ZDENĚK TROŠKA: NEBUĎME STRAŠIDLEM SVÉMU OKOLÍ!

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Námět fil­mu Strašidla vyšel od pana Jiřího Kose, kte­rý není pro­fe­si­o­nál­ním auto­rem. Co se vám na jeho námě­tu zalí­bi­lo a co bylo při zpra­co­vá­vá­ní tex­tu do fil­mo­vé­ho scé­ná­ře nej­ob­tíž­něj­ší?

„Potěšil mě jeho „návrat“ k žán­ru fil­mů sedm­de­sá­tých let, jako byl Jak uto­pit dr. Mráčka nebo Dívka na koš­tě­ti, kte­ré byly a jsou stá­le u divá­ků oblí­be­né. To zna­me­ná vese­lo­hra ze sou­čas­nos­ti s pohád­ko­vým moti­vem. Pak Kos však toho napsal do scé­ná­ře tolik, že by to dalo na celý seri­ál, pro­to jsme muse­li vybrat jed­nu nos­nou linii a tu fil­mo­vě pře­vy­prá­vět. Právě samot­ný výběr co nechat a co ože­let bylo nej­těž­ší.“ 

Ve vašich fil­mech je již pra­vi­dlem, že i čer­ti, vod­ní­ci a podob­né bytos­ti nejsou tvo­ro­vé zlí, ale spí­še dob­ráč­tí, las­ka­ví a s lid­mi vychá­ze­jí  přá­tel­sky. Bude tomu jis­tě  i u Strašidel. Jak se bude hej­ka­lo­vi, čaro­děj­kám, vod­ní­ko­vi, víle a dal­ším žít v našem lid­ském svě­tě?

Za pomo­ci mla­dé­ho úřed­níč­ka z měst­ské­ho úřa­du, kte­rý při­jde do zpust­lé­ho a opuš­tě­né­ho zámeč­ku vyjed­nat s podiv­nou rodin­kou nájem­ní smlou­vu a zami­lu­je se na prv­ní pohled do půvab­né víly Jitřenky,  se tato nezvyk­lá rodin­ka zapo­ju­je do lid­ské spo­leč­nos­ti a jak se říká pra­cov­ní­ho pro­ce­su. A jak se s tím vyrov­na­jí dvě čaro­děj­ni­ce, hej­kal, jejich dvě nezbed­né dětič­ky, vod­ník a víla, na to se přijď­te pak podí­vat do kina.  

 V pří­bě­hu se pro­lí­ná reál­ný svět a svět pohád­ko­vé fan­ta­zie. Co je pro fil­mo­vá stra­ši­dla v tom našem, sku­teč­ném svě­tě nej­slo­ži­těj­ší?

„Seznámení se se svě­tem lidí, jeho záko­ny a oby­če­ji; něče­mu nero­zu­mě­la, nechá­pa­la, něco si vysvět­li­la po svém. Prostě tro­chu zma­tek na obou stra­nách, ale vždy úsměv­ný.“

 Bylo něja­ké stra­ši­dlo, kte­ré se vám do fil­mu už nevešlo, a musel jste ho tak­zva­ně ože­let?

„Jistě a ne jed­no. Nemáme tam čer­ty ani andě­ly, poled­ni­ce, kle­ká­ni­ce, divé ženy, smr­ťá­ka, trpas­lí­ky a jiné růz­né fuj­ta­j­blí­ky a noč­ní máto­hy; spo­ko­ji­li jsme se pro­ten­to­krát s čaro­děj­ni­ce­mi, ale nobles­ní­mi, hej­ka­lem, vod­ní­kem, vílou a upí­rem.“

Které  stra­ši­dlo jste měl v dět­ství a mož­ná dodnes máte jako nej­ob­lí­be­něj­ší?

Vyhrává čert  J a pak hned víly.

 Ve Strašidlech se obje­ví řada herec­kých tvá­ří, s nimiž jste dopo­sud neto­čil. Jak se rodi­lo obsa­ze­ní a byla někte­rá role, kte­rá vzni­ka­la kon­krét­ní­mu her­ci na tělo?

Při psa­ní scé­ná­ře mám před­sta­vu urči­té­ho typu posta­vy. A pak si pro­chá­zím jmé­ny her­ců a here­ček a „obsa­zu­ju“ si je v duchu do jed­not­li­vých rolí, tak­že mám k jed­né roli tře­ba pět jmen her­ců, kte­ří by ji moh­li hrát. Vím, že všich­ni by ji zahrá­li skvě­le, kaž­dý jinak, po svém, ale bez­vad­ně. Je to ale čím dál těž­ší, pro­to­že sko­ro všich­ni dnes hra­jí ve všech tele­viz­ních seri­á­lech a navíc ješ­tě zkou­ší v domov­ských diva­dlech a v dabin­gu, tak­že jsou časo­vě nedo­stup­ní. Jak říkám, nej­lep­ší je lout­ko­vý film – her­ce pově­síš na hře­bík a kdy­ko­liv ho potře­bu­ješ, víš, kam sáh­nout… J

 Připravil  jste pro ně také doce­la nároč­ný „pro­gram“ - pře­vle­ky, kaska­dér­ské scé­ny, nut­nost hrát tak, aby bylo mož­né dodě­lat tri­ky. Překvapil vás někdo z herec­kých před­sta­vi­te­lů tře­ba tím, jak zvlá­dl kaska­dér­ské kous­ky či nároč­né scé­ny?

„Snad nej­víc vod­ník Jirky Dvořáka už jen tím, že se musel nořit v říj­nu do ledo­vé vody zámec­ké­ho jezír­ka. Ale vykou­pal se i Matěj Hádek v roli zálet­né­ho diva­del­ní­ho reži­sé­ra a kaska­dér Pavel Bezděk coby man­žel Terezky Bebarové, maji­tel­ky prá­del­ny a čis­tír­ny.“

Která ze situ­a­cí byla z celé­ho natá­če­ní nej­ob­tíž­něj­ší?

„Právě tyto „kou­pa­cí“ scé­ny, bylo mi namá­če­ných her­ců líto. Ale byli sta­teč­ní a po nato­če­ní zábě­ru se šli beze slo­va usu­šit a pře­vlé­ci a šup zno­vu do stu­de­né vody. A pak víla Sáry Sandevy, kte­rá běha­la sko­ro nahá, jen v prů­svit­ných závo­jí­cích stu­de­ným pod­zim­ním par­kem. Ale všech­ny tři dámy, tedy Sára, Carmen Mayerová a Terezka Kostková mrz­ly v obrov­ském salo­nu staré­ho zám­ku, kte­rý jsme měli posta­ve­ný v hale býva­lé­ho cuk­ro­va­ru v Lázních Toušeň. Tam bylo jak v led­ni­ci a já jen trnul, aby nena­styd­ly a nedo­sta­ly zápal plic. Ale nic se jim nesta­lo. Holt čaro­děj­ni­ce… J“

Koho z her­ců jste nej­ví­ce potrá­pil?

„Opakuji Jiří Dvořák. Je to zla­tý kluk s obrov­skou trpě­li­vos­tí. Prostě pro­fík, kte­rý ví, že musí pro roli i krev cedit.“

Všichni her­ci, kte­ří s vámi pra­cu­jí, si vesměs pochva­lu­jí váš las­ka­vý pří­stup a ohrom­nou empa­tii vůči nim. Dokážete jako reži­sér her­ce také „postra­šit“?

„Zatím toho neby­lo tře­ba. Všichni byli pros­tě úžas­ní. A mám je všech­ny moc rád.“

Hlavní žen­skou roli vytvo­ři­la Tereza Kostková, z níž jste udě­lal nejen krás­nou čaro­děj­ku, ale „převtě­lil“ ji i do slav­ných fil­mo­vých hvězd. V kte­ré polo­ze ji vy osob­ně máte ve fil­mu nej­ra­dě­ji?

„Jako čaro­děj­ni­ci Patricii, kte­rá nevě­ří v upřím­nost lid­ské­ho svě­ta a nechce, aby se její man­žel a vůbec celá rodi­na pak­to­va­li s lid­mi.“

Kdybyste se mohl „vyča­ro­vat“ setká­ní s něja­kou svě­to­vou fil­mo­vou hvězdou, ať již minu­los­ti nebo sou­čas­nos­ti, kdo by to byl?

„Jana Rybářová, do kte­ré jsem se už jako kluk zami­lo­val coby do krás­né prin­cez­ny Širín v pohád­ce Legenda o lás­ce. Stejně tak mě okouz­li­la jako Anička Posedlá ve Stříbrném vět­ru. Snová, nesku­teč­ná, éte­ric­ká, z jiné­ho svě­ta.“

Co bychom se my, lidé moh­li a měli nau­čit od pohád­ko­vých stra­ši­del a mohou nao­pak něco dob­ré­ho zís­kat ona od nás?

Každý z nás má něja­kou moc, sílu, kte­rou může tomu dru­hé­mu pomoct. Třeba jen milý úsměv, se kte­rým se na kolemjdou­cí­ho podí­vá­me,  koli­krát udě­lá tako­vou radost, že si to mož­ná ani sami neu­vě­do­mu­je­me. Jakkoliv pomoct tím, čím může­me. Působit tím dob­rým v nás na ostat­ní. Měli bychom se stá­le a zno­vu učit trpě­li­vos­ti, ohle­du­pl­nos­ti, pozor­nos­ti, las­ka­vos­ti, nad­hle­du a vstříc­nos­ti, pros­tě tomu být dob­rým člo­vě­kem a ne stra­ši­dlem své­ho oko­lí.

 Lidský a pohád­ko­vý svět ve vašem fil­mu nako­nec pro­po­jí ta nej­spo­leh­li­věj­ší věc: lás­ka! Dokáže lás­ka oprav­du všech­no zachrá­nit?

„Nevím, jest­li všech­no, ale jis­tě toho zmů­že straš­ně moc. Kdyby zmoh­la zachrá­nit všech­no, bylo by na svě­tě jako v ráji. Anebo by tu už nebyl nikdo, pro­to­že bys­me se samou lás­kou sněd­li J“

V prů­bě­hu natá­če­ní vám prý oby­va­te­lé v mís­tech, kde se toči­lo, čas­to nosi­li růz­né domá­cí dob­ro­ty. Jaký nej­chut­něj­ší dárek jste dostal?

„Jedna hod­ná paní mi nosi­la do zám­ku v Líšnu všech­ny mož­né dob­ro­ty. Od skvě­lých kolá­čů až po lahod­nou uze­ni­nu nej­růz­něj­ších dru­hů.  Opravdu jedi­neč­né dob­ro­ty.  Ach jo, jak je bez­va být fil­mo­vým reži­sé­rem J J.“