Zlodějka knih - 75%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jestli si mys­lí­te, že lás­ku k čet­bě a kníž­kám roz­dá­va­jí nad­še­ní uči­te­lé ve ško­le, tak bude­te pře­kva­pe­ni, jak zača­lo roz­ví­jet svou čte­nář­skou vášeň němec­ké děv­čát­ko jmé­nem Liesel. S prv­ní kni­hou se setká­vá na pohřbu mlad­ší­ho bra­t­ra a Příručka pro hrob­ní­ky se sta­ne její prv­ní kni­hou pro začí­na­jí­cí čte­ná­ře. Trochu mor­bid­ní obsah není nijak na ško­du pro roz­voj obra­zo­tvor­nos­ti a pře­dá­vá­ní nových infor­ma­cí. Liesel má ale kro­mě štěs­tí na zvlášt­ní kni­hy i štěs­tí na lidi. Přijde sice o svou rodi­nu, ale dosta­ne se k náhrad­ním rodi­čům, kte­ří se sna­ží v malém dom­ku v nejme­no­va­ném němec­kém měs­tě vytvo­řit fun­gu­jí­cí rodi­nu. Není to vůbec jed­no­du­ché a Liesel se v někte­rých situ­a­cích a v cho­vá­ní lidí těž­ko ori­en­tu­je. Končí tři­cá­tá léta minu­lé­ho sto­le­tí a v Německu při­chá­zí k moci Hitler s novou ide­o­lo­gií. Pro dospě­lé je to obdo­bí napě­tí, nejis­to­ty a stra­chu. Děti však vní­ma­jí změ­ny kolem sebe jako dal­ší novin­ky. S nad­še­ním zpí­va­jí pís­ně s rasis­tic­kým tex­tem, spor­tu­jí a fas­ci­no­va­ně se účast­ní růz­ných oslav včet­ně pále­ní knih. Po téhle akci zís­ká Liesel dal­ší kni­hu a násled­ně i novou pod­po­ro­va­tel­ku své čte­nář­ské váš­ně. Nevadí, že kni­ha je oho­ře­lá a nová pod­po­ro­va­tel­ka je man­žel­ka sta­ros­ty, kte­rý akci s pále­ním knih veřej­ně zahá­jil. Zvláštní přá­tel­ství však netr­vá dlou­ho a z legál­ních návštěv se sta­nou taj­né výpra­vy za kni­ha­mi ve sta­ros­to­vě knihov­ně. Ale žád­né tajem­ství nelze ucho­vat dlou­ho. Kdyby se jed­na­lo jen o kni­hov­nu, tak by to bylo špat­né. Jenže Liesel a její rodi­če mají tajem­ství, kte­ré by je moh­lo stát život.

Nemá cenu popi­so­vat děj celé­ho fil­mu, jehož před­lo­hou je kni­ha aus­tral­ské­ho spi­so­va­te­le Markuse Zusaka. Tento aus­tral­ský spi­so­va­tel se naro­dil v Sydney v roce 1975, jeho kni­ha Zlodějka knih byla pub­li­ko­vá­na v roce 2005 a sta­la se jeho nej­ú­spěš­něj­ším dílem. Příběh němec­ké­ho děv­čát­ka a jejích blíz­kých komen­tu­je smrt. Jedná se o dra­ma­tic­ké obdo­bí a v oko­lí Liesel zemře mno­ho jejích blíz­kých. Zvláštní je, že pří­běh se sice ode­hrá­vá v Německu za dru­hé svě­to­vé vál­ky a uka­zu­je rea­li­tu živo­ta civil­ních oby­va­tel, ale z pohle­du dítě­te a jeho dět­ských přá­ní se váleč­né udá­los­ti stá­va­jí jen jakousi diva­del­ní kuli­sou. Protože se mi nepo­da­ři­lo kni­hu sehnat, nemo­hu před­lo­hu s fil­mem porov­nat. V pod­sta­tě si však doká­žu před­sta­vit kniž­ní ver­zi a asi se k ní už nevrá­tím. Ponechám si v sobě záži­tek z fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní, kte­ré mě zau­ja­lo svým neob­vyk­lým pohle­dem a zvlášt­ním pro­po­je­ním dět­ské­ho svě­ta s reál­ným svě­tem.

Na cel­ko­vém vyzně­ní fil­mu se rov­no­měr­ně podí­le­li všich­ni tvůr­ci. Základem je zají­ma­vý námět s dět­skou hrdin­kou a kon­fron­ta­ce dět­ské­ho svě­ta s  rea­li­tou. Dalším plu­sem je scé­nář, kte­rý umož­nil hlav­ním hrdi­nům i epi­zod­ním posta­vám hrát se zájmem a sou­čas­ně cit­li­vě. Scénář fil­mu napsal Michael Petroni (Letopisy Narnie: Plavba Jitřního pout­ní­ka) a reži­sé­rem je Brian Percival (TV seri­ál Panství Downton).

Natočené v polo­še­ru jsou scé­ny v potem­ně­lém domě rodi­ny Hubermannových. Bez zby­teč­ných příkras a s důra­zem na pře­hled­nost scén je vede­na kame­ra pod vede­ním  němec­ké­ho kame­ra­ma­na Floriana Ballhause (Ďábel nosí Pradu).

Autorem hud­by je ame­ric­ký skla­da­tel John Towner Williams, kte­rý se pro­sla­vil při spo­lu­prý­ci s reži­sé­rem Stevenem Spielbergem. Známé jsou pře­de­vším jejich spo­leč­né pro­jek­ty Čelisti (1975) nebo série Indiana Jones.  Napsal také hud­bu k váleč­né­mu dra­ma­tu Válečný kůň a není divu, že se podí­lel i na fil­mu Zlodějka knih, u kte­ré lze oče­ká­vat divác­kou úspěš­nost. Ačkoliv je film vede­ný jako váleč­né dra­ma, je hud­ba veli­ce cit­li­vě zakom­po­no­vá­na. Zvláštní atmo­sfé­ru kli­du a vyrov­na­nos­ti je pro­po­je­ní hla­su smr­ti s dopro­vo­dem hudeb­ní­ho moti­vu hra­né­ho piá­nem.

Šťastnou ruku měli auto­ři fil­mu i při výbě­ru her­ců.  Hlavní roli Liesel ztvár­ni­la tři­nác­ti­le­tá kanad­ská hereč­ka Sophie Nélisse. Dodala své fil­mo­vé hrdin­ce dět­ský nad­hled, ale její vytáh­lá posta­va mezi ostat­ní­mi dět­mi ve ško­le i při hrách na uli­ci tro­chu vyční­vá. To ale není její chy­ba. Ve svých fil­mo­vých scé­nách půso­bí jako své­rázná a cíle­vě­do­má dív­ka, kte­rá si pone­chá­vá i jis­tý odstup a vnitř­ní tajem­ství. V roli sta­rost­li­vé­ho nevlast­ní­ho otce Hanse Hubermanna nabí­dl svou herec­kou kre­a­ci  divá­kům herec Geoffrey Rush (Králova řeč, Nejvyšší nabíd­ka). Jeho cit­li­vý otec rodi­ny je pros­tě neo­do­la­tel­ný i v pod­ří­ze­nos­ti své ráz­né ženě Rose. Pod její drs­nou slup­kou je to ale obě­ta­vá a cit­li­vá žena. Rosu hra­je skvě­le Emily Watsonová(Válečný kůň), kte­rá dotvá­ří své­ráz­nou rodin­nou atmo­sfé­ru pro Liesel i ukrý­va­né­ho židov­ské­ho chlap­ce Maxe.

Pohled na vál­ku a váleč­né utr­pe­ní z pohle­du nevo­já­ka se sna­ži­li zachy­tit i auto­ři fil­mu Válečný kůň, kte­rý byl nato­čen také pod­le lite­rár­ní před­lo­hy. Tehdy se sna­ha o doko­na­lost a maxi­mál­ní efekt ve fil­mu nevy­pla­ti­la. V pří­pa­dě Zlodějky knih se poda­ři­lo nato­čit půso­bi­vý film vel­kých bojo­vých scén, bez patho­su a kýčo­vi­tých zábě­rů. Určitým pro­blé­mem však je jazy­ko­vá slož­ka fil­mu. Hraje se v němec­kém pro­stře­dí, ale mlu­ví se ang­lic­ky s naho­di­lým výsky­tem němec­kých slov. Jaký byl záměr a proč tato kom­bi­na­ce?  Věrohodnost pro­stře­dí i postav se sní­ži­la a samot­ný  pří­běh se tak posu­nul blíž k fil­mo­vé pohád­ce pro divá­ky bez ohle­du na jejich věk.