X-Men: Poslední vzdor - první neúspěšný film

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Filmy X-Men a X2 pat­ří k vrcho­lům fil­mo­vých adap­ta­cí comic­sů, čemuž kro­mě vyni­ka­jí­cí­ho scé­ná­ře a obsa­ze­ní napo­mohl i zku­še­ný reži­sér Bryan Singer. Jenže ten­to chla­pík odmí­tl pra­co­vat na dílu tře­tím, pro­to­že se mu naskyt­la mož­nost dohlí­žet na natá­če­ní nových dob­ro­druž­ství své­ho dět­ské­ho hrdi­ny Supermana. Nemůžeme mu to vyčí­tat, ale na dru­hou stra­nu, já osob­ně mám roz­hod­ně X-Meny mno­hem radě­ji než zmí­ně­né­ho pána, kte­rý si mys­lí, že když si nasa­dí brý­le, nikdo nepo­zná, že se čas od času oblék­ne do čer­ve­né pláš­těn­ky a pro­há­ní se nad měs­tem.Singerovým nástup­cem se nako­nec stal Brett Ratner, kte­rý vyslal do kin napří­klad obě Křižovatky smr­ti nebo Červeného draka. Ovšem ani to, že má na kon­tě pár kva­lit­ních fil­mů neza­brá­ni­lo spe­ku­la­cím o tom, že nedo­ká­že vdech­nout závě­reč­né­mu pokra­čo­vá­ní tri­lo­gie potře­bou atmo­sfé­ru. Řekněme si to na rovi­nu, už jen to, že se jeho jmé­no obje­vi­lo v kolon­ce „reži­sér“ vyslou­ži­lo fil­mu u pár kri­ti­ků niž­ší hod­no­ce­ní před samot­ným zhléd­nu­tím. To už je ale na jejich svě­do­mí. Já tady slav­nost­ně pří­sa­hám, že můj finál­ní ver­dikt for­mo­va­lo jen to, jak mě samot­ný film bavil a jaké jsem měl poci­ty, když jsem ho sle­do­val na plát­ně kina.

A ty byly v drti­vé vět­ši­ně klad­né. Někteří lidé Rattnerovi vyčí­ta­jí, že ochu­dil psy­cho­lo­gic­ký vývoj postav na úkor akce. Svým způ­so­bem je prav­da, že už nevě­nu­je tolik pozor­nos­ti jed­not­li­vých cha­rak­te­rům, jako to bylo v minu­lých dílech. To ale roz­hod­ně nezna­me­ná, že se X-Men: Poslední vzdor zvr­há­vá v efek­tiv­ní, ale bez­du­chou akci. Původní fil­my měly dosta­tek času uká­zat, jak těž­ké je být sou­čás­tí men­ši­ny, a jak mutan­ti trpí útla­kem „nor­mál­ních“ lidí. Za to tře­tí díl si vytý­čil za cíl nejen před­sta­vit něko­lik obra­zo­vě dechbe­rou­cích scén, ale také se dát vět­ší pro­stor vzta­hům mezi jed­not­li­vý­mi posta­vy. V rám­ci objek­ti­vi­ty ale musím při­znat, že někte­ré cha­rak­te­ry by si roz­hod­ně zaslou­ži­ly mno­hem více pro­sto­ru. Například Colossus (Daniel Cudmore) nebo Angel (Ben Foster) by roz­hod­ně moh­ly dostat více minut ze sto­pá­že. Osobně bych se rád dočkal i toho, že se má oblí­be­ná Jubilee (Kea Wong) sta­ne důle­ži­těj­ší posta­vou, ale to už je mé sub­jek­tiv­ní přá­ní :).

Jenže pokud bychom trva­li na tom, aby kaž­dý ze zúčast­ně­ných měl dosta­tek času odha­lit své nit­ro, pak by se cel­ko­vá dél­ka fil­mu vyšpl­ha­la k neú­nos­ným výši­nám (i když já bych se klid­ně vydr­žel dívat i čty­ři hodi­ny). Nejvíce času je oče­ká­va­tel­ně věno­vá­no těm, kte­ří nás pro­vá­ze­jí celou sérií. Jistě vás ale pře­kva­pí, že scé­nář se neo­bá­vá bez okol­ků nechat zemřít cha­rak­te­ry, u kte­rých bys­te to roz­hod­ně neče­ka­li. Asi je vám jas­né, že vám nepro­zra­dím o kte­ré oso­by jde, ale věř­te, že se jis­tě bude­te divit.

Jelikož jde prav­dě­po­dob­ně o zakon­če­ní série (ale­spoň je to zatím ofi­ci­ál­ní sta­no­vis­ko), dalo se odhad­nout, že půjde o tri­ko­vě nej­mo­nu­men­tál­něj­ší díl. Je tomu sku­teč­ně tak. Některé akč­ní scé­ny jsou str­hu­jí­cí a bude vás u nich doza­jis­ta mra­zit v zádech. Díky tomu, ale mají někte­ří lidé pocit, že X-Men: Poslední vzdor se sou­stře­dí jen a jen na akci a nevě­nu­je dosta­tek pro­sto­ru ostat­ním aspek­tům, pře­de­vším pak dia­lo­gům. Nemám dojem, že by tomu bylo sku­teč­ně tak. Akce je sku­teč­ně více než v před­cho­zích dílech, ale scé­nář ochu­zen nebyl. Postavy sice už tak inten­ziv­ně neře­ší, že jsou mutan­ty, ale spí­še se sna­ží vypo­řá­dat s tím, že lidé jejich dary stá­le pova­žu­jí za něco nepři­ro­ze­né­ho.

Na tom je zalo­že­na i hlav­ní dějo­vá lin­ka. Byl obje­ven mutant, zva­ný Leech (Cameron Bright), kte­rý doká­že zvrá­tit muta­ci. Díky tomu se obje­ví tak­zva­ný „lék na muta­ci“. Jenže kaž­dý raci­o­nál­ně smýš­le­jí­cí člo­věk ví, že nejde o nemoc, ale o dar. Na tom se shod­nou pro­fe­sor Xavier (Patrick Stewart) i Magneto (Ian McKellen). Ovšem neshod­nou se na tom, jak nasta­lou situ­a­ci vyře­šit. Finální střet je tu, Bratrstvo ver­sus X-Meni a lidé. Výsledek roz­hod­ne o tom, zda budou Homo Sapiens žít s Homo Superior v míru nebo pro­puk­ne kon­flikt glo­bál­ních roz­mě­rů.

Obě frak­ce budou jak posí­le­ny o nové čle­ny, tak při­jdou o ty, kte­ré milu­jí. Na stra­nu Magneta se při­da­jí napří­klad Juggernaut (Vinnie Jones), Callisto (Dania Ramirez), Multiple Man (Eric Dane), Arclight (Omahyra), Psylocke (Mei Melançon) a pře­kva­pi­vě i Jean Grey (Famke Janssen), v níž se pro­bu­di­lo její tem­né já Phoenix, kte­ré se sna­žil pro­fe­sor Xavier držet dlou­há léta pod kon­t­ro­lou. Zásahový tým X-Menů bude posí­len o Colosuse nebo napří­klad Kitty Pride (Ellen Page) či Beasta (Kelsey Grammer).

Pokud nemá­te ale­spoň troš­ku pře­hled o comic­so­vé před­lo­ze, asi jste z výčtu postav troš­ku zma­te­ní, ale nemu­sí­te se obá­vat, že pokud nevlast­ní­te sbír­ku kres­le­ných seši­tů X-Men, bude­te v ději napros­to ztra­ce­ni. X-Men: Last Stand po vás hlub­ší­ho zna­lost Marvelovského uni­ver­sa nevy­ža­du­je, ale pokud jí máte, pak bude­te nad­še­ní, kolik oblí­be­ných cha­rak­te­rů se ve fil­mu obje­ví.

Velká pozor­nost je opět věno­vá­no Wolverinovi (Hugh Jackmann), ale také krás­né Storm (Halle Berry). Na scé­nu zno­vu vstou­pí i Iceman (Shawn Ashmore), Rogue (Anna Paquin) a Cyclops (James Marsden). Výše jsem si stě­žo­val na to, že někte­rým cha­rak­te­rům není věno­vá­no dosta­tek pro­sto­ru, ale když si nyní pro­hlí­žím výčet postav, tak musím při­znat, že s ohle­dem na jejich počet, by vlast­ně ani neby­lo mož­né, dát kaž­dé­mu tolik času, kolik by si zaslou­žil.

Závěrečný díl je urči­tě tím nej­mo­nu­men­tál­něj­ším. Některé momen­ty vás téměř sra­zí do kolen, a to díky skvě­le zvlád­nu­tým tri­kům a vyni­ka­jí­cí hud­bě. Jen u málo­kte­ré­ho fil­mu mívám onen nepo­psa­tel­ný pocit, kdy vám někte­ré vel­ko­le­pé scé­ny způ­so­bí, že téměř pře­sta­ne­te dýchat. A u X-Men: Poslední vzdor se mi to sta­lo dokon­ce něko­li­krát. Avšak nejen pro­to, že šlo o tech­nic­ky bri­lant­ně zvlád­nu­té sek­ven­ce, ale že také díky tomu, že jim nechy­běl emo­ci­o­nál­ní náboj – boj pro­ti těm, kte­ří stá­li na vaší stra­ně, smrt těch, kte­ří pro vás zna­me­na­jí vše. City tu hra­jí stej­ně důle­ži­tou roli jako vizu­ál­ní pou­ta­vost.

Brett Ratner není Bryan Singer a Bryan Singer není Brett Ratner. Každý z nich má svůj styl, jinou před­sta­vu. X-Men: Poslední vzdor se tak od původ­ních fil­mů troš­ku liší, ale ne nato­lik, aby byli fanouš­ci zkla­ma­ní. Nemůžeme si pře­ce stě­žo­vat na to, že už tu není tolik komor­ních scén, kde posta­vy řeší své pro­blémy. Vždyť závě­reč­ný díl by měl by měl být pod­le nepsa­ných pra­vi­del nej­vět­ší, nej­bom­bas­tič­těj­ší, nej­e­fek­tiv­něj­ší. A to je. Ač si to někte­ří mys­lí, Ratner se nevy­kaš­lal na psy­cho­lo­gii postav, jen jí nevě­no­val tolik času, kolik by jí asi věno­val Singer. Rozhodně na ní ale neza­po­mněl. Já osob­ně si mys­lím, že v Posledním vzdo­ru se obje­vu­je nej­ví­ce emo­cí z celé tri­lo­gie. Osobně jsem více než spo­ko­jen. Jediné, co by mi ješ­tě udě­la­lo radost, by bylo více času pro Jubilee, ale to už jsem říkal :).