Zabiják – nejlepší film v historii Netflixu?

Režisér David Fincher beze­spo­ru pat­ří k mis­trům své­ho řemes­la. V r. 2020 popr­vé spo­jil svo­je síly s Netflixem a nato­čil sní­mek Mank. Pocta Hollywoodu 30. let 20. sto­le­tí však trpě­la nedu­hem, kte­rý dosud nedo­ká­zal ustát žád­ný reži­sér. Netflix dává tvůr­cům abso­lut­ní vol­nost, což ale neve­de k nej­lep­ším fil­mům. K těm evi­dent­ně vede pnu­tí mezi pro­du­cen­ty, stu­di­em a samot­ný­mi tvůr­ci. Jak tedy dopadlo Fincherovo dru­hé spo­je­ní se stre­a­mo­va­cím stu­di­em?

OBHAJOBA
K Fincherově obha­jo­bě se slu­ší podotknout, že jeho seri­á­lo­vá spo­lu­prá­ce s Netflixem dopadla na výbor­nou. Obě série Mindhunter si Filmfanatic vychut­nal a litu­je, že tře­tí řada s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí nikdy nevznik­ne. Show byla údaj­ně pří­liš dra­há a sle­do­va­nost nedo­ká­za­la obhá­jit nákla­dy na doko­na­lý retro kabát, bez kte­ré­ho si Mindhunter nelze před­sta­vit. Mezitím vypr­še­ly smlou­vy o vzá­jem­né spo­lu­prá­ci atd. Nicméně nikdy neří­kej nikdy.

REKLAMACE
Zabiják beze jmé­na v podá­ní Michaela Fassbendera popr­vé v kari­é­ře chy­bu­je. V Paříži nedo­ká­že zlik­vi­do­vat svůj cíl a jak se brzy dozví­dá­me, také v byz­ny­su nájem­ných vra­hů fun­gu­je rekla­ma­ce. Nikdo však nesto­jí o dru­hou šan­ci, tak­že tady se jde pří­mo po viní­ko­vi neú­spě­chu. A když už není doma, odská­kat to může jeho milá. Tím se roz­jíž­dí spi­rá­la pomsty a jakou lep­ší moti­va­ci, než tu osob­ní, si doká­že­te před­sta­vit?

MEDITACE
Zabiják má takřka dvě hodi­ny a hod­ně pozvol­né až medi­ta­tiv­ní tem­po. Přesto jsem byl pře­kva­pen, jak rych­le děj utí­ká. Divák se roz­hod­ně nenu­dí. Fincher totiž kaž­dou scé­nu brou­sí k doko­na­los­ti a jeho pře­mýš­li­vý zabi­ják tro­chu vystu­pu­je ze ška­tul­ky filo­zo­fu­jí­cích asa­si­nů. Pravda, je hod­ně pře­mýš­li­vý, ale niko­li do hloub­ky. Svým roz­jí­má­ním pou­ze klou­že po povrchu a při­po­mí­ná si postu­py, kte­ré ho udr­žu­jí při živo­tě. Osobně mě potě­ši­lo, že se z téhle bran­že nedě­lá filo­zo­fu­jí­cí pro­fe­se. Rozhodně tref­něj­ší je totiž prá­vě polo­ha dob­ře napro­gra­mo­va­né­ho stro­je bez emo­cí.

CESTA
K ústřed­ní posta­vě si však kvů­li absen­ci hloub­ky a emo­cí jen těž­ko najde­te ces­tu. O něja­kých vel­kých sym­pa­ti­ích také nemů­že být řeč, jen­že o to půso­bi­věj­ší je, jak se Fincherovi poda­ři­lo bez téhle iden­ti­fi­ka­ce udr­žet divá­ka u obra­zov­ky. Jednak je to díky vypi­lo­va­né for­mě a hned na dru­hém mís­tě díky tref­né kari­ka­tu­ře moder­ní­ho svě­ta, kde je vše k dis­po­zi­ci onli­ne s dodáv­kou až do domu.

Rozdělení do kapi­tol dává u Zabijáka jeden z nej­vět­ších smys­lů, jaký jsem kdy ve fil­mu viděl. Každá totiž má svůj jas­ný cíl a logic­ky před­zna­me­ná­vá tu násle­du­jí­cí. Nic pozér­ské­ho, jen dal­ší potvr­ze­ní doko­na­lé for­my. Jedním z jejích vrcho­lů je i rvač­ka na život a na smrt, kte­rá roz­hod­ně pat­ří k těm nej­lep­ším, jaké jsem za posled­ní roky viděl. Takže vyvěs­te vlaj­ky, já totiž nemám co vytknout. Netflixu se koneč­ně poda­ři­lo nato­čit skvě­lý film ve vlast­ní pro­duk­ci!

---