Válka světů - Katastrofické sci-fi podle románu H. G. Wellse, avšak místo viktoriánské Anglie posazené do současných Spojených států.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Před dáv­ný­mi a dáv­ný­mi lety se vyspě­lé civi­li­za­ce z jiných pla­net při­pra­vo­va­ly na to, že až bude čas, tak vyple­ní pozem­skou civi­li­za­ci. Teď ten čas při­šel a obří stro­je (tri­po­dy), ukry­té po tisí­ci­le­tí pod povr­chem Země, začí­na­jí likvi­do­vat měs­ta po celém svě­tě.

Hlavním hrdi­nou fil­mu je oby­čej­ný, roz­ve­de­ný a nezod­po­věd­ný Američan Ray (Tom Cruise), kte­rý má zrov­na na hlí­dá­ní své děti - dospí­va­jí­cí­ho syna a mír­ně (vlast­ně hroz­ně) hys­te­ric­kou dce­ru. Z pohle­du této troj­ky celou kata­stro­fu sle­du­je­me.

Film je, bohu­žel, plný nelo­gič­nos­tí a fak­tic­kých chyb, kte­ré divák nemu­sí nijak slo­ži­tě hle­dat - jsou patr­né na prv­ní pohled. Válka svě­tů se v mno­hém podo­bá fil­mu Den nezá­vis­los­ti s tím roz­dí­lem, že Den nezá­vis­los­ti se sna­žil být vtip­ný, zatím­co Válka svě­tů se, bez špet­ky humo­ru, sna­ží zacho­vat napros­to váž­nou tvář a podo­bu sku­teč­né kata­stro­fy.

Když se Rayův syn v půl­ce fil­mu roz­ho­dl jít na jis­tou smrt, jen jsem si v duchu říkal: „Hlavně ať se na kon­ci fil­mu neob­je­ví živý a zdra­vý.“ Co mys­lí­te, že se sta­lo? Jo, přes­ně to a navíc bez jaké­ho­ko­liv vysvět­le­ní, jak se zachrá­nil. Závěr fil­mu je pros­tě tra­dič­ní ame­ric­ká limo­ná­da. Vůbec se tam spous­ta věcí sta­ne bez bliž­ší­ho vysvět­le­ní. Z těch stě­žej­ních je to pře­de­vším způ­sob, jakým pozemš­ťa­né nako­nec inva­zi odra­zí. Nezničitelní tri­po­di celou dobu bez jakých­ko­liv pro­blé­mů čelí pozem­ským zbra­ním vše­ho dru­hu, pak byl střih a bylo po nich. Zřejmě to nemě­lo být to pod­stat­né.

Naopak výbor­né byly maso­vé scé­ny, vyjá­d­ře­ní stra­chu oby­čej­ných lidí z nezná­mé­ho a nepře­mo­ži­tel­né­ho a totál­ní davo­vá hys­te­rie. Těchto scén tam bylo požeh­na­ně, kaž­dá tro­chu jiná, byly nato­če­ny vel­mi rea­lis­tic­ky a spo­lu s kame­rou bych to viděl jako nej­sil­něj­ší strán­ku celé­ho fil­mu.