Valiant Hearts: The Great War (2014)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Ve dnech, kdy si při­po­mí­ná­me sté výro­čí začát­ku prv­ní svě­to­vé války,konfliktu kte­rý navždy změ­nil „tvář Evropy“, při­chá­zí stu­dio Ubisoft s počí­ta­čo­vou hrou, kte­rá se v prá­vě zmi­ňo­va­né vál­ce ode­hrá­vá.

Valiant Hearts s podti­tul­kem The Great War spa­dá do žán­ru puzzle/adventure (čes­ky snad logic­ká adven­tu­ra). Her z prv­ní svě­to­vé vál­ky mno­ho není, aspoň já jsem jich tedy moc neza­zna­me­nal, pokud si tedy odpus­tím legen­dár­ní letec­ký simu­lá­tor Red Baron a jeho násle­dov­ní­ky. Představit si prv­ní svě­to­vou vál­ku na moni­to­ru ve sty­lu logic­ké adven­tu­ry tedy asi nebu­de nic snad­né­ho. Přesto se pod­le mého názo­ru lidem z Ubisoftu jejich dílo i přes men­ší muš­ky cel­kem poved­lo.

Jednou z deviz je i zají­ma­vý pří­běh, ten nás při­vá­dí na samý práh vál­ky, do čer­ven­ce 1914, kdy u St. Mihiel spo­ko­je­ně far­ma­ří Emil, jeho dce­ra Marie a její man­žel Karl. Problém spo­čí­vá v tom, že Karl je půvo­dem Němec a musí sta­tek opus­tit a násled­ně naru­ko­vat do němec­ké armá­dy. Krátce poté do záko­pů (ten­to­krá­te fran­couz­ských) odchá­zí i Emil a Marie zůstá­vá s malých chlap­cem doma sama...

Hra je v pod­sta­tě paci­fis­tic­ké­ho vyzně­ní. Válka tu není ado­ro­vá­na jako čest­ná a spra­ved­li­vá věc, ale jako odpor­ný prvek, kte­rý kazí mezi­lid­ské vzta­hy, ničí man­žel­ství se stej­ně odpu­di­vou účin­nos­tí jako okol­ní pří­ro­du. Jak asi tuší­te, Karl se s Emilem střet­ne, ale roz­hod­ně ne v roli zne­přá­te­le­ných jedin­ců, nao­pak. Hráč stří­da­vě hra­je za růz­né posta­vy. Kromě Karla a Emila se může vžít i do role bel­gic­ké ošet­řo­va­tel­ky Anny, či Freddieho z USA. I když jsou posta­vy z růz­ných zne­svá­ře­ných stran, tak nikdy nebo­ju­jí pří­mo pro­ti sobě, ale spí­še si navzá­jem v tom šíle­ném lid­ském marastru pomá­ha­jí.

Hra zají­ma­vě kom­bi­nu­je samot­né logic­ké hra­ní s ency­klo­pe­dic­kým prů­vod­cem prv­ní vál­ky na západ­ní fron­tě. Leckteré udá­los­ti a loka­li­ty kam hráč vir­tu­ál­ně zaví­tá jsou po stisk­nu­tí tla­čít­ka „tab“ dopl­ně­ny struč­ným výkla­dem s foto­gra­fií. To jen cel­ko­vý záži­tek umoc­ňu­je. K tomu, aby byl takřka doko­na­lý, je tu ale také něko­lik chyb. Předně hra je tak tro­chu na roz­hra­ní roz­to­mi­le vyprá­vě­né­ho kres­le­né­ho pří­bě­hu (napří­klad pomo­cí komik­so­vých bub­lin) a natu­ra­lis­tic­ké­ho podá­ní váleč­ných jatek. Take posta­va němec­ké­ho baro­na je až přespří­liš podiv­ně načrt­nu­na, snad jako kdy­by vypadla z kres­le­né­ho seri­á­lu pro tee­nage­ry.

Jinak je ale hra Valiant Hearts skvě­lým zážit­kem, ktrý ve svých mož­nos­tech doká­že pou­čit i pří­jem­ně poba­vit logic­ký­mi hříč­ka­mi, kte­ré nejsou nikterak obtíž­né, ale tro­chu „zapnout závi­ty“ je při nich samo­zřej­mě potře­ba. Sluší se dodat i cenu, kte­rá osci­lu­je oko­lo 14 euro, není to málo, odha­du­ji, že cel­ko­vá gameplay nepře­sáh­ne 5 hodin, nicmé­ně pokud hle­dá­te hru s - tro­cha klišé - pře­sa­hem, kte­rá ve vás bude ješ­tě něja­ký čas dozní­vat, tak tato vol­ba je sáz­ka na jis­to­tu.