Útok v Salisbury

Photo © BBC

Čtyřdílný dra­ma­tic­ký mini­se­ri­ál “Útok v Salisbury” se bude urči­tě líbit všem pří­z­niv­cům pří­bě­hů nato­če­ných dle sku­teč­ných udá­los­tí. I ten­to sní­mek není výjim­kou! 

Tato mini­sé­rie je jakousi rekon­struk­cí udá­los­ti týka­jí­cí se kolem úto­ku ner­vo­vě para­ly­tic­kou lát­kou novi­čok, a to 4. břez­na 2018 na pře­běhlé­ho agen­ta GRU Sergeje Skripala a jeho dce­ry Julii, jež pro­ved­li dva pří­sluš­ní­ci rus­ké taj­né služ­by.

Útok v Salisbury svým doko­na­lým zpra­co­vá­ním půso­bí na divá­ky vel­mi reál­ně a po celou dobu pří­bě­hu je udr­žu­je ve vel­mi mra­zi­vé a tíži­vé atmo­sfé­ře, dává mož­nost nahléd­nout do živo­ta hlav­ních akté­rů, jež sami byli ať už přímý­mi svěd­ky nebo účast­ní­ky těch­to děsi­vých udá­los­tí.

Seznamujeme se s posta­vou detek­ti­va Nicka Bailyho, obě­ta­vé­ho otce dvou malých dcer, milu­jí­cí­ho man­že­la a svě­do­mi­té­ho pra­cov­ní­ka, kte­rý jako prv­ní zasa­ho­val na mís­tě činu, a jež se také jako prv­ní naka­zil tou­to para­ly­tic­kou lát­kou novi­čo­kem.

Sledujeme nejen jeho urput­ný boj o vlast­ní život v nemoc­ni­ci, ale i radi­kál­ní zásah do dopo­sud poklid­né­ho živo­ta celé jeho rodi­ny. Nechybí ani sil­né emo­ce man­žel­ky, kte­rá i přes neleh­kou situ­a­ci sto­jí stá­le při něm, je jemu a jejich dce­rám vel­kou opo­rou, a pev­ně dou­fá v něja­ký zázrak...

Další výraz­nou posta­vou je kraj­ská hygi­e­nič­ka Tracy Daskiewiczová, mat­ka od rodi­ny, kte­ré spad­ne do klí­na neleh­ký úkol. Vzhledem ke své vyso­ké funk­ci je vede­ním pově­ře­na koor­di­no­vat opat­ře­ní na ochra­nu veřej­né­ho zdra­ví a zame­zit dal­ší šíře­ní této smr­tí­cí lát­ky. Má před sebou vel­kou zod­po­věd­nost, pro­to­že eli­mi­no­vat všech­ny mož­ná rizi­ka se zdá sko­ro nemož­né.

Navíc jako milu­jí­cí mat­ka trpí stra­chem nejen o svou rodi­nu, ale i tím, že ji na úkor své prá­ce zane­dbá­vá a sta­ví tak na dru­hou kolej. Prioritou čís­lo jed­na je totiž zajiš­tě­ní bez­peč­nos­ti všech lidí žijí­cích v Salisbury.

Tato posta­va mi byla moc blíz­ká, neboť to byla žena doslo­va z masa a kos­tí, se vše­mi lid­ský­mi emo­ce­mi ale i svý­mi stra­chy, jež muse­li čas od času vypla­vat na povrch v podo­bě upřím­né­ho plá­če.

Nejsmutnější a nej­tragič­těj­ší posta­vou byla posta­va Dawn Sturgessové, býva­lé alko­ho­lič­ky a svo­bod­né mat­ky, mají­cí neu­stá­le exis­tenč­ní pro­blémy. Nyní se sna­ží žít nový život, aby moh­la usi­lo­vat o svě­ře­ní své dce­ry do výcho­vy. Prozatím se ji sna­ží maxi­mál­ně věno­vat při spo­leč­ných návště­vách, ale i zde je nazna­če­no, že občas bohu­žel selže i nej­lep­ší vůle.

Mě osob­ně děsil způ­sob její­ho živo­ta a osob­ně se ani nedi­vím, že se naka­zi­la novi­čo­kem, i když se jed­na­lo o sho­du nešťast­ných okol­nos­tí. Ne nadar­mo se říká, že jsme kaž­dý své­ho štěs­tí strůj­ce...

Tento dra­ma­tic­ký sní­mek zachy­cu­je 40tisícové poklid­né měs­to Salisbury v ang­lic­kém Wiltshiru v abso­lut­ní nejis­to­tě, zda se nesta­li ter­čem ro zsáh­lé­ho tero­ris­tic­ké­ho úto­ku, a hlav­ně poho­to­vé reak­ci jak zabrá­nit pří­pad­né dal­ší kon­ta­mi­na­ci. 

Naopak jsem vel­mi uví­ta­la, že se auto­ři doku­men­tu zamě­ři­li pře­váž­ně na emo­ce a poci­ty rodin jed­not­li­vých obě­tí a lidí, jež se se vel­kou měrou zaslou­ži­li o zajiš­tě­ní bez­peč­nos­ti vel­mi širo­ké veřej­nos­ti, a že do doku­men­tu nemí­cha­li poli­tic­ké poza­dí, jež ved­lo k samot­né­mu úto­ku. To si ostat­ně může­me dohle­dat sami na inter­ne­tu.

Za mě „Útok v Salisbury“ je vel­mi kva­lit­ně nato­če­ný a ood­vy­prá­vě­ný vel­mi sil­ný pří­běh, jež sto­jí roz­hod­ně za shléd­nu­tí.