xXx: Nová dimenze - recenze - Aneb parta černochů za rytmu hip hopu zachraňuje Ameriku.

Když začí­nal film, mys­lel sem si, že jsem v jiném sálu. Poklidné zábě­ry pří­ro­dy se pro­lí­na­ly s pobí­há­jí­cí­mi koň­mi. Ovšem asi po dvou minu­tách mě Tamahori ujis­til, že jeho film nebu­de o jejich svo­bo­dě. Nastává pře­pa­de­ní pod­zem­ní­ho ope­rač­ní­ho cen­t­ra NSA (Národní bez­peč­nos­tí agen­tu­ra), nezná­mí útoč­ní­cí mají tu nej­mo­der­něj­ší tech­no­lo­gii a niko­ho nene­chá­va­jí naži­vu. Agent Augustus Gibbons (Samuel L. Jackson) spo­leč­ně s par­ťá­kem Tobym Lee Shaversem (Michael Roof) uni­ka­jí a jedou pro nové­ho nástup­ce Xandera Cage.

Recenze naše­ho part­ne­ra:

„Jsem Darius Stone.
Darius Stone nee­xis­tu­je.
Tak kdo teda sem?
Jsi nový xXx.
xXx? To je jmé­no jak pro por­no­her­ce!“

Tím se stá­vá pro­fe­si­o­nál­ní ostře­lo­vač, spe­ci­a­lis­ta na výbuš­ni­ny a kdo ví co ješ­tě, Darius Stone (Ice Cube). Ten prá­vě sedí ve vojen­ském lapá­ku za napa­de­ní své­ho nad­ří­ze­né­ho. Gibbons ho naver­bu­je a tak Stone bez pro­blé­mů zdr­há z věz­ni­ce. Mezitím se v Bílém domě nepo­hod­nou pre­zi­dent Sandor (Peter Strauss) a minis­tr obra­ny George Deckert (Willem Dafoe). Hrozí nej­vět­ší stát­ní pře­vrat v ději­nách a pre­zi­dent je na sezna­mu nepo­třeb­ných. Nový xXx musí (opět) zachrá­nit situ­a­ci a nebu­de na to sám. Tentokrát se k němu při­dá i jeho býva­lá pří­tel­ky­ně Lola, kama­rád Zake spo­leč­ně s ban­dou čer­no­chů a nako­nec i samot­ný agent FBI.

Režisér Lee Tamahori, sto­jí­cí pod sním­ky Kdysi byli bojov­ní­ky, Na ostří nože či nej­no­věj­ší­ho, dva­cá­té­ho dílu o agen­tu Jamesi Bondovi, Dnes neu­mí­rej. Vcelku sluš­né fil­my, prv­ní dva osob­ně řadím do kva­lit­ní­ho nad­prů­mě­ru, zatím co z Dnes neu­mí­rej mám tro­chu roz­pa­či­té poci­ty. Nic nemě­ní na tom, že Tamahori točit akci oprav­du umí, což před­ve­dl prá­vě ve zmi­ňo­va­né bon­dov­ce. Ovšem to, co občas před­vá­dí v novém xXx, je tro­chu moc. Ale vez­mě­me to popo­řa­dě. Pokud budu mlu­vit o sou­bo­jích muže pro­ti muži, v našem pří­pa­dě muže pro­ti sku­pin­ce, nemůžu mít výtky. Vypadají efekt­ně a Ice Cube je při tom cool. Horší to je s akcí, při níž se stří­lí nebo něco vybuchu­je. Kamera a střih se sice sna­ží udě­lat z akce efekt­ní podí­va­nou, ale na vizu­ál­ní a kame­ro­vé orgie ála Bay nebo T. Scott může­te s pokli­dem zapo­me­nout.

Čím blí­že se film uchy­lu­je k závě­ru, tím je akce dra­věj­ší, drs­něj­ší a stu­pid­něj­ší. Nejde ani tak o typic­ká klišé, v nichž se na plát­ně kope, str­ká a stří­lí ban­da čer­no­chů s ban­dou bělo­chů, ale i tako­vé husar­ské kous­ky jako je útok tan­ku na sva­tostá­nek ame­ric­ké demo­kra­cie, samot­ný Kapitol. Také se nediv­te, když nara­zí­te na scé­nu, v níž s pokli­dem Darius uni­ká z leta­dlo­vé lodi plné vycvi­če­ných vojá­ků v opan­cé­řo­va­ném páso­va­ném voze a uhý­bá stře­lám z nepřá­tel­ské­ho tan­ku. To už jsem váž­ně uva­žo­val nad tím, zda si reži­sér během natá­če­ní neod­ska­ko­val šňup­nout laj­nu herá­ku.

Asi nejakč­něj­ší scé­nu z fil­mu rad­ši popi­so­vat nebu­du, můžu Vás však ujis­tit, že jsem při ní vybuchl smí­chy. Až uvi­dí­te, co náš hrdi­na pro­ve­de, aby se dostal z nadu­pa­né­ho auta do pre­zi­dent­ské­ho vla­ku... U stři­hu jsem si občas v duši utrousil poznám­ku „What the f*ck?!“, pro­to­že návaz­nost scén lec­kdy při­po­mí­na­la ama­tér­ská videa, stří­ha­ná ve win­dow­sov­ském Movie Makeru. Dialogy, kte­ré her­ci občas nechá­va­jí vyplout z úst, jsou rela­tiv­ně i vtip­né, ale ve vět­ši­ně pří­pa­dů plné nesku­teč­ných kra­vin a ohrom­né­ho množ­ství patri­o­tis­mu.

Trochu jsem měl oba­vy z toho, jak Ice Cube (sku­teč­ně se tak jme­nu­je!) nahra­dí cha­risma­tic­ké­ho Vina Diesela. Bohužel moje oba­vy se z čás­ti vypl­ni­ly. V akč­ních scé­nách doka­zu­je, že dávat pěs­ti mu nedě­lá pro­blém, ale když se nic nedě­je, zapa­dá do šedi­vé­ho prů­mě­ru a duo Jackson/Dafoe ho jas­ně vál­cu­je. Scott Speedman (agent FBI Kyle Steele) odvá­dí prů­měr­ný herec­ký výkon, kte­rý nijak nevy­bo­ču­je z prů­mě­ru. Michael Roof má při­řa­ze­nou roli “komi­ka”. Sunny Mabrey (Charlie) okouz­lu­je spí­še svý­mi vna­dy než herec­kým nadá­ním, a tak má v kaž­dém zábě­ru vel­ký výstřih či kor­zet, aby se měli páno­vé na co dívat. Dariusova pří­tel­ky­ně Lola (Nona Gaye) spo­leč­ně se Zakeam (Xzibit) už jsou jen tak do počtu.

I když z před­cho­zích odstav­ců vyplý­vá, že na fil­mu není nic dob­ré­ho, není to prav­da. Film nenu­dí, nemá žád­ná hlu­chá mís­ta, pří­jem­ně odsý­pá. Pokud při jeho sle­do­vá­ní odho­dí­te svůj mozek někam do ústran­ní, mož­ná se Vám bude i líbit.

Bohužel, pokra­čo­vá­ní sluš­né­ho prv­ní­ho dílu se nepo­ved­lo, je prav­da, že je akč­něj­ší, drs­něj­ší, šíle­něj­ší, ale také bohu­žel debil­něj­ší. Darius Stone není Xander Cage, Ice Cube není Vin Diesel a Lee Tamahori není Rob Cohen. Ale kde jin­de uvi­dí­te ame­ric­ké­ho pre­zi­den­ta, kte­rý vyska­ku­je z vla­ku jedou­cí­ho něco málo přes 350km/h

---