Zemřít dvakrát. Příběh zločinu od Leifa GW Perssona

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Zemřít dva­krát je kri­mi román úspěš­né­ho kla­si­ka švéd­ské­ho detek­tiv­ní­ho romá­nu a pro­fe­so­ra kri­mi­no­lo­gie a uzná­va­né­ho kri­mi­na­lis­ty Leifa GW Perssona, kte­rý byl zapo­jen do vět­ši­ny význam­ných pří­pa­dů, díky čemuž ve svých kni­hách posky­tu­je necen­zu­ro­va­ný vhled do nepří­stup­ných cho­deb poli­cej­ní­ho laby­rin­tu.

Edvin byl malý, hube­ný a při­po­mí­nal párát­ko. Nosil brý­le s kula­tý­mi obrouč­ka­mi a skly sil­ný­mi jako dna lah­ví. Mluvil jako kni­ha s tex­tem vytiš­tě­ným malin­ký­mi pís­men­ky „Byla to malá sečtě­lá kob­ra“, kte­rá se do Bäckströmova domu při­stě­ho­va­la před něko­li­ka lety. Naštěstí měl „sta­rou dobrou výcho­vu“ a sou­čas­ně byl jedi­ným dítě­tem jak ve své rodi­ně, tak i v jejich domě.

Bäckström neměl děti v lás­ce. Na tom vlast­ně neby­lo nic tak div­né­ho, pro­to­že v pod­sta­tě neměl rád niko­ho kro­mě sebe, nesná­šel dokon­ce i vět­ši­nu zví­řat a rost­lin, ale prá­vě Edvin před­sta­vo­val výjim­ku. Bäckström totiž časem zjis­til, že chla­pec umí mlčet, že mu je zce­la odda­ný a že ho navíc může výbor­ně vyu­žít, pokud jde o drob­né úslu­hy; jako napří­klad zakou­pe­ní den­ní­ho tis­ku, neal­ka, kte­ré potře­bo­val na mícha­né drin­ky, nebo nej­růz­něj­ších pro­duk­tů z oddě­le­ní lahů­dek v nákup­ní gale­rii na uli­ci Svatého Erika. Nic na tom  nemě­ni­lo ani to, že poně­kud závaž­něj­ší­mi úko­ly, kon­krét­ně náku­py v tam­ním obcho­du s alko­ho­lem, bude moct Edvina pově­řit až za něko­lik let. Času dost! Bäckström i tak k chlap­ci přilnul už nyní.

V úte­rý devá­té­ho čer­ven­ce krát­ce před šes­tou hodi­nou večer zazvo­nil u dve­ří bytu kri­mi­nál­ní­ho komi­sa­ře Everta Bäckströma na Kungsholmenu ve Stockholmu tepr­ve dese­ti­le­tý Edvin.  Edvin cho­dil ke ska­tům a toho dne, kdy při­ne­sl leb­ku, ute­kl z jed­né z výprav. Nikomu nic neřekl a s nikým nemlu­vil.

Krátce před tím byl totiž pově­řen zvlášt­ním úko­lem: byl vysa­zen na neda­leký, malém ost­rův­ku v jeze­ře Mälaren, pře­zdí­va­né­ho také „Prokletý ost­rov“, aby tam nasbí­ral jed­lé hou­by, vlast­ně coko­li. Říkalo se, že ten­to men­ší ost­růvek při­ná­ší neštěs­tí lidem, kte­ří na něj vstou­pí. A taky, že tam prý stra­ší nebo v minu­los­ti stra­ši­lo. V sou­čas­né době je tam ale hoto­vá džun­gle.... žád­né plá­že ani ská­ly.

Edvin tu však nale­zl něco podiv­né­ho... lid­skou leb­ku zabo­ře­nou do mechu. Ačkoliv bylo Edvinu tepr­ve deset let, hned věděl, co musel udě­lat. Lebku ulo­žil do ige­li­to­vé taš­ky a ze skaut­ské­ho tábo­ra vyra­zil rov­nou do domu, v němž byd­lí jeho sou­sed Evert.

Ještě ces­tou domů zjis­til, že v leb­ce, v jejím pra­vém spán­ku, nad úrov­ní oční­ho otvo­ru, zela malá kru­ho­vá díra po stře­le. Na dlou­hé ces­tě ke komi­sa­ři si ješ­tě stih­nul vygo­o­glit všech­ny potřeb­né infor­ma­ce, a to tak, že doká­zal s vel­kou přes­nos­tí určit, komu leb­ka pat­ři­la, jak sta­rá moh­la být, i to jak moh­lo dojít ke zlo­či­nu. Je až děsi­vé, kolik infor­ma­cí si lze dohle­dat, a jak se ani moc nemu­sí lišit od sku­teč­nos­ti, neboť ve vět­ši­ně věcí byl Edvin buď vel­mi blíz­ko, ane­bo se tre­fil s napros­tou přes­nos­tí.

Od toho­to oka­mži­ku  se roz­jíž­dí vyšet­řo­vá­ní vraž­dy dost nezvyk­lým a neob­vyk­lým způ­so­bem. Vyšetřováním vyplý­vá, že leb­ka pat­ří Jaidee Johnsonová Kunchaiová,. Ta žena patr­ně zemře­la dva­krát. Skutečně někdo může zemřít dva­krát?

Zahynula při tsuna­mi v Thajsku. Dva dyn po Štědrém dnu. Narodila se v Thajsku v Bangkoku dru­hé­ho květ­na 1973. Její rodi­če byli Thajci a rov­něž ona byla thaj­skou občan­kou.

Čí to byla man­žel­ka? A jak se po své smr­ti moh­la dostat na „Prokletý ost­rov“ a být zno­vu zabi­ta, a pro změ­nu kul­kou pří­mo do hla­vy? Může někdo sku­teč­ně zemřít dva­krát?

Vyšetřování pro­bí­há ve dvou stá­tech tj. v Thajsku a ve Švédsku, kde se vel­mi slo­ži­tě pomo­cí nej­růz­něj­ších vyšet­řo­va­cích metod dohle­dá­va­jí infor­ma­ce z minu­los­ti, aby se pak postup­ně sklá­da­ly dohro­ma­dy tak, aby všech­ny indi­cie doko­na­le sedě­ly.

Kniha detail­ním způ­so­bem popi­su­je zdlou­ha­vý pro­ces vyšet­řo­va­ní, a kde je už od polo­vi­ny romá­nu jas­né, co se asi ve sku­teč­nos­ti sta­lo, je tu při­klá­dán obrov­ský důraz na vyšet­řo­vá­ní, díky němuž by svá tvr­ze­ní doká­za­li pod­lo­žit i nezvrat­ný­mi důka­zy, a sna­hou hle­dat ten­to důkaz­ní mate­ri­ál pro pří­pad­ný soud­ní pro­ces.

Příběh je vel­mi reál­ně popsán včet­ně nej­růz­něj­ších metod vyšet­řo­vá­ní a posta­va Bäckströma je v někte­rých oka­mži­cích straš­ně nesne­si­tel­ná. Pracoval na kri­mi­nál­ním oddě­le­ní poli­cie v Solně, kde vedl vyšet­řo­va­cí sku­pi­nu zamě­řu­jí­cí se na závaz­né trest­né činy. V nej­těž­ších z nich šlo o nási­lí s násled­kem smr­ti a prá­vě on zod­po­ví­dal za to, aby v tom, s čím se ješ­tě dalo něco dělat, zavlá­dl jaký­si pořá­dek, jiný­mi slo­vy aby byl pří­sluš­ný zlo­čin objas­něn, aby pacha­tel byl zadr­žen a potres­tán, a aby se tak pří­buz­ní obě­ti moh­li oddat truch­le­ní tj. závě­reč­né čás­ti pro­ce­su.

Dvě hlav­ní posta­vy Edvin a Evert jsou dvě napros­to odliš­né osob­nos­ti, kte­ré se ale na stra­nu dru­hou skvě­le dopl­ňu­jí. Edvin se sta­rá o vše kolem domác­nos­ti Everta, cho­dí mu totiž obsta­rá­vat náku­py a drob­né pochůz­ky, díky čemuž mu Evert dovo­lí občas asis­to­vat při prá­ci, mož­ná s nadě­jí, že prá­vě Edvin do jeho vyšet­řo­vá­ní vzne­se nový pohled, svě­ží vítr a uká­že na malič­kos­ti, kte­rých by si on sám nevši­ml.

V jed­nom oka­mži­ku, se zdá, že k sobě tihle dva cítí i něco víc než sou­sed­ské vzta­hy, ač ob něko­lik gene­ra­cí si vzdá­le­ní. Jeden tomu dru­hé­mu může být otcem a dru­hý synem, kte­ré­ho sám osob­ně nemá. Je to také o vel­kém kouz­lu přá­tel­ství dvou mužů z dvou růz­ných gene­ra­cí. Podaří se jim spo­leč­ný­mi sila­mi dopad­nout vra­ha a odha­lit sku­teč­ný motiv tak závaž­né­ho zlo­či­nu, a hlav­ně všech­ny tyto hrůz­né skut­ky doká­zat? Není po těch letech už poz­dě? Nebude zlo­čin již dáv­no pro­ml­čen? Unikne vrah spra­ve­dl­nos­ti ane­bo Evert s Edvinem budou maza­něj­ší?

Zemřít dva­krát je skvě­lé čte­ní, i když mě osob­ně od polo­vi­ny této kni­hy, kdy už byl zřej­mý motiv a celý prů­běh vraž­dy znám, už samot­ný děj moc nenadchl, neboť prá­vě od dru­hé polo­vi­ny kni­hy se hle­da­jí a dohle­dá­va­jí důkaz­ní bře­me­na, jež mají nebo nema­jí vyvrá­tit moti­vy zlo­či­nu a samot­ný jeho prů­běh.

Podle mého názo­ru, kdy­by kni­ha byla o polo­vi­nu krat­ší a struč­něj­ší, vůbec bych se na auto­ra nezlo­bi­la. Naopak! Zkrácením by pod­tr­hl sku­teč­nou „čte­nář­skou“ hod­no­tu kni­hy, a to, co šlo napsat na dvě strán­ky, by nemu­sel  pak autor zby­teč­ně roze­pi­so­vat na dva­ce­ti.

Jinak je to oprav­du vel­mi zají­ma­vé čte­ní, pro mě až moc oddycho­vé, kde nejde zas až tak o žád­né závrat­né a dech berou­cí zvra­ty, ale spíš o oče­ká­va­né a před­ví­da­tel­né udá­los­ti, jež si chyt­rý čte­nář čás­teč­ně domys­lí na zákla­dě před­lo­že­ných indi­cií.

Velkým plu­sem této poměr­ně tlus­té kni­hy je i to, že se autor nevě­nu­je čis­tě jen „pro­fe­si­o­nál­ní“ strán­ce vyšet­řo­vá­ní, ale i poci­tům, myš­len­kám a deduk­cím jed­not­li­vých postav. Tím dostá­vá­te neotře­lý nad­hled nad vše­mi udá­lost­mi, jež jsou sou­čás­tí toho­to kri­mi romá­nu. Chcete-li vědět, jak pro­bí­há samot­né vyšet­řo­vá­ní, jaké vyšet­řo­va­cí meto­dy mohou při luš­tě­ní zlo­či­nu hrát vel­kou roli, je tato kni­ha stvo­ře­ná jak pro vás... doko­na­le vás zasvě­tí do nároč­né a někdy i pun­tič­kář­ské prá­ce kri­mi­na­lis­tů.

Kniha je oprav­du moc pěk­ně napsa­ná a dopo­ru­ču­ji si jí pře­číst. Rozhodně nebu­de zkla­má­ní, ale nao­pak obo­ha­ce­ní o skvě­lý „kniž­ní“ záži­tek.

Zemřít dva­krát Příběh zlo­či­nu

Napsal: Leif GW Persson

Překlad: Jaroslav Bojanovský

Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o.

Brno. 2018

Vydání prv­ní

ISBN 978-80-243-8292-0

KRIMI ROMÁN