani nazna­čo­vat. A taky: neod­chá­zej­te před skon­če­ním titul­ků. Nemůžete snad oče­ká­vat, že by Pixar nedal nic vtip­né­ho do závě­reč­ných titul­ků. Není to tak k potr­há­ní jako titul­ky u Příšerek s.r.o., ale rybič­ky si plu­jou vese­le i po skon­če­ní fil­mu.

Suma sumá­rum bych film zhod­no­til asi takhle: Jestli máte děti, dopo­ruč­te jim tenhle film a vyraž­te s nimi. Nebojte se, nudou neu­mře­te; budou tam momen­ty (a bude jich spous­ta), kdy se bude­te smát na celé kolo. Příběh je zamě­ře­ný pře­de­vším na děti, ale per­fekt­ní ani­ma­ci si uži­je kaž­dý. Jestli děti nemá­te, běž­te do kina taky. Hledá se Nemo je jako celek dob­rý film. Takže: Podívejte se, kdy a kde to dáva­jí, a kou­kej­te už vyra­zit. Nebo: „ Moj, moj, moj, moj, moj!!!“ 🙂

O filmu:

Oficiální web: Finding Nemo
Režie: Andrew Stanton a Lee Unkrich
V hlav­ních rolích: ryby, žel­vy, ryby a zubař

Rok: 2003